Praha – Dvacetiletý student Filozofické fakulty UK zemřel na pražské Klinice popálenin v Legerově ulici v půl čtvrté odpoledne před 41 lety. Jan Palach se tři dny předtím na Václavském náměstí polil hořlavinou a zapálil na protest proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. Jeho pohřeb 25. ledna se stal obrovskou národní manifestací za svobodu a demokracii, které se zúčastnily tisíce lidí. Právě před budovou, kde Palach studoval, si dnes lidé připomněli výročí jeho smrti. Vzpomínkového shromáždění u pamětní desky se zúčastnilo asi pět desítek lidí. Zástupci fakulty a univerzity v čele s rektorem Václavem Hamplem k desce položili věnce a lidé zapálili svíčky. V pražském kině Aero se předtím promítal film Tryzna z roku 1969, zachycující události předcházející Palachovu pohřbu.
„Je důležité připomínat si Jana Palacha, jeho čin a hodnoty, které symbolizuje,“ řekl přítomným ve svém projevu Hampl. Vzpomínka na bývalého studenta filozofické fakulty podle něj lidem stále připomíná jeho vztah ke svobodě jakožto základní lidské hodnotě. Krátký pietní akt uzavřela minuta ticha přerušovaná hlasitým hovorem kolemjdoucích i hlukem dopravy, přestože policisté po dobu vzpomínkové akce odklonili provoz od budovy fakulty.
Pietní akce se konaly také v Olomouci nebo v Brně, kde v sobotu začala výstava fotografií s názvem: "Palach hoří! Pro co hoříte vy?" Smrt Jana Palacha se o víkendu připomínala i u jeho hrobu na Olšanských hřbitovech. V sobotu sem přišly asi tři desítky lidí, aby uctily památku mladého hrdiny.
„Bylo to na jedné straně zdrcení a na druhé straně vůle k úžasné manifestaci. Srovnal bych to s pohřbem hlavy státu,“ vzpomínal účastník pohřbu Ivo Kravák. Jan Palach se stal jedním se symbolů boje proti sovětské okupaci. Již druhý den po jeho smrti studenti zorganizovali tichý průvod, kterého se zúčastnilo velké množství občanů. Lidé nesli fotografie mladíka, státní vlajky a černé prapory. Protestní shromáždění se vydalo z Václavského náměstí až k Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
Jaroslava Čajová, společnost Janua:
„Jan Palach je svým způsobem takovým nedostižným morálním vzorem a měl by v naší společnosti být v každém případě připomínán.“
Jan Palach chtěl svým skutkem vyburcovat národ k odporu proti nastupující normalizaci. Jeho příkladem se poté řídilo několik dalších Čechů. Den po smrti Palacha se v Plzni upálil Josef Hlavatý a o několik dní později spáchali sebevraždu Miroslav Malinka a Blanka Nacházelová. V únoru se opět na Václavském náměstí otrávil a upálil Jan Zajíc a v dubnu v Jihlavě Evžen Plocek. Palach se mohutnějšího odporu proti totalitě dočkal o dvacet let později během tzv. Palachova týdnu. Několikadenní demonstrace tehdy v podstatě předznamenaly začátek konce komunistického režimu.
