Praha – Před měsícem složil Miloš Zeman svůj prezidentský slib a podle posledního průzkumu veřejného mínění mu důvěřuje 51 procent lidí. Komentátor Hospodářských novin Jindřich Šídlo a komentátor Práva Alexandr Mitrofanov v této souvislosti hodnotí prezidentovy dosavadní aktivity - a zatímco Šídlo za nejvýraznější krok považuje nominace ústavních soudců, Mitrofanov akcentuje především změnu kurzu zahraniční politiky. Jakých bylo Zemanových jednatřicet dní?
Ústavní soud (ÚS) je v komplikované situaci, neboť chybí tři z 15 soudců a dalším sedmi letos vyprší mandát. Doplnění soudu komplikovaly spory Senátu s bývalým prezidentem Václavem Klausem, který po dvou neúspěšných pokusech loni na jaře žádného soudce už nenavrhl. „Byl to nepochybně nejdůležitější úkol Miloše Zemana pro tento měsíc, který zvládl,“ pochválil Zemana Šídlo, ale zároveň připomněl i to, že Zeman na rozdíl od předchozího prezidenta má se Senátem dobré vztahy a nominanty předem konzultoval jak se Senátem, tak i s předsedou ÚS Pavlem Rychetským, což není podle komentátora obvyklé a úplně normální.
Jako své nominanty pro funkci ústavních soudců Zeman vybral soudkyni Nejvyššího správního soudu Miladu Tomkovou a profesory právnických fakult Jaroslava Fenyka, Vladimíra Sládečka a Jana Filipa. Takový výběr hodnotí komentátor Hospodářských novin Jindřich Šídlo jako úspěšný. „Zeman se těmi čtyřmi jmény vlastně trefil, já jsem neslyšel žádný kritický hlas. Dokonce je chválila i bývalá soudkyně Ústavního soudu senátorka Eliška Wagnerová,“ podotkl Šídlo pro Studio 6 víkend.
- Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský a prezident Miloš Zeman autor: Václav Šálek, zdroj: ČTK
- Zeman a čtyři kandidáti na ústavní soudce autor: Václav Šálek, zdroj: ČTK
Zeman nadstranický? Ani omylem
Zeman byl za první měsíc ve funkci podle očekávání velmi aktivní: navštívil Strakovu akademii i Senát, jednal s hejtmany, jmenoval prezidenta NKÚ i nového ministra obrany. Vedle těchto povinností, jež do značné míry souvisely s nástupem do funkce a standardní agendou, promluvil také na sjezdu sociální demokracie a na sjezdu Strany práv občanů ZEMANOVCI (SPOZ).
Účast prezidenta na podobných politických akcích není podle Šídla nic abnormálního. „Nevidím na tom nic špatného, že sociální demokracii popřál volební vítězství… spíš z toho nebyli úplně nadšeni ve SPOZ… Představa, že prezident má být nadstranický, je dle mého názoru tak trochu legrační,“ komentoval Zemanovy politické aktivity Šídlo s tím, že Václav Klaus také celkem pravidelně objížděl sjezdy politických stran.
- Miloš Zeman na sjezdu ČSSD autor: Jaroslav Ožana , zdroj: ČTK
- Sjezd SPOZ autor: Jaroslav Matyáš, zdroj: ČT24
Mitrofanov ovšem nabízí jinou perspektivu, když na rozdíl od Šídla hodnotí stranickou aktivitu hlavy jako porušení „kritéria normality“. „Kdyby byl prezident nadstranický, tak sjezdy možná nenavštíví,“ konstatuje pro portál ČT24 komentátor Práva a dodává: „Rozhodně nebude vystupovat naprosto otevřeným straněním těmto partajím a už vůbec nebude říkat, koho si přeje jako vítěze příštích parlamentních voleb… ostentativně dal najevo, že vůči pravicovým stranám je v postavení buď neutrálním, nebo v některých případech i silně negativním.“
I Zemanovu aktivitu vnímá Mitrofanov jako spornou. „Miloš Zeman se nestará o to, jestli má na něco právo. Již po zvolení zdůvodňoval své chování ve funkci hlavy státu, že byl zvolen přímou volbou a většinou lidí,“ myslí si Mitrofanov; hráz proti Zemanově aktivitě podle něj mohou vystavět pouze politické elity a „jejich schopnost vyjednávat, působit tak, aby se prezident držel v rámci svých ústavních pravomocí“. Potíž je v tom, že i ty si může prezident častokrát volně vykládat.
Zeman mediátor? Spíše ne
Před svým zvolením stávající prezident avizoval, že se pokusí uklidnit politickou situaci v zemi. Podle Mitrofanova ale zatím učinil pravý opak. Stejný názor zastává i Šídlo, Zeman podle něj navíc ani jako osoba není nejvhodnější typ na to, aby uklidňoval politiku: „Celou svou kariéru má založenou na opaku - na konfliktu v politice. Mimochodem, kroky, které teď dělá kolem zahraniční politiky, úplně nenasvědčují tomu, že by se chtěl stát někým jiným,“ domnívá se Šídlo a připomíná fakt, že Zeman nepozval ministra zahraničí Karla Schwarzenberga na Pražský hrad, když zde minulý týden spolu s šéfem Evropské komise Josém Manuelem Barrosem vyvěšoval evropskou vlajku. „To je tak trochu zemanovské, možná že časem do toho doroste,“ dodal Šídlo.
Právě vyvěšení evropské vlajky a podepsání evropského stabilizačního mechanismu považuje Mitrofanov za jeden z nejvýraznějších kroků, které Zeman ve funkci zatím učinil; vyslal tak totiž jasný signál o svém zájmu o zahraniční politiku. „Zdá se, že na tomto poli bude chtít využít své ústavní postavení na sto a možná i více procent. Vztyčení vlajky a podpis eurovalu byla věc, která měla v zahraniční politice velký význam, protože to byl opak toho, co dělal jeho předchůdce Václav Klaus.“
- Miloš Zeman přijal José Barrosa autor: Vondrouš Roman, zdroj: ČTK
- Věšení vlajky EU na Pražském hradě zdroj: ČT24
Pražský hrad jako hlavní nádraží
Ačkoli prezident nemá v Česku přílišné pravomoci, ty svěřené Miloš Zeman podle komentátorů zatím využívá vrchovatě. Opakuje se tak scénář z poloviny 90. let, kdy aktivně využíval své funkce předsedy Poslanecké sněmovny. Sám Zeman v této souvislosti ostatně v knize Jak jsem se mýlil v politice napsal: „Zdeněk Nejedlý v roce 1946 pravil, že ho chtějí odsunout na vedlejší kolej, ale že on jim z té vedlejší koleje udělá hlavní nádraží. Ač nemiluji Zdeňka Nejedlého, vzpomněl jsem si na toto přirovnání a rozhodl se, že z parlamentu udělám hlavní nádraží české politiky.“
