Vojenské Centrum biologické ochrany v Těchoníně slouží od nového roku i civilním potřebám. Ve speciální infekční nemocnici se mají léčit lidé nakažení smrtelnými nemocemi, jako je anthrax, SARS nebo ebola.
Všichni zaměstnanci zařízení, včetně uklízeček, musí nosit ochranné skafandry. Ty se dají kdykoli připojit na potrubí s čerstvým vzduchem. „Přetlak vytváří bariéru mezi námi a okolním prostředím. Nezbytné je to také pro dýchání a pocit tepelné pohody,“ vysvětlil kapitán Rudolf Beňo, lékař z Centra biologické ochrany.
V obleku mohou pracovníci podle předpisu hygieniků zůstat nejdéle dvě hodiny, poté musí projít ještě zhruba čtvrthodinovou dekontaminací. Personál se po nemocnici v Těchoníně pohybuje minimálně po dvojicích – kvůli vzájemnému dohledu a pomoci. „Jeden se potřebuje napít, druhý něco podat, musí proběhnout výměna rukavic, nedejbože kdyby došlo k porušení ochranných pomůcek,“ vyjmenoval hlavní lékař, podplukovník Aleš Rybka některé z důvodů, proč tamní personál nemůže pracovat samostatně.
Z Antarktidy do Těchonína
Rybka pracuje v infekční nemocnici deset let, stejně jako jeho kolegyně, vedoucí sestra Iveta Koclířová. Oba také sloužili jako zdravotníci v operaci BLED, na slovinsko-rakouských hranicích pomáhali zvládnout migrační krizi. Rybka navíc strávil jeden rok v Antarktidě, kde pracoval pro NASA a Evropskou kosmickou agenturu. „Antarktida je ideální prostor pro zdravotnický výzkum z pohledu dlouhých letů do vesmíru, lze zde zkoumat izolaci nebo efekt tmy na osoby,“ upřesnil.
V Těchoníně mají pro případ nebezpečné infekční epidemie v Česku vyhrazena dvě oddělení pro 28 pacientů. „Z okolních zemí nic takového nemá Rakousko ani Polsko, Slovensko má dvě provizorní lůžka v nemocnici Na Kramároch a Pobaltské země měly zájem o spolupráci,“ upozorňuje ředitel Centra biologické ochrany Michal Kroča na důležitost zařízení.
Centrum funguje od roku 2009, zatím nemuselo řešit žádnou rozsáhlou epidemii, slouží tak především jako zdravotnická pojistka.
