Praha - Přesně jak bylo avizováno se dnes ve dvě odpoledne stal Jan Fischer osmým českým premiérem od vzniku samostatného Česka. A druhým, který v době, kdy byl jmenován, nebyl členem žádné politické strany. Ze šéfa statistiků se pan Fischer stal šéfem ministrů. I když je pravda, že zatím žádné nemá. Na Hrad přijel Jan Fischer ještě ve služebním voze Českého statistického úřadu. Za dvacet minut byl jmenován premiérem.
Podle Jana Kysely, ústavního právníka z Právnické fakulty UK, se nejedná o výjimečnou situaci. „Mít dva premiéry není ani první a zřejmě ani poslední případ od roku 1998,“ podotkl. Skutečný předseda vlády je pro něj ten končící, neboť ten má svoji vládu. Nový premiér nemá žádné jiné poslání, než sestavit nový vládní kabinet. Dokonce k vyhlášení stavu nouze při nebezpečí prodlení je potřeba souhlas vlády a vzhledem k tomu, že nový premiér ji za sebou nemá, úřadujícím je ten na odchodu.
„V ústavě je určitý prostor, jak k nové vládě dojít a ten prostor může být vyplňován právě tím, že pověříte někoho, aby mezi politickými stranami sondoval a zjistil, která má šanci vytvořit novou vládu, to nemusí být rozhodně někdo, kdo aspiruje na post premiéra,“ vyjádřil se Kysela. Absurdnost konstrukce dvojího premiéra je podle něj v tom, že, kdyby Fischer neuspěl v sestavení nové vlády, musel by podat demisi. Vznikla by tedy stejná situace. „Ústava je koncipována na určité ideální představě, aktéři posazení do určitých rolí se chovají způsobem předpokládaným tvůrci ústavy, stačí potom, abyste do určité ústavní instituce postavil někoho, kdo tuhle představu původní té definice nesdílí, a pochopitelně se ta ústava začne nějak prakticky proměňovat,“ popisuje Kysela. Nevýhodou je, že jako ústavní inspirace byla zvolena ústava roku 1920, ve které nejsou zohledněny novinky vzniklé po druhé světové válce.
