Vědci, kteří studují mořské trávy, se pomalu mění v podmořské zahrádkáře. Ukazuje se totiž, že ochrana těchto výjimečných rostlin se lidstvu extrémně vyplácí. Jejich budoucnost ale ohrožují klimatické změny, znečištění a další dopady lidské činnosti.
Svět je závislý na mořských loukách. Kvůli znečištění a klimatickým změnám jsou ale v ohrožení
Mořské trávy, které tvoří husté podmořské louky, mají zásadní význam pro udržení rybolovu, pohlcování uhlíku a ochranu pobřeží před erozí a hrají i řadu dalších důležitých rolí, popisuje magazín Horizon.
Tyto trávy rostou v mělkých pobřežních vodách ve všech regionech kromě Antarktidy. Slouží jako jakési podmořské lesy nebo louky, kde nacházejí zdroje pro život stovky druhů mořských živočichů, od malých rybek přes chobotnice a sépie až po tresky, tedy jednoho z nejvíce lovených druhů na světě.
Mořské trávy lidé mnohdy zaměňují s mořskými řasami, ale nemají s nimi ve skutečnosti nic společného. Jedná se o jednoděložné rostliny, všechny patří do řádu žábníkotvarých.
Evropa je závislá na mořské trávě
Jen ve Středozemním moři pochází nejméně 30 procent hodnoty úlovků komerčního rybolovu z ryb, které jsou závislé na mořské trávě jako potravě a ochraně v době, kdy jsou mladé. Rostliny také poskytují důležitá loviště pro rekreační rybolov.
„Přestože pokrývají jen velmi malou část dna našich oceánů, významně přispívají k rybolovu a místním ekonomikám,“ zdůrazňuje Marija Sciberrasová, odborná asistentka pro ochranu rybolovu na skotské Heriot-Watt University. Mořské trávy studovala v rámci projektu Pioneer na Mallorce. Zjistila, že ryby mají vyšší tělesnou hmotnost, pokud žijí v oblastech s vyšší hustotou mořské trávy.
Rychlost růstu mladých ryb však byla vyšší v oblastech s nižší hustotou mořské trávy. To by mohlo být způsobeno tím, že potřebují rychle růst, protože jsou více vystaveny predátorům, domnívá se Sciberrasová.
Neúčinné regule
Mořské trávy celosvětově čelí rostoucímu stresu způsobenému lidskou činností. Podvodní louky jsou někdy ničeny, aby uvolnily místo nové infrastruktuře, například hrázím, přístavům nebo mořským valům, přestože tyto rostliny chrání pobřeží před erozí způsobenou bouřemi.
V oblastech, kde jsou mořské trávy chráněny zákonem, včetně zemí Evropské unie, je musejí ti, kdo je poničili, uvést opět do původního stavu, případně vysadit stejné množství jinde. Jenže pokusy o to až příliš často selhávají, upozorňuje Francesca Rossiová z francouzského Národního střediska pro vědecký výzkum.
„Snaží se vysadit mořské trávy na místech, kde dříve nebyly, tedy na místech, která nejsou jejich přirozeným prostředím,“ kritizuje bezzubost opatření doktorka Rossiová, která je koordinátorkou projektu Healsea. Mořské trávy poškozují také lodě, které nad nimi kotví, ale i rybářské sítě, jež jsou přes ně vlečeny. Může pak trvat celé roky, než se obnoví.
Hnojiva zabíjí
Laura Soissonsová z Healsea zkoumala dopad dalšího stresového faktoru, který ovlivňuje mořské trávy: znečištění hnojivy. To může snížit množství světla, které se k listům trávy dostává, a zpomalit tak jejich růst. Soissonsová zjistila, že mořské trávy často vypadají jako zcela zdravé a tento stres se na nich nijak neprojevuje – dokud najednou nezkolabují.
Výzkumníci chtějí najít způsoby, jak rozpoznat příznaky stresu u rostlin dříve, než dosáhne kritického bodu. To by mohlo pomoci chránit mořské trávy a další druhy mořských organismů.
Úbytek těchto podmořských pastvin na různé druhy ryb bude podle Soissonsové pravděpodobně zničující. „Pokud nebudou existovat místa, kde se daný druh může živit, ukrývat nebo rozmnožovat, je tento druh ztracen,“ obává se. „Mořské trávy jsou zásadně důležité pro všechny pobřežní ekosystémy i pro člověka, protože vytvářejí život, chrání život a chrání před pobřežní erozí,“ upozorňuje.
Navzdory zásadní roli, kterou hrají, jsou údaje o existenci a úbytku mořských trávníků omezené. Přesto se objevuje obraz rostlin, které v mnoha regionech bojují o přežití.
Studie, která popisovala situaci ve Středozemním moři, zjistila, že mezi lety 1842 a 2009 došlo u jednoho druhu mořské trávy, posidonie oceánské, k úbytku její rozlohy o 13 až 50 procent. Zbývající louky jsou zase výrazně řidší, a stávají se tak stále více fragmentovanými.
Podle jiné studie dochází celosvětově k úbytku mořské trávy v průměru o sedm procent ročně.
Řasy jsou zapotřebí kvůli uhlíku
Jakýkoli úbytek mořské trávy by navíc mohl ovlivnit schopnost oceánů absorbovat uhlík. Lesy mořské trávy podle vědců absorbují uhlík až pětatřicetkrát rychleji než tropické deštné pralesy. A přestože pokrývají pouze 0,2 procenta mořského dna, pohlcují ročně desetinu uhlíku v oceánech, uvádí Světová organizace na ochranu přírody.
Na rozdíl od mnoha suchozemských rostlin ukládají mořské trávy většinu absorbovaného uhlíku do svých kořenů, takže uhlík zůstává pohřben pod zemí i po jejich odumření.
Zvláště dobře absorbují uhlík druhy, které rostou rychleji nebo mají hustší strukturu. Schopnost oceánu absorbovat uhlík je tedy ovlivněna jak zmenšením rozlohy mořských luk, tak úbytkem některých druhů, upozorňuje Nick Kamenos, expert na globální klimatické změny na britské University of Glasgow.
Nebezpečí klimatických změn
Tento úbytek by se mohl ještě zhoršit v souvislosti se změnou klimatu, která již nyní způsobuje oteplování mořských vod a zvyšuje jejich okyselování. Nick Kamenos koordinoval projekt nazvaný Seamet, který zkoumal dopad klimatických změn na mořské trávy v Atlantském, Tichém a Indickém oceánu a Středozemním moři. Rostliny výzkumníci testovali také v laboratořích.
Zjistili, že rostliny reagují na zvyšování teploty různě v závislosti na druhu a lokalitě. Mnohé z nich jsou ale oteplováním ohrožené, zejména ty, které již žijí na hranici své tepelné tolerance, zdůrazňuje Kamenos.
Velmi ohrožené jsou podle něj také louky mořských trav v Arktidě. V této oblasti se předpokládá nejrychlejší oteplování v průběhu století a také rychlé okyselování.
Dalším rizikem spojeným se změnou klimatu jsou proměnlivé teploty. Rostliny, které byly po tisíciletí zvyklé na stabilní podmínky, pravděpodobně nebudou tolerovat teploty, které se mění z roku na rok, varuje Kamenos.
Kombinace rychlého oteplování a zvýšené proměnlivosti teplot „může některé z těchto systémů posunout na hranu vymření“, míní vědec. Další hrozbou je podle něj okyselování. Poškozuje rostliny a živočichy se strukturou uhličitanu vápenatého, včetně drobných mořských rostlin zvaných korálové řasy, které žijí v loukách mořské trávy. Také tyto řasy jsou důležité pro pohlcování uhlíku.
„Jak budou mořské trávy reagovat na změnu klimatu, zatím dobře nevíme,“ dodává Kamenos. „Ale důkazy ukazují, že to není vůbec optimistické.“
Co s tím?
Jedním z důležitých způsobů, jak pomoci mořským trávám vyrovnat se s jejími dopady, je chránit je před dalšími stresovými faktory, včetně znečištění a poškození stavbami a loděmi.
EU si stanovila cíle chránit 30 procent své mořské oblasti, obnovit mořské ekosystémy a omezit znečištění svých vod.
V celosvětovém měřítku více než 70 zemí usiluje o to, aby Úmluva OSN o biologické rozmanitosti přijala cíl chránit třetinu mořských vod do roku 2030.
Zlepšení jejich životního prostředí poskytne mořským trávám „velmi malý prostor k dýchání navíc, dokud se nám nepodaří zvládnout změnu klimatu“, řekl Kamenos. „To ale není omluvou pro to, abychom váhali v aktivitě proti změně klimatu, protože tam musíme jednat rychle,“ upozorňuje.