Proslulý titul Limonádový Joe nasadilo nyní Loutkové divadlo Radost v Brně. Příběh nese podtitul Koňská opera a většinu výtečných popěvků si pamatuje už několik generací českých diváků. Udělejme tedy důležitou inventuru. Hudební komedie inspirovaná válečným časopiseckým seriálem (1941), přes románové zpracování (1946) a divadelní verzi povídek (1944) až k dramatizaci (1955). Tuto uměleckou pouť Limonádového Joea korunoval geniální a skutečně kultovní film z roku 1964.
A nynější divadelní verze principála Loutkového divadla Radost a režiséra v jedné osobě Vlastimila Pešky si ze všech zmíněných zpracování vzala něco. Peška vyšel z filmu i z dramatizace Jiřího Brdečky z roku 1955. Ale vrátil se také k úplným počátkům mistrného příběhu o abstinujícím limonádníkovi a partě prohnaných pijanů whisky. Svoji verzi totiž Peška obohatil o střelenou šéfredaktorku paní Fuzzy, která figurovala v časopiseckých počátcích příběhu. Tato bláznivá ženština celý příběh vymyslí, aby vzkřísila upadající náklad kdysi nejčtenějšího časopisu Divokého západu, kterým je Arizonská polnice. Ztřeštěná Fuzzy celý příběh vypráví a komentuje, místy dokonce sama do děje vstupuje, což samozřejmě Peškovi umožnilo využít osvědčeného efektu divadla na divadle a připravit také nesčetně fórků, v nichž se právě prolíná realita hry s realitou jeviště. Tohoto řešení využil také scénograf Tomáš Volkmer, který na scénu postavil mobilní rotačku, kolem spustil pásy látky potištěné slovy z vyprávěného příběhu a vše zahalil do tiskařsky barevné kombinace zašlých tiskovin, tedy do kontrastu černé a bílé. Podobně jednoduché, ale velmi zdařilé jsou kostýmy Sylvy Zimuly Hanákové, která samozřejmě vychází z kovbojské módy, ale vyhrála si se speciálními parukami a pokrývkami hlavy.
Loutek se nyní na jevišti spíše nedočkáte, ale lze prozradit, že v nápaditých rvačkách v saloonu lítají vzduchem vycpaní chlapi, jindy přijdou ke slovu maňásci v podobě krvelačných tygřích pijavic. Jindy se ze stropu snese sup… Více prozrazovat ani není třeba, protože popisovaný titul skutečně už léta oprávněně vábí velké i ty odrostlejší a to bylo také zřejmě důvodem, proč Limonádový Joe s Kolalokovou limonádou nyní řádí v Radosti. Tato látka prostě nestárne a spolu s hudební výbavou je už dávno oprávněným hitem.
- Limonádový Joe v Radosti zdroj: Petr Jančařík http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/33/3236/323566.jpg
- Limonádový Joe v Radosti zdroj: Petr Jančařík http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/33/3236/323564.jpg
- Limonádový Joe v Radosti zdroj: Petr Jančařík http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/33/3236/323565.jpg
- Limonádový Joe v Radosti zdroj: Petr Jančařík http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/33/3236/323562.jpg
A tato parodie rodokapsů z prostředí Divokého západu má skutečně švih a odsýpá. Peška stejný titul zpracoval už před dvaceti lety v Šumperku, v brněnské Radosti hrají koňskou operu Limonádový Joe poprvé. V hlavní roli hezounkého pistolníka potírajícího zlo se blýsknul Vilém Čapek, jehož pěvecké party ale mají místy ještě interpretační rezervu. Jeho protihráče a gangstera Horáce alias Hogofogo předvádí Pavel J. Riedl se skutečným a nakažlivým požitkem z hraní. Totéž se dá říci o střelené šéfredaktorce Paní Fuzzy, kterou hraje Eva Lesáková s mimořádným apetitem, a je tak skutečně oprávněnou novou figurou v tomto divadelním konceptu. Její existence i výkon notoricky známý příběh ozvlášťňuje a oživuje zároveň.
Je už tradicí Radosti, že muziku živě hrají herci přímo na jevišti, a toto muzicírování bude patřit taktéž k devizám kusu, který si ale místy vypomáhá i hudbou ze záznamu a half playbackem. I tak se do Radosti vyplatí zajít. Divadlo lze spojit s návštěvou Muzea loutek, jež sídlí přímo v areálu a nyní nabízí novou výstavu marionet na drátě, takzvaných manekýnů, tedy loutek, které herec vodí přímo před sebou a sám je vidět na jevišti.
