Praha – Filmová a divadelní herečka Milena Dvorská (* 7. září 1938), která svou hereckou kariéru zahájila rolí Marušky v kouzelné pohádce Byl jednou jeden král, zemřela 22. prosince večer ve svém bytě. Na divadelních prknech ji diváci mohli v poslední době potkat při představeních spolku Háta, na televizních obrazovkách se objevovala v nekonečném seriálu Ulice. K herectví se tato oblíbená herečka dostala před šedesáti lety náhodou. Zemřela s trvalou bolestí v srdci, neboť svoji dceru Lucii, která se se svým mužem skrývá v zahraničí, neviděla celých 18 let.
„Vyčnívala jsem mezi herci jako dřevěný panák“
Život Mileně Dvorské na začátku 50. let změnilo setkání s Janem Werichem v Prostějově, kde hostoval s estrádním programem. Právě Werich, který ji později označil za herečku s nejkrásnějšíma očima, ji doporučil pro roli nejmladší a nejhodnější královské dcery Marušky v pohádce Bořivoje Zemana Byl jednou jeden král (1954).
Během natáčení filmu prý bydlela tři měsíce u Werichů na Kampě v podkrovním pokojíku. „Vyčnívala jsem mezi herci jako dřevěný panák. Vladimír Ráž si dokonce stěžoval, že neumím líbat,“ vzpomínala Dvorská s úsměvem na svůj filmový debut.
Bořivoj Zeman Milenu obsadil i do role Věry Matouškové ve svém dalším filmu Anděl na horách. Při filmování se seznámila s Vlastou Fabiánovou, která jí hrála maminku, a ta ji pomohla připravit se na zkoušky na DAMU. Na školu ji přijali - a tak bylo definitivně rozhodnuto, že Milena Dvorská nebude zdravotní sestřičkou, ale herečkou.
Divadlo, celoživotní láska
Ihned po absolvování divadelní akademie v roce 1960 nastoupila do divadla E. F. Buriana, kde hrála až do roku 1991, kdy byla tato scéna zrušena. V 70. letech na krátkou dobu odešla do Divadla za branou Otomara Krejči. Od 90. let působila v Divadle Na Fidlovačce, i když už ne v trvalém angažmá.
Ráda hrála Čechova, jeho Arkadinu v Rackovi a Irinu ve Třech sestrách. Vzpomínala na Polly v Žebrácké opeře nebo na Topolovy Dvě noci s dívkou. Jednou z nejvýraznějších postav byla i Jessica ze Sartrových Špinavých rukou.
„Ano, to jsem já, stará Maruška“
Vedle divadla byla nadále obsazována i dofilmu. Objevila se například v roli hraběnky Valérie v komedii Poslední růže od Casanovy, poštmistrové Kaplanové ve snímku Martina Friče Nejlepší ženská mého života nebo v kriminálce Vražda v hotelu Excelsior. V 70. letech pomalu opouštěla role půvabných dívek – zahrála si v komediích Neohlížej se, za námi jde kůň, Vesničko, má středisková nebo Marečku, podejte mi pero; v pohádkách Malá mořská víla a Jak se budí princezny.
Diváci ji znají také z různých televizních inscenací a seriálů, například Pan Tau, Chlapci a chlapi a v jednom z dílů Případy majora Zemana ztvárnila ženu, která pomáhala svému příteli vraždit kvůli penězům. Od osmdesátých let se stále více uplatňovala také v dabingu a rozhlase.
V polistopadové době rolí pro Milenu Dvorskou ubylo, přesto se představila v několika zajímavých snímcích. Za roli ve filmu Kamenný most byla nominována na Českého lva. V celovečerním snímku se na plátnech naposledy objevila v dobrodružné komedii Ať žijí rytíři! - lidé si ji ale celý život ponejvíce spojovali s její první rolí. A ona většinou říkala s humorem, když ji někdo poznal: „Ano, to jsem já, stará Maruška.“
Hořká role
zdůraznil, že on i jeho žena mají vůči herečce čisté svědomí: „Nikdy jsme jí vědomě neublížili, to ona naopak proti nám kdysi cíleně rozeštvala média, chtěla nám rozbít rodinu a udala nás na policii, čímž spustila patnáctiletou štvanici.“
Soukromý život Mileny Dvorské ale příliš pohádkový nebyl. Hořkým údělem herečky, která nepřestává rozdávat radost dalším generacím dětských diváků jako pohádková Maruška, je, že vnoučata nikdy osobně nepotkala. Její dcera Lucie se provdala za Jana Parsifala Dvorského, zakladatele sekty, který se s rodinou skrývá v zahraničí. S manželem Josefem Krausem se tak Milena Dvorská mohla těšit jen z rodiny svého syna Jakuba.
