Mluví se o něm jako o možném kandidátovi na post prezidenta České republiky, napůl žije v Česku, napůl ve Spojených státech, kde působí jako profesor na Michiganské univerzitě - ekonom Jan Švejnar. Na jeho případnou kandidaturu, reformu veřejných financí i hypoteční krizi se v rubrice Profil Dobrého rána ze 17. září ptala Petra Krmelová.
Minulý týden jste se sešel s předsedou zelených Martinem Bursíkem. O čem jste mluvili? O podmínkách kandidatury? O vašich nebo jeho představách?
Zacházíte příliš daleko. Nyní jsme v situaci, kdy někteří poslanci a senátoři hovoří o možných kandidátech. Je pro mě samozřejmě velkou ctí, že se mé jméno v této souvislosti objevilo, ale situace je velmi předčasná, takže v této chvíli o ničem takovém neuvažujeme.
Řekl vám jakou šanci dává vaší kandidatuře?
O tom jsme opravdu nemluvili. Média předbíhají. Zatím to není nic, o čem bych vážně uvažoval, a ani ostatní o tom velice vážně neuvažují.
Média možná předbíhají, ale přeci jde o kandidáta na prezidentského kandidáta – to je vážná věc. Jaké osobně dáváte šance své kandidatuře?
Je to velice důležitá funkce a v této souvislosti by o tom každý občan musel uvažovat velmi vážně, pakliže by byla šance reálná. Zde však nemluvíme o jakékoliv reálné šanci, proto o tom neuvažuji.
Jeden z dalších možných kandidátů šéf Akademie věd Václav Pačes řekl v Otázkách Václava Moravce, že samotný fakt postavit se tak silnému kandidátovi jako je Václav Klaus je natolik obtížný, že to musí být skutečně silný kandidát. Cítil byste se takovým kandidátem?
Nevidím v této oblasti žádný problém. Na druhou stranu by člověk musel získat podporu velké části senátorů a poslanců, a to se bude dít vůči všem kandidátům v příštích několika měsících. Sám nemám představu, čí podporu bych dokázal získat.
Co na to vaši nejbližší?
Vůbec jsem s nimi o tom nemluvil.
Jaké jsou vaše silné stránky, přednosti?
Nejedná se o přednosti. Zkušenosti člověka, vzdělání, jeho morální a mravní principy jsou tím nejdůležitějším.
Šéf komunistů Vojtěch Filip řekl, že tím, že žijete napůl ve Spojených státech, jste mimo českou realitu. Uznáváte tento argument, nebo máte naopak tolik potřebný nadhled?
Spíše nadhled. Za posledních sedmnáct let jsem zde působil dost intenzivně. Založil jsem celou školu, kde vychováváme novou generaci ekonomů, působím zde ve výzkumu a výuce, vyjadřuji své názory v hospodářské politice a dalších věcech, takže necítím, že bych byl odříznut od zdejší reality, ani nikde jinde ve světě.
O reformě veřejných financí v Česku říkáte, že byla potřebná, že to byl dobrý krok. To je velmi obecné. Je v ní něco, čím reforma ublíží konkrétnímu resortu? Je v ní něco, co byste řešil jinak?
Reforma je složitá, protože podnikáme první krok v řadě fází, které je potřeba podniknout. Jestliže bude reforma dokončena, tak bude v mnohém úspěšná. V dalších krocích by mělo například dojít k reformě penzijního systému, a to bude klíčové. Prozatímní první kroky mají dobrý směr, například v tom, že se snaží zmenšit neefektivnost ve zdravotnictví a dalších oblastech.
Problém vidím v tom, že reforma má velmi pozitivní dopad na lidi ve vyšších příjmových skupinách a mnohem menší na nižší příjmové skupiny. Ve svém životě jsem byl chudý i méně chudý a musím říci, že chudší lidé potřebují větší pomoc než bohatší. Pakliže tam není nějaký silný ekonomický efekt (který zde není), který by dal hospodářství velký důraz, tak v tomto reformu nevidím zrovna v nejlepším světle.
Naznačujete, že nejde o skutečnou reformu, ale o pouhé kosmetické změny?
Jsou to první změny, jestliže u nich zůstaneme, budou kosmetické. Budeme-li pokračovat, jsou v mnohém namířeny správným směrem. Reforma by měla být úspěšná a je velmi potřebná. Jsme v situaci, která je neudržitelná, a musíme v několika příštích letech přistoupit k rázným krokům.
Ekonomickým světem hýbe krize hypotečního trhu, která začala v USA. Překvapilo vás, že trvá už tak dlouho? Na začátku někteří ekonomové říkali, že je to otázka dvou, tří týdnů.
Mě překvapilo, jak dlouho trvalo, než vypukla, protože mnozí z nás viděli příznaky už delší dobu. A když vypukla, byl to velký třesk. Trvá déle, než se očekávalo, ale očekávání byla velmi nejasná, protože je to první krize svého typu, takže nikdo přesně neví, jak dlouho to bude trvat. Zatím se centrální banky zachovaly celkem správně (nalily do systému zhruba 400 miliard dolarů a eur). Jednotliví hráči (banky a investoři) též hledají rozuzlení a trvá jim to déle, než se předpokládalo.
Analytici se přou, jestli intervence centrálních bank nebyla příliš velká. I když hranice je asi velmi jemná?
Podle mne nebyla příliš velká, protože nebezpečí, že by mohlo dojít k větší krizi a panice, je poměrně silné. V tomto smyslu je lepší trochu intervenci přehnat, než ji učinit nedostatečnou. Takže Fed (americká centrální banka) i Evropská centrální banka zatím postupoval rozumně.
Fed zítra zasedá. Očekává se od něj snížení úrokových sazeb asi o čtvrt až půl procentního bodu. Pomůže to?
Pomůže to ve dvou smyslech. Jeden bude psychologický – všichni to očekávají, a jestliže se jejich očekávání splní, systém bude poměrně dobře fungovat. Druhý je substantivní – banky a investoři budou mít na trhu přístup k penězům, které budou levnější, což samo začne stimulovat ekonomiku a rozuzlení krize.
V Evropě zasáhla krize hlavně sousední Německo. Čeští analytici říkají, že u nás se toho příliš neobávají, i když v globalizovaném světě všechno souvisí se vším. Mohly by Česko zasáhnout tyto problémy?
Myslím, že ne. Pravdu máte ale v tom, že nikdo přesně neví kam až tato krize dosahuje. To je proto, že moderní finanční instrumenty se pohybují všude po světě. Jeden z důvodů, proč jsme tuto krizi ještě nevyřešili, je, že nikdo přesně neví, kdo co drží. Takže například němečtí investoři měli ve svých portfoliích hypotéky ze Spojených států, což se v takové koncentraci nemuselo předpokládat, a kdovíkdo ještě jinde na světě tato aktiva drží.
Před dvěma týdny krize zasáhla i komerční nemovitosti, které šly ve střední Evropě až o patnáct procent dolů. Bude tato krize hýbat s cenami nemovitostí? Mohou jít jejich ceny dolů i třeba v Česku?
Může se to stát, tam je pak řetězec. Jakmile se to stane v jedné části světa, tak se to bude přesouvat dál, protože ceny jsou na sebe navázány jak v rámci reálného trhu, tak v rámci očekávání. Ceny stoupaly v mnohých částech světa v posledních deseti, patnácti letech poměrně rychle. Mnozí očekávají, že je zde jakási bublina (ceny jsou příliš nafouklé), kterou někdo propíchne, a ceny půjdou dolů celkem všude.
Hypoteční krize není jediná, která trápí americkou ekonomiku. Před čtrnácti dny to byla negativní čísla ohledně americké nezaměstnanosti, teď v pátek potvrdili negativní trend samotní spotřebitelé špatnými maloobchodními tržbami. Spekuluje se o recesi americké ekonomiky. Je to reálné, nebo je to silné slovo?
Pravděpodobnost recese je stále ještě malá. Není to vylučitelné ve smyslu, že americká ekonomika skutečně zpomaluje. Optimistický názor, který zatím převládá, je, že to bude pomalý dopad, kdy ekonomika usedne na nižší tempo růstu, ze kterého později začne opět rychleji růst.
V této situaci, která je velmi dynamická, a zvlášť v podtextu krize na finančních trzích nelze vyloučit, že je zde určitá pravděpodobnost, že může dojít v příštích jeden a půl až dvou letech ke krátké recesi.
(redakčně kráceno)
