Rozsáhlá studie z Rakouska popsala, že nový koronavirus je schopen nakazit značné množství školáků i učitelů. K podobným závěrům došla v poslední době řada dalších výzkumů z jiných zemí. Shodují se na tom, že přestože děti nemusí vykazovat žádné příznaky covidu-19, hrají v šíření viru významnou roli.
Děti mohou hrát při šíření covidu zásadní roli, ukazují výzkumy z podzimní vlny
Jedním z rozporuplných témat současné pandemie je šíření viru ve školách a školkách. Protože se tento fenomén velmi složitě studuje, výrazně se liší výsledky bádání, a vědci jsou proto v jeho hodnocení dost opatrní. Například ještě koncem října vydal odborný žurnál Nature studii, která dospěla k poměrně uklidňujícím závěrům: „Data shromážděná po celém světě stále více naznačují, že školy nejsou ohnisky nákazy koronavirem.“
Podle autorů této studie by se školy mohly „bezpečně znovu otevřít za situace, je-li komunitní přenos nízký“. Jenže teprve potom přišla podzimní vlna, kde právě školy byly podle řady expertů jedním z hlavních tahounů exploze nemoci.
Že jsou právě školy jedním z „motorů“ zhoršování epidemické situace, naznačuje rychlý růst reprodukčního čísla krátce po otevření škol v Česku, ale není to důkaz, faktorů mohlo být více. Přesvědčivějším důkazem je studie, která vznikla v sousedním Rakousku a sledovala, jak se virus ve školách šíří. Zatím neprošla recenzním řízením, ale odborný tisk o ní intenzivně diskutuje.
„Školy nejsou oázy klidu,“ uvedl pro magazín Spiegel vedoucí studie, profesor Michael Wagner z Vídeňské univerzity. Nechat je otevřené, je podle něj „značné riziko“. Současně ale tvrdí, že jejich uzavírání by mělo být doprovázeno poctivou komunikací o dopadech, které by tento krok měl na další vývoj epidemické situace.
Dodává přitom, že samo o sobě uzavírání škol fungovat nemůže. Jeho pozitivní dopad na epidemii je spojený s tím, že i zbytek populace se bude chovat zodpovědně a „vyhne se mnoha činnostem s vyšším rizikem infekce“.
Podceněný problém
Epidemiology, kteří věřili, že školy nebudou takovým rizikem, zradila čísla. Jak ukázala například studie v odborném časopise Science, jsou děti vůči viru odolnější než dospělí. Jenže tuto zvýšenou ochranu, zdá se, doprovází méně zodpovědné chování a zejména množství blízkých a velmi intenzivních kontaktů.
Silný argument pro rizikovost dětí ve školách přinesla také nedávná studie z Velké Británie, která ukázala, že i když nákaz přibývá při komunitním přenosu ve všech skupinách, jedna z nich v tom vyniká – jsou to právě děti a středoškoláci.
Problém podle Wagnera spočívá i v tom, děti jsou často asymptomatické. To znamená, že jejich imunitní systém dokáže virus porazit, aniž by se objevily nějaké příznaky nemoci. A to způsobuje, že mohou přenášet virus, aniž by je někdo identifikoval jako přenašeče.
Je proto, podle rakouského mikrobiologa, dost dobře možné, že v této skupině existuje značný počet nenahlášených případů. Aby to ověřil, připojil se Wagner k dalším vědcům z univerzit ve Štýrském Hradci, Linci a Innsbrucku, aby koncem léta spustili rozsáhlou studii na rakouských školách.
Na co přišli v Rakousku
Nezajímal je ani tak přesný počet nakažených dětí, ale spíše poměr nakažených k nenakaženým. Použili proto jinou odběrovou metodu, než je obvyklé „štourání tyčinkou v nose“. Namísto toho děti odplivávaly do misky, pak už byly takto odebrané vzorky analyzovány poměrně spolehlivým PCR testem.
Výsledky ukázaly, že asi 0,4 procenta vzorků bylo pozitivních, v listopadu ale toto číslo rychle rostlo. Podle Wagnera to znamená, že stovky školáků a učitelů v rakouských školách se mohly nakazit, aniž by o tom věděly.
Ukázalo se také to, že před virem nejsou zcela uchráněné ani malé děti. Procento nakažených bylo velmi podobné u menších děti i u dospělých učitelů.
Zdánlivě překvapujícím zjištěním je, že školy v chudších oblastech mají zhruba 3,5krát více pozitivních výsledků než školy v jiných oblastech. Na tento sociální fenomén už ale upozornila řada jiných výzkumů, například rozsáhlá studie mobility zveřejněná v Nature. Lidé v chudších čtvrtích podle vědců často žijí blíže k sobě a také mají mnohem častěji zaměstnání, která jim neumožňují pracovat z domova.
Velmi podobná čísla hlásí i Německo. Například studie zahrnující více než 11 tisíc dětí v Bavorsku také našla mezi malými dětmi i teenagery značné množství nenahlášených případů. Počet nakažených v této demografické skupině by podle ní mohl být až šestkrát vyšší, než jsou oficiální údaje, které v Německu shromažďuje a zveřejňuje Institut Roberta Kocha.
Školy budou problém
Všechna tato zjištění zpochybnila myšlenku, že mezi dětmi je méně infikovaných než mezi teenagery. A naznačila, že téměř polovina nakažených dětí nevykazuje žádné příznaky. Analýza Centra pro kontrolu a prevenci nemocí ve Spojených státech mezitím zjistila, že asymptomatické případy jsou potenciálně zodpovědné za více než polovinu všech infekcí.
Výsledky těchto výzkumů z podzimní vlny pandemie také dávají za pravdu berlínskému virologovi Christanu Drostenovi, který před šířením koronaviru mezi dětmi varoval již na jaře, když se ještě předpokládalo na základě velmi omezených údajů z Číny, že malé děti jsou vůči viru prakticky imunní.
Drosten už tehdy uváděl, že děti mají podobné množství virové nálože jako dospělí. Později v USA některé studie zjistily, že malé děti mohou mít virovou nálož v krku dokonce vyšší než dospělí. Jenže protože samy nemocí netrpí, virus tolik kýcháním nebo kašláním nevyměšují. Navíc mají menší plíce, což znamená, že nevydechují tolik aerosolů. Otázka zní, jak tedy virus přenášejí?
Na to zatím věda jednoznačnou odpověď nemá, pouze hypotézy a spekulace. Je možné, že se od nich virus dostává na ostatní kvůli jiným zdravotním potížím. Malé děti na prvním stupni dostanou za rok průměrně šestkrát rýmu, během které kýchají a kýchat mohou také kvůli prachu, alergii nebo jakémukoliv jinému podráždění, například při dětských hrách.
Pozoruhodný je v tomto kontextu podle Spiegelu výzkum, který provedla lékařka Petra Zimmermannová v nemocnici v kantonu Fribourg ve Švýcarsku: osm z deseti dětí nakažených virem SARS-CoV-2 mělo současně i další infekce.
