Praha – Studenti, kteří byli z vysokých škol vyloučeni v letech 1948 až 1956, se konečně dočkali odškodnění. Stotisícová kompenzace už byla přiznána 442 lidem, dalších 148 žádostí ministerstvo vrátilo kvůli formálním nedostatkům. Šedesát studentů ale se žádostí neuspělo. „Jsem upřímně potěšena, že náročný proces přípravy odškodného pro politicky pronásledované studenty je u konce. V době, kdy si připomínáme 20 let od pádu komunismu, máme na stole přes čtyři stovky přiznaných odškodnění a další jsou na cestě,“ pochvalovala si ministryně školství Miroslava Kopicová.
O odškodnění mohli studenti žádat od 1. srpna, kdy vstoupilo v platnost vládní nařízení. Žádosti mohou postižení podávat až do konce roku 2011, nařízení se ale nevztahuje na dědice. Problém se vyskytuje také u českých studentů, kteří studovali například na vysoké škole umístěné na území Slovenska. Na ně se odškodnění taktéž zatím nevztahuje.
Kopicová nepředpokládá, že by se počet žádostí ještě nějak dramaticky zvyšoval. S odškodněním se prý příliš dlouho čekalo a mnozí, kteří by si ho zasloužili, už nežijí. Na projektu odškodnění se podílela i místopředsedkyně sněmovny Miroslava Němcová (ODS). „Více než čtvrtina studentů, tedy na deset tisíc mladých lidí, bylo tehdy vyhnáno z vysokých škol. Byly zmařeny jejich plány, naděje, vyhlídky a země přišla o ohromný intelektuální náboj,“ uvedla Němcová.
Nejvíce propuštěných bylo mezi mediky a právníky
Po únoru 1948 muselo vysoké školy opustit přes deset tisíc studentů, což je zhruba celá čtvrtina všech vysokoškoláků. Nejvíc jich bylo z práv a medicíny. Ačkoliv se to jmenovalo studijní prověrky, tak ve skutečnosti se prověřovaly zejména politické schopnosti, charaktery a velká část těch vyloučených patřila paradoxně k velmi dobrým studentům. Po roce 1989 byli sice většinou rehabilitováni, odškodnění se ale dočkali až letos.
Jiří Navrátil měl na právech těsně před promocí. Přesto byl vyloučen hned v den komunistického puče, tedy 25. února 1948, kvůli tomu, že byl skautským funkcionářem. „Tam, jak dnes visí jenom zákaz kouření, tehdy visel zákaz studia pro pětadvacet studentů,“ řekl Navrátil. Vyloučení bylo přitom to nejmenší, co ho čekalo, následovalo zatčení a jedenáct let vězení.
Jan Decker zažil skoro to samé, jen v opačném pořadí. Nejprve byl za neohlášení protistátní činnosti zatčen. „To, že mě vyloučili, jsem se dozvěděl v kriminále, když to přišlo písemně rodičům,“ vysvětluje.
