V roce 1815 se ve Fulneku narodil Leopold von Dittel. Studoval na gymnáziích v Opavě a v Brně a poté na vídeňské univerzitě, kde roku 1840 získal doktorát z medicíny.
Po krátkém působení ve vídeňském ortopedickém institutu se Leopold von Dittel stává lázeňským lékařem v Trenčianských Teplicích. Díky tomu, že lázeňská sezóna probíhala jen během letních měsíců, měl spoustu času na studium ve Vídni. V roce 1852 se zde stává asistentem a začíná pracovat i v tamní fakultní nemocnici. Od roku 1856 je soukromým docentem na univerzitě. V roce 1861 je jmenován primářem chirurgického oddělení vídeňské Všeobecné nemocnice a roku 1864 zakládá chirurgicko-anatomický ústav vídeňské univerzity. V roce 1865 je pak jmenován jejím mimořádným profesorem.
Třebaže se zprvu zajímal o ortopedii, hlavním těžištěm jeho činnosti se stala především léčba močového měchýře, prostaty a močové trubice, při níž dospěl k mnoha inovacím. Byl například průkopníkem endoskopické diagnózy, cystoskopie či kaučukové sondy. Do roku 1894 provedl 800 operací močových kamenů. Díky tomu je označován za zakladatele urologie jako lékařského oboru. Své poznatky popsal v četných studiích a knihách. Je po něm pojmenována tzv. Dittelova-Forgueho-Legueuho operace vesikovaginální píštěle a takzvaná Dittelova sonda, což je jeden z typů uretrálních sond používaných při zkoumání močové trubice.
Jeho schopnosti mu vynesly celosvětové uznání. Za své zásluhy byl přijat do rytířského stavu a byl zvolen čestným předsedou lékařské společnosti. Udržoval také čilé styky s předními umělci, například s německým skladatelem Johannesem Brahmsem či norským dramatikem Henrikem Ibsenem.
Zemřel v roce 1898. Dnes jeho portrét zdobí arkádový dvůr vídeňské univerzity a je po něm pojmenována jedna ulice ve Vídni.
