Postarší český film Vražda ing. Čerta z roku 1970 nyní recyklovali v brněnském Kabaretu Špaček do podoby komorní tragikomedie pro dva herce. Restaurační zařízení v Kopečné ulici 46 tak vedle kuchařského umění majitele, po němž podnik ostatně také nese jméno, dává svým kabaretním názvem najevo, že tady se plní nejen žaludky, ale také zábavychtivé chutě hostů. Nu a právě hodinová hříčka Vražda ing. Čerta, kterou jako svůj jediný film v roce 1970 natočila výtvarnice Ester Krumbachová, je nyní nápaditou symbiózou světa jídla a umění.
Krumbachové snímek nepatří přímo k někdejším hitům, není dokola reprízovaný jako populární film pro pamětníky a řada milovníků celuloidového umění se také k této zvláštní hříčce chová zdrženlivě. Absurdní obrázek ze života spořádané osamělé ženy, kterou pekelně vyžírá arogantní inženýr Čert, byl na plátně bezmála surrealistickým podobenstvím plným metafor. V Kabaretu Špaček režisér Ondřej Elbel s dvojicí herců Evou Novotnou a Martinem Siničákem neměli a logicky ani nemohli mít někdejší ambice filmařů. Stvořili jakousi černou grotesku o vztahu obou pohlaví, kde se vzájemná dominance i submisivita přelévá podle vyhlídek obou zúčastěných stran. Ona se totiž chce za každou cenu vdávat, on se chce zase stůj co stůj dosyta nažrat. A každý k tomu svému cíli vlastně užívá jiné zbraně. Vdavekchtivá zachovalá žena přináší do hry svůj kuchařský um, účelovou poddajnost a koketerii, muž s ďábelským příjmením vkládá do této taškařice zase přísliby sňatku, skvělé budoucnosti a neustálé poučování. A v tomto infernu mezi mužem a ženou se celý příběh odehrává. Nečekejte však žádné intelektuálně temné strindbergovské variace, ale spíše zábavnou frašku, v níž sice zvítězí ustrkovaná a vyjídaná žena, o což tu ve finále snad ale ani moc nejde. Vražda ing. Čerta v brněnském divadelním balení není žádnou moralitou ani brutálně temnou komedií, jako spíše hříčkou na kabaretní jeviště, vedle kterého ostatně stojí obrovská tabule s denní nabídkou jídla.
A tak jako není potřeba tento kus nějak nadceňovat, bylo by také chybou výsledek pasovat do nějaké jalové jarmareční zábavy. Tato kratochvíle totiž nese všechny valéry profesionálního zábavného divadla, které se hodí právě do kulis a na jeviště zmíněného občerstvovacího zařízení. Bude upřímné říci, že tato podívaná těží spíše „jen“ z hereckého souboje obou zúčastněných aktérů Novotné a Siničáka než z nějaké napínavě gradované, zcizované nebo vyložené podívané.
Tady se budou přihlížející lidé u jídelních stolů bavit vedle vlastních hereckých výkonů bezmála hmatatelnou vůní jídla pojídaného na jevišťátku a také fyzicky blízkou přítomností herců, kteří publiku hrají bezmála přímo pod nos, a k jejich sklenicím s pivem a vínem. I proto byla prvním správným tahem už tato gastrodramaturgie celého titulu, který opisuje přecpávání (se) jednoho sobeckého vyžírky. A režie šla naturalistickou cestou, takže publikum kupříkladu čeká čtyřminutová scéna, při níž ing. Čert spořádá pět chodů, což divák prožívá bezmála fyzicky spolu s účinkujícím.
V Brně už se hrálo divadlo při speciálním festivalu třeba ke kávě, kulturní občerstvování veřejnosti v podobě servisu podávaného v Kabaretu Špaček však zatím ve městě nemá obdoby. I proto je tato hříčka zpestřením místní umělecké i gastronomické nabídky. A zasáhnout všechny smysly diváka tady nechtějí pouze obrazně. Mezi část publika (ta je zohledněna výší vstupného) se po představení dostane kachní pečínka, kterou na jevišti ing. Čert z důvodů rychlého divadelního střihu nespořádal. Zájemce lze ujistit, že kachnu tady pečou po čertech výtečnou… A přidáte-li k tomu inteligentní zábavu, které skutečně vévodí solidní a zajímavé herecké výkony, dlužno říct, že je o hostinu těla i ducha postaráno. Vražda ing. Čerta je tak originálním divadelním projektem vycházejícím vstříc místu, pro které vznikal, a servírujícím divákům zábavu, kterou prostě jinde nedostanou… I proto se vyplatí ten temný sál na ulici Kopečné navštívit.
