Praha – Nedostatečný zájem vlády o řešení konfliktu obyvatelstva s nezačleněnými skupinami vytýká vládě bývalý ministr, později zmocněnec pro lidská práva a národnostní menšiny Michael Kocáb. Vláda podle něho nemá dostatek vůle zabývat se problémem, který trápí některé regiony a v posledních týdnech vyvrcholil sérií demonstrací na Šluknovsku. Přitom prý Nečasův kabinet může navázat na dokumenty, které za účinkování Kocába schválily předešlé vlády. Jak o Koncepci romské integrace, tak i o strategii boje proti sociálnímu vyloučení však vláda prozatím nejednala. Oba projekty stojí například na větší podpoře přístupu k zaměstnání, výstavbě sociálních bytů a zavedení speciálních předmětů na školách.
Zatímco v těchto dnech vláda schytává kritiku hlavně od občanů přímo v problémových oblastech, v předchozích letech na neřešení integrace vyloučených upozorňovaly Spojené státy či zástupci z OSN. Právě v té době připravoval Kocáb v rámci vlády Mirka Topolánka zatím největší koncept začlenění menšinových skupin. Plán, na kterém spolupracovalo několik renomovaných odborníků v oblasti sociální integrace, později schválila Fischerova úřednická vláda. Tím však prosazování koncepce podle Kocába skončilo.
„Od té doby už se nic dalšího nepohnulo. Situace se velmi komplikuje a dneska je potřeba vládu kritizovat hlavně z nečinnosti,“ uvedl Kocáb s tím, že navržený plán měl vejít do praxe už v roce 2010. Obsahuje prý řadu konkrétních doporučení pro jednotlivá ministerstva, regionální a městské samosprávy nebo média. Aby však byly k něčemu platné, musí k nim přistupovat aktivně také instituce, kterým jsou určené.
„Všechny tyto koncepce jsou k ničemu, pokud nepadnou na živnou půdu, pokud je nepřevezme někdo s empatií a touhou, aby ten problém byl vyřešen, dodal. Projekt s platností od roku 2010 však není ani ve druhé polovině následujícího roku nebyl nynější vládou projednán. “To je právě to, co kritizuji, že paní Šimůnková měla obě tyto koncepce vytáhnout, ihned se s nimi seznámit a rozvíjet dál," uvedl Kocáb na adresu současné zmocněnkyně.
„To řešení není jednoduché. Nezvládají to ani velké a bohaté evropské státy. Je to velký problém a nikdo by se neměl stavět do pozice, že přesně ví, jak na to. Já to samozřejmě také nevím, ale můžeme se snažit, a když už nějaké materiály máme, tak bychom se měli snažit je uplatňovat, a ne se na to vykašlat. Lhostejnost je v této oblasti přímo destruktivní.“
Kromě řešení dlouhodobé koncepce Kocáb nabádá politiky, aby se s problémy v sociálně napjatých místech seznamovali osobně. „Situaci by nyní uklidnil pocit obyvatel, že se politici tím problémem zabývají. Že jim to není jedno, že tam pan premiér nebo paní zmocněnkyně pojede, že tam pojedou třeba i několikrát. Druhá věc je, že se jasně vytyčí mravní normy a že to někdo dokáže říct trefně a nahlas – například to, že ať je situace jakákoliv, není možné, aby v tom začali úřadovat extremisté.“
Ke vypracování koncepce kromě odborníků v roce 2009 přispěla ministerstva školství i práce a sociálních věcí, vnitra či ministerstva pro místní rozvoj. Koncepce například počítá s podmínkami pro práci romských poradců na městských úřadech, jejichž funkce by měly být zřízeny v roce 2013. Právě za čtyři roky by na ně podle koncepce měl pamatovat i rozpočet.
