Praha – Po více než šedesáti letech se stále nedaří vracet soukromý židovský majetek. Již před dvěma lety vznikla Terezínská deklarace, kterou se Česko zavázalo, že restituce dořeší. Ani to ale příliš nepomohlo a situace se stále komplikuje. Svoje věci chtějí zpátky stovky lidí a k soudům kvůli tomu chodí i desítky let.
Otce Elišky Fischmannové po válce komunistický režim prohlásil za Němce, a to i přesto, že zemřel v koncentračním táboře. Jeho rodina proto neměla nárok na vrácení statku zabaveného nacisty. Dodneška zůstal v majetku státu, podobných případů jsou stovky. Nápravu měla nastartovat Terezínská deklarace, ve které se vláda zavázala pomoct při nápravě majetkových křivd.
„Ty instituce, které se k deklaraci přihlásily, by měly udělat analýzu případů a začít to řešit,“ podotkl odborník na židovský majetek Tomáš Jelínek. Stejně dlouho se o rodinné pozemky a uměleckou sbírku soudí Michal Klepetář. Za války je nacisti uloupili jeho prastrýci Richardu Popperovi.
Přes sto obrazů středověkých mistrů, které vlastnila rodina Popperových, má v depozitáři Národní galerie. Příbuzný Michal Klepetář je ale zatím neviděl a zřejmě ani neuvidí. Nepatří totiž k přímým potomkům, kteří ale válku, jako ve většině židovských rodin, nepřežili. Podle poválečného soupisu zabavili nacisti židovský majetek za třicet miliard tehdejších korun. Jak velkou část se od té doby stále nepodařilo vrátit pozůstalým, neumějí odborníci ani odhadnout.
