Desítky lidí si v Praze na Pankráci připomněly oběti Pražského povstání v květnu 1945. Zástupci obou parlamentních komor, vlády, hlavního města nebo Vězeňské služby položili věnce také v popravčí místnosti pankrácké věznice zvané sekyrárna, které dominuje gilotina.
Předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček (ANO) označil pankráckou sekyrárnu, v níž němečtí nacisté popravili 1075 lidí, za nelidské místo, které ale také připomíná vzdor a odboj proti nacistické okupaci. „Jednalo se bez výjimky o hrdiny,“ řekl o lidech, kteří byli za protektorátu ve věznici popraveni.
Pod gilotinou končili zejména čeští vlastenci, jak ale připomněl ředitel Vězeňské služby Petr Dohnal, popraveno tam bylo i několik Němců, kteří odmítli dále bojovat za Hitlerovu třetí říši. Historik Aleš Kýr zmínil také popravené Rakušany, kteří pomáhali židovským občanům.
Do roku 1943 v Praze gilotina nebyla, odsouzenci se vozili do Drážďan
Popravy odpůrců nacistického režimu gilotinou se v pankrácké věznici konaly od 5. dubna 1943. Předtím gilotina v Praze nebyla a odsouzenci na smrt stětím – celkem jich bylo 825 – byli převáženi do Drážďan.
Popravy stětím skončily na Pankráci 26. dubna 1945. Potom nacisté začali zahlazovat stopy – gilotinu rozebrali a vhodili u Karlova mostu do Vltavy, popravčí místnost pak zaminovali. Plán na zničení důkazů se jim však nepovedlo provést a gilotinu později vylovili z řeky potápěči.
Věnce a květiny lidé v pátek položili také na dalších místech na Pankráci: u pamětních desek na vrchním soudu, u vchodu k rejstříku trestů a v průjezdu do věznice. Pamětní deska v prostorách rejstříku trestů připomíná statečnost dozorců pankrácké věznice, deska ve vchodu věznice pak Emila Lányho, prezidenta Vrchního zemského soudu a aktivního účastníka odboje.
