Praha - Průměrný Čech si o víkendu zajde na houby, objede slevy v hypermarketech a navečer skočí na pivo. Naopak kostelu se vyhýbá obloukem. K takovému obrazu by mohl dospět cizinec, pokud by si prošel statistiky, v čem Češi ve srovnání s ostatními národy vynikají a čím se odlišují. V rámci ujasňování, co je obsahem „češství“, přinášíme druhý díl auditu zdejších tradic a hodnot, tentokrát věnující se specifikům životního stylu Čechů.
Bezvěrci:
Česko patří mezi nejvíce ateistické země světa. Naposledy loni to potvrdil průzkum agentury WIN-Gallup International v 57 zemích světa. Podle průzkumu je v Česku 30 procent ateistů, více jich mají jen Japonsko a Čína. Při sčítání lidu v Česku před dvěma lety se k náboženské víře odmítla přihlásit dokonce téměř polovina Čechů. Důvodem je jednak historická zkušenost: za Rakouska de facto vnucené katolictví, liberální I. republika a 40 let komunismu víře příliš nenahrávaly. Navíc mají Češi nedůvěru v klasické autority včetně náboženských institucí, tedy církví. „Kdyby se otázky položily trochu jinak, jestli třeba existuje nějaká nadpřirozená síla, která ovlivňuje lidské životy, česká společnost by najednou zdaleka tolik nevyčnívala z evropského průměru,“ uvedl v pořadu Historie.cs sociolog Zdeněk R. Nešpor.
Náruživí houbaři:
Češi patří mezi nejvášnivější houbaře na světě, i když oficiální žebříček neexistuje. V průměru nasbírají ročně 21 tisíc tun hub, což jsou v peněžním vyjádření více než dvě miliardy. Loni si dokonce z lesů odnesli 30 tisíc tun, jak vyplývá ze Zprávy o stavu lesa a lesního hospodaření. Z průzkumu agentury SANEP vyšlo, že se za vášnivé houbaře považuje 41 procent Čechů, kteří jsou tomuto koníčku ochotni obětovat i část své dovolené. Houbaření má v Česku tradici už od středověku, podobně jako u ostatních slovanských národů.
Pivo - národní nápoj:
Češi pravidelně obsazují první místo na světě v konzumaci piva. Roční spotřeba se včetně kojenců pohybuje kolem 150 litrů zlatavého moku na osobu. V sousedním Německu, které se rovněž řadí mezi pivní velmoci, dosahuje roční průměr asi 100 litrů. V posledních letech ale statistiky zaznamenaly pokles spotřeby národního nápoje. Se životosprávou včetně prolívání se pivem souvisí ještě jedno světové prvenství - Česko drží primát ve výskytu rakoviny tlustého střeva a konečníku.
Ráj drobných živnostníků:
Ze statistiky Eurostatu vyplývá, že v žádné jiné zemi EU nemají drobní živnostníci na vývoj ekonomiky takový vliv jako u nás. Firmy s jedním až devíti zaměstnanci tvoří přes 90 procent všech podniků a jsou největším zaměstnavatelem. Vysoký počet ještě lépe vynikne při srovnání s počtem obyvatel - v Česku je asi 4,5 milionu ekonomicky aktivních obyvatel, z čehož je 2,3 milionu podnikatelů (přes 50 %). Přitom ve vyspělé Evropě je tento počet zhruba 20 až 25 procent. Za vysoký počet živnostníků může touha Čechů podnikat po letech povinné práce pro stát za komunismu, ovšem i nelegální švarcystém, kdy ve firmách místo zaměstnanců tu samou práci vykonávají živnostníci, podniky pak za ně ovšem neodvádějí pojištění.
Ráj heren a automatů:
Česko bývá označováno za Las Vegas Evropy - v přepočtu na počet obyvatel máme totiž nejvíce míst, kde se lidé mohou oddávat hazardu. Třeba ve Francii vychází jeden hrací automat v přepočtu na 18 tisíc obyvatel, u nás je to však jen 170 lidí. Může za to benevolentní politika státu, kdy řada obcí sice na svém území zakázala výherní automaty, zároveň však ministerstvo financí povolilo videoloterijní terminály, na kterých mohou lidé prohrát více peněz. S hazardem těsně souvisí i problém gamblerství. Podle Karla Nešpora z oddělení závislostí v Psychiatrické léčebně Bohnice jsou zhruba dvě procenta českých mužů závislých na automatech, což je ve srovnání se zahraničím vysoké číslo.
Síť hypermarketů:
V přepočtu na počet obyvatel se Česko řadí ke státům s nejhustší sítí hypermarketů v Evropě. Těchto prodejen je u nás téměr 300 – na tisíc Čechů tak připadá 117 metrů nákupní plochy. To je dvakrát víc než v sousedním Polsku a dokonce víc než v Německu, které má větší kupní sílu. Z tvrdé konkurence mezi řetězci ale profituje zákazník jen zdánlivě. Cenový boj totiž tlačí marže dodavatelů níž a níž a to nutí výrobce snižovat kvalitu. V posledních letech se ale boom hypermarketů z let 90. obrací a Češi se začínají vracet do malých specializovaných obchůdků.
Zoologické zahrady:
Pyšnit se Češi mohou svými zoologickými zahradami - patří mezi světově respektovaná sídliště ohrožené zvěře. Třeba pražská zoo se významně zasloužila o návrat koně Převalského do volné přírody. Toto zvíře totiž v 60. letech vyhynulo, teď už se ale po mongolských či čínských stepích znovu volně prohání asi 400 kusů. Ovšem i další zahrady se chlubí unikáty, třeba liberecká zoo jako jediná v Evropě odchovala majestátní takiny zlaté, zlínská zoo se zase pyšní vzácným mládětem zoborožce bělovlasatého. Prvorepubliková tradice specializovaných zoologů a chovatelů se podařila zachovat, mimo jiné tím, že jsme měli jako jeden z mála států čtyřletý studijní obor s maturitou „chovatel cizokrajných zvířat“ a v pozměněné podobě trvá do současnosti.
Kroužky a mimoškolní aktivity:
Podle mezinárodní ankety společnosti GE Money Bank z roku 2009 mají české děti nejvíc kroužků a mimoškolních aktivit v Evropě. Alespoň jeden kroužek - nejčastěji sportovní nebo umělecký - navštěvují tři čtvrtiny z nich, což potvrdil i loňský výzkum Národního institutu dětí a mládeže. Děti, které chodí do kroužků a tráví aktivně volný čas, jsou také podle průzkumu šťastnější. V Česku mají děti tolik mimoškolních aktivit i kvůli tomu, že je u nás ve srovnání s jinými státy unikátní síť domů dětí a mládeže, center volného času a školních družin, což má kořeny ještě v dobách socialismu. Pracující ženy dávaly své potomky do jeslí a školek, o starší se pak staraly družiny. Téměř „povinností“ pak bylo pro děti školou povinné členství v jiskrách, respektive Pionýru.
