Praha – Většina občanů pořádně neví, co veteráni zažili a jaké jsou jejich zásluhy. Česká veřejnost se tak liší od zahraničí, kde lidé mají větší povědomí o tom, že nějací veteráni vůbec existují. Včera, kdy svět slavil Den veteránů, toho litoval třiadevadesátiletý armádní generál Tomáš Sedláček, jenž za druhé světové války v československé uniformě prošel západní i východní frontou a po návratu do vlasti strávil více než devět let v komunistických lágrech. Nynější stav podle něj tkví i v tom, že dnešní Češi si už tolik vlastní armády neváží.
Tomáš Sedláček do československé armády narukoval v roce 1935 a jako poručík dělostřelectva také zažil mobilizaci v roce 1938, v té době byl podle něj vztah mezi státem a armádou zcela odlišný. Stát byl hrdý na armádu a armáda byla hrdá, že nosí uniformu. V roce 2011 tomu tak není, civilní obyvatelstvo se o své vojáky nestará a „nemá je rádo“ jako dřív, konstatuje veterán druhé světové války.
„Necítím, že by národ byl hrdý na svou armádu, jak jsme to cítili my za první republiky,“ postěžoval si Sedláček. Kořeny jisté neúcty k těm, kteří byli ochotni položit za národ vlastní život, lze přitom podle něj spatřit v pohnutých dějinách Československa: „Všechno je otázka tradic. A tradice byly jednak okupací, potom čtyřiceti lety komunistického režimu naprosto přerušeny. Obnovování těchto tradic je velmi složité.“
Občanům ani některým českým vojákům by teď proto neuškodila důraznější výchova k vlastenectví. „Vlastenectví znamená, že od státu nemohu jenom brát, ale také mu musím něco dávat,“ tvrdí muž, který po okupaci nacistickým Německem odešel na Západ, aby mohl bojovat proti Adolfu Hitlerovi.
Špatnou službu dnešním ozbrojeným silám dělají skandály kolem předražených armádních zakázek a různá podezření z korupce. Sedláček ale muže a ženy v uniformách brání, je prý nutné rozlišovat mezi politiky řízeným ministerstvem obrany a armádou. „Většina těch malérů je v politickém vedení armády,“ myslí si třiadevadesátiletý generál. Vojáci dle jeho názoru stojí „trochu bokem“ a problémy v jejich řadách nejsou takového rozsahu.
Vojáci v Afghánistánu bojují i za naši svobodu, tvrdí Sedláček
České vojáky působící v zahraničních misích v Afghánistánu či Kosovu považují Sedláček a ostatní členové druhého odboje za pokračovatele svého odkazu. „Novodobí veteráni bojují za stejné cíle, za které jsme bojovali my: demokracii, svobodu, spravedlnost,“ poznamenal držitel Řádu T. G. Masaryka a zároveň dodal, že Češi se i tisíce kilometrů od hranic zasazují za bezpečnost naší země. „Kdekoliv je v nynějším globálním světě porušována nějaká svoboda, týká se to i nás,“ upozornil.
Od roku 1990 bylo v moderních konfliktech zraněno více než 200 českých vojáků, přičemž šedesát z nich s vážnými následky. Přestože nyní ze soukromých zdrojů vznikají první léčebná centra, jedním z nich je sanatorium ve Svémyslicích u Prahy, Tomáš Sedláček soudí, že už je pozdě, pět minut po dvanácté. „To se mělo vyvíjet současně se začátkem těch misí,“ podotkl s tím, že problémy válečných syndromů přišly už po roce 1990, s nasazením vojáků do války v Kuvajtu.
Tomáš Sedláček (* 8. ledna 1918)
Vystudoval Vojenskou akademii v Hranicích a v roce 1938 byl jako poručík dělostřelectva jmenován velitelem dělostřelecké baterie. V roce 1940 odešel balkánskou cestou do Francie, kde na jaře vstoupil do 1. československé pěší divize. Po pádu Francie utekl do Velké Británie, kde vstoupil do řad Československé smíšené brigády. V roce 1944 byl spolu s dalšími důstojníky přesunut do Sovětského svazu. Ihned po příjezdu na východní frontu se zapojil do bojů v oblasti Dukelského průsmyku, poté se účastnil Slovenského národního povstání.
Po komunistickém převratu byl v roce 1951 zatčen a při výslechu několik dní mučen. V politickém procesu byl odsouzen na doživotí. Prošel těmi nejtěžšími komunistickými lágry - Valdicemi, Mírovem, Leopoldovem a táborem Bytíz při příbramských uranových dolech. Propuštěn byl v rámci amnestie v roce 1960. Po listopadu 1989 byl předsedou Konfederace politických vězňů a předsedou Československé obce legionářské. V roce 2004 mu prezident Václav Klaus udělil Řád T. G. Masaryka, o čtyři roky později byl povýšen do hodnosti armádní generál.
