Praha - Pavel Minařík se tajným spolupracovníkem StB stal v době, kdy pracoval jako hlasatel brněnské redakce Československého rozhlasu. Komunistická rozvědka dala Minaříkovi školení pro práci v zahraničí a v roce 1969 jej vyslala do Německa, kde se uchytil jako hlasatel Rádia Svobodná Evropa. Právě tehdy, 29. ledna 1976, vystoupil Minařík se svým příběhem na tiskové konferenci a před televizní kamerami odhalil „prohnilou tvář stanice Rádia Svobodná Evropa i celé československé emigrace“.
Obličej tehdy třicetiletého agenta se dostal na titulní strany novin a televizních obrazovek celého komunistického bloku. „Byl jsem snad jediným zpravodajcem v historii, který byl tímto způsobem dekonspirován,“ řekl později Minařík Lidovým novinám.
Československé bezpečnostní orgány v letech 1969 až 1975 obdržely od Minaříka stovky zpráv. Ačkoliv platil za kvalitního a iniciativního pracovníka, rozhodla se rozvědka v polovině 70. let pro jeho stažení. V listopadu 1975 dal Minařík v rádiu výpověď a v lednu následujícího roku se pak vrátil do Prahy.
Ačkoliv se příslušné orgány snažily z Minaříkova příběhu vytěžit propagandistické maximum, přinejmenším jedna okolnost měla zůstat veřejnosti skryta. Šlo o plán nerealizované akce s krycím názvem Panel, v němž Minařík navrhoval odpálit v mnichovské budově Rádia Svobodná Evropa několik náloží.
V roce 1991 byl kvůli tomu obviněn z přípravy trestného činu obecného ohrožení. První rozsudek, čtyři roky nepodmíněně, padl v polovině září 1993. Proti verdiktu se však Minařík odvolal a jeho kauza zaměstnávala vyšetřovatele a soudy až do loňského dubna, kdy byl případ Nejvyšším soudem definitivně ukončen v Minaříkův prospěch.
Po svém veřejném vystoupení v roce 1976 odjel Minařík na univerzitu v Kyjevě, kde studoval pod jménem Neumann. Po návratu do ČSSR pracoval na vnitru, vedl také týdeník Signál. Z ministerstva vnitra odešel jako podplukovník na jaře 1990. Po převratu v roce 1989 založil Minařík bezpečnostní agenturu Mink. Jeho stejnojmenná firma existuje dodnes.
