Praha - V posledních letech se v Česku objevuje nový fenomén. Na ulici už nekončí jen jednotlivci - ale celé rodiny. Stovky dětí v Česku tak neznají, co je skutečný domov. S rodiči přežívají na ubytovnách nebo v různých azylech.
Oficiálně je v Česku přes 11 tisíc dospělých bezdomovců, reálné číslo může být ale až třikrát vyšší. Podobné je to u dětí – podle celorepublikového sčítání v roce 2011 je malých bezdomovců 645, terénní pracovníci ale odhadují, že jich bude mnohem více. Armáda spásy má ve svých azylových domech aktuálně 240 dětí. Další 130 žije v sociálních bytech. I tak zůstává poptávka neuspokojená. Nejnovější sčítání lidí bez domova proběhlo před půlrokem v Brně a soustředilo se právě na děti. Ve všech azylových domech a na ubytovnách jich napočítali 303.
Nejčastěji se do takové situace dostávají samoživitelky s více potomky. Podobný osud ale mnohdy postihne i úplnou rodinu. Nezřídka se pak stane, že se rodina roztrhne. Třeba Andrea, matka tří dětí, bydlela nejdřív s přítelem u svých rodičů. Její matka ale s přítelem nevycházela a z bytu je vyhodila. Andrea se dostala s dětmi do azylového domu, otec do zařízení pro muže. Po dvou letech se jim podařilo získat sociální byt od Armády spásy, kde jsou zase všichni spolu. Mnozí ale takové štěstí nemají a děti dál zůstávají bez normálního domova. Neziskové organizace se snaží rodiče s dětmi udržet spolu. Když totiž dítě skončí na ulici, úřady se snaží odebrat je rodičům a umístit do dětského domova
Ohrožení jedinci můžou využít tzv. Sanaci rodiny – programy, které mají rodinu udržet pohromadě. Například organizace Střep se sanací rodiny zabývá už dvacet let. Na setkáních řeší základní problémy – jak si sehnat práci a cenově dostupné bydlení. Průměrná doba podobné soustředěné pomoci rodině v problémech je rok. Potom by se rodina měla postavit na vlastní nohy. Pokud ale odmítá spolupracovat, dalším řešením je třeba nařízený soudní dohled.
