Vísky – Betlém celý z kamene vzniká v obci Vísky na Blanensku. Účastníci sochařského ateliéru tam z pískovce vytvářejí sochy pro nejznámější vánoční scénu, a to v životní velikosti. Letos vzniká například postava Josefa, anděla či ovce s jehnětem.
„Když se nám zadaří, tak první sochy tu budou už na Vánoce, nejpozději příští rok. Nahoře na louce by měly být jesličky, dole tři králové, kteří přicházejí do Betléma,“ vysvětloval na louce v obci Vísky tamní starosta Stanislav Kamba (KDU-ČSL), zatímco kolem něj vrčely brusky a ťukala dláta. Vísky hostí už čtvrtý sochařský ateliér, kam dojíždějí mladí umělci, aby si vyzkoušeli práci na velkých plastikách.
Vísecký betlém bude v životní velikosti. Zatímco v minulých letech si sochaři mohli témata vybírat, letos bylo zadání jasné – doplnit chybějící figury, aby betlém mohl začít sloužit už o letošních Vánocích. „Chyběly nám jesličky, anděl, pes a Josef. Bylo taky nutné vytvořit ovečky, protože máme pastýře, ale nemáme, co by pásl. Pannu Marii a krále už máme. Ti vznikli jako první, to se studentům nejvíc líbilo,“ uvedla kurátorka ateliéru a akademická sochařka Ludmila Pecková-Severová.
Ovci s jehnětem dostala na starost mladá sochařka Bára Kahudová, která těžkou práci s pískovcem bere statečně. „Hodně nám pomáhají flexy. Dá se na to zvyknout,“ svěřila se studentka. Ještě těžší práci má její kolega Adam Rosa, který pracuje na jesličkách. „Když jsem přijel a viděl jsem ten tři a půl kubíkový blok, který mám na 10 dní, tak jsem se strašně vyděsil. Musel jsem to nějak technologicky vymyslet, aby se to stihlo,“ řekl Rosák. Hynek Novák zase do tvorby zapojil i svého irského vlkodava, který stál modelem pro sochu psa.
Protože je materiál drahý, původně volná témata ateliér během let vyměnil právě za cílenou tvorbu postav pro Betlém. Jeden pískovcový kvádr, ze kterého postavy vznikají, totiž přijde zhruba na třicet tisíc. Dokud ale budou v obci peníze, chtěli by v ateliéru pokračovat. „Betlém je vlastně nekonečný,“ dodal starosta. Hotové sochy letošního ročníku i předešlých let si lidé mohou prohlédnout na vernisáži třicátého srpna.
V Lužicích není pro sochy kam šlápnout
Podobný projekt pro studenty sochařských škol hostí už osm let Lužice na Hodonínsku. Jejich obří plastiky v malé obci zůstávají, obecní prostranství jich zdobí už osm desítek. Příští rok se na sympoziu Dřevo – kámen proto mladí sochaři sejdou naposledy, obec už další sochy nemá kam dávat.
