Praha – Kosmetický průmysl a regály v drogeriích jsou v posledních letech plné výrobků s přívlastkem bio, eko nebo přírodní. Podle statistik jsou jim také spotřebitelé pod vlivem reklamy stále více nakloněni, přesto by měli být obezřetní. Zatímco pro potraviny s výhradně přírodním původem i zpracováním platí přísné regule a jasný systém značení, u kosmetiky si takový název může na výrobek napsat každý dle libosti. Úřady však nemusí kontrolovat, zda označení na etiketě skutečně odpovídá obsahu přípravku. Neexistuje totiž zákon, který by takovou povinnost nařizoval.
Zákon povoluje, aby každý výrobce mohl zákazníkům nabízet svůj produkt jako čistě přírodní, aniž by se musel prokázat příslušným osvědčením. Mezeru v legislativě přiznávají i kontrolní úřady. „Obecně platí, že tato kosmetika nemusí být nikým kontrolována a kdokoli si může svůj produkt označit jako bio nebo přírodní,“ sdělil Milan Berka z Kontrolní a certifikační organizace.
Zatímco u potravin se zákony opírají i o regule z Bruselu, certifikovaná přírodní kosmetika není stanovena ani na evropské úrovni. Pro výrobce, kteří chtějí nečestně zvýšit prodejnost různých kosmetických kelímků či lahviček, jde tak o ideální podmínky. Bioprodukty navíc určitou skupinu nakupujících stále velmi táhnou. „Jde především o střední a vyšší vrstvu, které výrobky pod takovým názvem oslovují,“ řekl prezident Svazu průmyslu a obchodu Zdeněk Juračka.
Vyznat se ve složení výrobků je pro laika značně obtížné, přesto odborníci radí pozorně pročítat etikety. Biokosmetika by na seznamu obsažených látek neměla uvádět například syntetická barviva či uměle vyrobené parfémy. „Výrobky nemají obsahovat geneticky modifikované organismy, nemají být ošetřovány radioaktivním zářením,“ dodala Hana Bendová ze Státního zdravotního ústavu v Praze. V samotné etiketě je navíc další problém – složky, jejichž obsah je menší než 1 procento, mohou být uváděny v libovolném pořadí. Kupující proto nepozná, kolik účinné látky přípravek opravdu obsahuje.
Určitou známkou důvěry mohou být nepovinné certifikáty od národních organizací. Jde o italský Bio Eco, francouzský EcoCert, německý BDHI nebo český CPK.
