Praha - Ve Skiareálu Svatý Petr ve Špindlerově Mlýně si dnes lidé připomínají, že tomu bude už osmdesát let, kdy se na přelomu zimy 1934 a 1935 spojili horští průvodci, nosiči, četníci, hasiči a členové lyžařských, turistických a sokolských spolků, aby společně pomáhali zachraňovat lidské životy v horách Krkonoše.
Ve skiareálu Svatý Petr je dnes pro veřejnost připraven program na celý den. Součástí oslav jsou fyzické testy nebo mezinárodní soutěž hlídek, během níž závodníci absolvují výstup skalní stěnou či slaňování. Od 13:45 členové horské služby předvedou ukázky záchranných technik, třeba evakuaci z lanovky, transport zraněných a činnost lavinových psů.
Rozvoj po druhé světové válce
Přestože Horská služba vznikla už za první republiky, rozvoj práce horských záchranářů nastal až po druhé světové válce, kdy podle krkonošského vzoru vznikly oddíly také v ostatních českých pohořích – Krušných, Jizerských a Orlických horách, Jeseníkách, Beskydech a na Šumavě. K záchraně životů se zpočátku spojovali průvodci, nosiči, četníci, hasiči a členové lyžařských, turistických i sokolských spolků.
V padesátých letech byla nakonec Horská služba sloučena s Tatranskou horskou službou a stala se tak skutečně centralizovanou organizací pod záštitou Československého svazu tělesné výchovy. Práce československých záchranářů měla vždy dobrou pověst mezi zahraničními kolegy, o čemž svědčí i to, že se Horská služba stala v roce 1968 členem IKAR – Mezinárodní federace horských služeb.
„Po rozdělení republiky v devadesátých letech se HS pochopitelně rozdělila na českou a slovenskou část. Profesionální záchranáři jsou od roku 2005 zaměstnanci obecně prospěšné společnosti, jejímž zakladatelem je Ministerstvo pro místní rozvoj,“ popsal současný stav zástupce náčelníka HS a náčelník oblasti Krkonoše Adolf Klepš.
Každý rok má Horská služba i svůj den – 24. března. Připomíná si tak rok 1913, kdy zemřeli kamarádi Bohumil Hanč a Václav Vrbata při dálkovém lyžařském běhu. Vrbata se snažil v prudké sněhové bouři zachránit svého kamaráda. Půjčil mu oblečení a vydal se sám pro pomoc, ale oba v mrazivém počasí zemřeli. Příběh, který je v podstatě ideovým základem samotného vzniku Horské služby, se dočkal také filmového zpracování. Čeněk Duba o dvou kamarádech natočil v roce 1956 film Synové hor.
Cíl je jasný - pomáhat lidem v nouzi
Od počátku měli členové Horské služby jasno v tom, co je jejich posláním. Vždy to bylo pomáhat lidem, kteří se v těžko dostupném terénu hor dostali do potíží. V poslední době se okruh působnosti profesionálních záchranářů přesunul i mimo hory, když Horská služba pomáhá například při povodních. Vedle toho je jejím úkolem informovat o počasí, sledovat lavinovou situaci, vydávat výstrahy a informovat o nebezpečích.
Věnuje se také speciálnímu výcviku lavinových psů nebo letecké záchraně. Její členové často organizují přednášky a besedy, kde turisty seznamují s vybavením pro bezpečný pohyb po hřebenech a učí je základům první pomoci.
Ministerstvo posílilo letošní provozní dotaci pro Horskou službu ČR o 15 milionů korun na 110 milionů korun. Pokud by se tak nestalo, měla Horská služba připravený plán omezení činnosti, například by přestala sloužit v některých horských střediscích. Horská služba navíc získá větší jistotu financování, protože už nebude dostávat nenárokovou dotaci, ale peníze na její činnost budou přímo zahrnuty ve státním rozpočtu.
V současnosti má horská služba kolem 380 dobrovolníků a zhruba 70 profesionálů. Na zimu asi 30 dobrovolníků přechází mezi zaměstnance. Nynějšího náčelníka, ředitele Horské služby Jiřího Brožka, jmenovala správní rada, která je je složena podle výběru ministerstva.
Horská služba provozuje 79 stanic a služeben. Její členové obsluhují 44 vozidel, 86 sněžných skútrů, 42 terénních čtyřkolek a jednu rolbu. Se znakem horské služby na českých horách slouží také 12 lavinových a pátracích psů.
