V neděli zemřel Václav Havel. K jeho úmrtí, životu a významu pro český stát se vyjádřila řada českých i světových osobností. Česká média každý den chrlí články, vzpomínky a dokumenty, věnované jeho odkazu, Česká televize v den úmrtí vysílala speciální „havlovské“ Události. Od středy do pátku pak potrvá státní smutek. Osobnost takového významu, jako je Václav Havel, si pozornost samozřejmě zaslouží. Otázkou je míra – to ovšem není téma, kterým bych se chtěla v tomto sloupku zabývat.
Jirous a Havel, výjimečné osobnosti, nesouměrné pocty
Chtěla bych se věnovat něčemu jinému než posuzování míry uctění památky této mimořádné osobnosti. Před dvěma měsíci totiž zemřela jiná osobnost české kultury, stejně významná pro historii českého státu a stejně zásadně se podílející na rozpadu komunistického režimu a vzniku svobodného státu. Osobnost, kterou komunisté věznili ještě na konci listopadu 1989, bez ohledu na sametovou revoluci. Byl jí básník a vůdce undergroundu Ivan „Magor“ Jirous. Výjimečná postava, která pomáhala lidem přetrvat a setrvat v dobách komunistické totality ve svých postojích a požadavcích svobody. Pro řadu lidí je právě Ivan Magor Jirous symbolem svobody a morální integrity, kterou si uchoval nejen za totalitního režimu, ale i po jeho pádu.
Přestože jeho úmrtím česká společnost ztratila nejen jednoho z nejvýznamnějších českých básníků, ale také ikonu boje za svobodu a vzor rezistence proti totalitě, média se jeho odkazu po jeho smrti věnovala jen minimálně. Velmi jsme se s přáteli rozhořčili po jeho pohřbu, když Česká televize odvysílala Události věnované politice, sněhu na sjezdovkách a případným budoucím ziskům jejich pronajímatelů, předvánočním nákupům a trendům v nakupování elektrospotřebičů a oblečení a až na poslední místo zařadila krátký příspěvek o pohřbu tohoto výjimečného člověka.
Je to ostuda. Sledováno optikou mediální pozornosti upřené k úmrtí a pohřbu Václava Havla je člověku navíc ještě smutno. Odešli dva velikáni, dva vynikající autoři a dva opěrné sloupy české demokracie. Škoda že pro česká média a českou společnost Ivan Magor Jirous nebyl zřejmě dost dobrý a zajímavý na to, aby si „zasloužil“ byť jen jeden den úcty, připomínky a smutku.