Kristina Bílá

Jessie Wareová učarovala publiku už v roce 2012, kdy vydala uhrančivou skladbu Wildest Moments. Podpořila ji až téměř triviálním videoklipem, aby posléze zjistila, že se se svou jednoduchostí trefila přímo do černého. Její sametový hlas a melancholický projev patřil k tomu nejlepšímu, co Velká Británie nabídla. Platí to i o novém albu What's Your Pleasure?

Alanis Morissette žije! A hraje. Kdo si myslel, že se nejslavnější písničkářská ikona Kanady definitivně odmlčela, může si jako trest přivřít prsty do dvířek od trouby. Zpěvačka po osmi letech oprášila futrál od kytary a natočila novou desku Such Pretty Forks In The Road. Měla vyjít 1. května, ale koronavirové události ji posunuly. Fanoušci naštěstí nebudou muset čekat o moc déle – vydržet musejí do 22. května. Co si pro ně po letech Alanis přichystala?

„Přeju si, abych byl vyšší, abych mohl stát vedle tebe,“ zpívá v úvodní skladbě nejaktuálnější desky Taller klavírista Jamie Cullum. Letos v květnu měl album naživo přehrát také českému publiku, avšak koronavirus rozhodl jinak. Naštěstí nedošlo k nejhoršímu, a pořadatelé koncert jazzmana měřícího pouhých 164 centimetrů přesunuli na 3. listopad. Co za novinky si zatím lze naposlouchat?

„Zdraví a bezpečí všech je prioritou číslo jedna,“ vzkázala fanouškům patnáctinásobná držitelka cen Grammy Alicia Keys. S instagramovým prohlášením rovnou svezla informaci o tom, že svou sedmou studiovku, která měla na pulty původně přijít 20. března, odkládá kvůli celosvětové pandemii na 15. květen. Eponymní album A.L.I.C.I.A. už i tak zná pár skladeb. Na co se tedy těšit?

Koncertní sály mají kvůli virové pandemii momentálně zhasnuto. Nucená pauza hudebního průmyslu přiměla mnohé interprety zvážit svoje možnosti ohledně vydání nových desek, a spousta z nich tak raději své aktivity odložila na příznivější dobu. Podobný vzkaz zazněl i z domácí karantény sester ze soft rockového uskupení Haim: třetí album Women in Music Pt. III původně plánované na letošní duben se odkládá. „Do té doby vás ale budeme zásobovat skvělými věcmi,“ slíbily. A podle dosavadních ochutnávek nelhaly, píše v recenzi Kristina Bílá.

Poprvé v Česku, poprvé v Praze a hned vyprodáno. S takovým skóre se na pódium pražského Fora Karlín postavil irský zpěvák Hozier. Přijel v rámci turné k druhé desce Wasteland, Baby! a dokázal, že se svým hlasem umí trhat střechy. Po profesní stránce nešlo jeho výkonu nic vytknout, koncertu ale zároveň chyběl výraznější moment.

Billie Eilish: momentálně nejsledovanější teenager na planetě, nejvíce skloňované jméno hudebního světa a nově i královna nejprestižnější hitparády v Americe. Modla všech náctiletých vyprodala koncert v Praze za čtyři minuty, a proto musel být z Fora Karlín přesunut do O2 areny. Mezi své děsy a běsy vzala více než osmnáct tisíc fanoušků. A byla to sakra dobrá exkurze.

Multižánrové Colours of Ostrava jsou evergreenem českého festivalového léta. Osmnáctý ročník – již tradičně zasazený do industriálních kulis bývalých železáren v oblasti Dolních Vítkovic – představil ikonické osobnosti světové hudební scény v čele s Florence + The Machine a legendárními rockery The Cure. Po vychladnutí se ohlížíme zpátky a přinášíme ty nejlepší momenty.

Take Me To Church, kázal v roce 2013 uhrančivým hlasem irský zpěvák Hozier. Jeho kouzlu podlehly tisícovky fanoušků a další „ovečky“ pomyslný kazatel sesbíral hned dalším hitem Someone New. Jenže to vše je minulost. Na stole teď jeho příznivcům leží druhá deska Wasteland, Baby!, která v zásobníku skrývá pár ostrých nábojů.

Muzika pronikající k nám ze Skandinávie už dávno není jen temná metalová smršť. Jména jako Robyn, Tove Styrke, Röyksopp, The Hives a mnoho dalších dokazují, že Seveřané nejsou vždy depresemi zmítaná stvoření. Mezi bujarou partu se se svým debutem Sucker Punch řadí také dvaadvacetiletá Sigrid, která sází na jednoduchost a na podstatu sdělení.

Kdo se v roce 2002 nechtěl s Avril Lavigne prohánět na skejtu a nosit vytahané kapsáče, ten to měl u své party dost nahnuté. Kanaďanka válcovala hitparády, v klipech skákala po autech a před svůj obličejík vyzdvihovala vztyčený prostředníček. Tehdejší modla teenagerů se po delší odmlce způsobené nemocí vrací na scénu s albem Head Above Water. Lze nad ním však uvažovat pouze jako nad terapií, nikoliv jako nad originálním hudebním počinem.

Pokud jste v roce 2018 nežili pod kamenem, tak vás hit zpěvačky Alice Mertonové No Roots nemohl minout. Překvapivě jednoduchá skladba, která stála na hravé melodii a osobitém frázování, se konečně dočkala dalších deseti sourozenců. Hrdá matka všechny seskupila do studia a vydala album stejně svěží jako jeho název – Mint.

„Jsem na sebe celkem přísná. Vyžaduji autenticitu a mám tendenci všechny věci rozpitvávat,“ prohlašuje o sobě francouzská zpěvačka Zaz. Možná právě těmto vlastnostem vděčí za svou kariéru. O preciznost se mimo jiné snaží také na novém albu Effet miroir. Nezapomněla ani na lidskost, kvůli které si ji oblíbili fanoušci po celém světě. Teď ji budou zbožňovat dvakrát tolik – natočila totiž nejlepší nahrávku ve své diskografii.

Imagine Dragons se nenudí. Sotva opadlo všeobecné nadšení z loňské desky Evolve, na pulty přistál její nástupce Origins. Víc než cokoliv jiného působí novinka uspěchaně. Partě kolem frontmana Dana Reynoldse zřejmě přetékal šuplík s nápady a nutně potřebovali provést předvánoční úklid. Někdy je však lepší tvůrčí přetlak nepouštět a dopřát si radši oddechový čas.

Čtyři roky nechala Karen Marie Aagaard Ørsted Andersen, známá jako MØ, svoje fanoušky čekat na druhou studiovou desku. Po celou tu dobu jim házela udičku v podobě jednotlivých singlů, aby všechny pozvolna připravila na to, že melancholicky rozervanou polohu z debutu No Mythologies to Follow nechává definitivně za sebou. Stálo album Forever Neverland za to čekání?

Sotva na letošních Colours of Ostrava slezl George Ezra z pódia, ohlásili pořadatelé jeho samostatný koncert v pražském Foru Karlín. Že si na obyčejného kluka s kytarou trochu moc věří? Vůbec ne. Ale po pondělní vyprodané akci by měl začít.

Máte rádi pop? Stačí zapnout jakékoliv rádio, pustit si televizi nebo internet a „sjíždět“ tento žánr, dokud vám neobrousí bubínky. Najít v tomto žánru charismatický kousek, který člověka nezačne iritovat po dvou posleších, je sice trochu těžší práce, ale pořád to lze. Skvělým příkladem je tvorba Troyeho Sivana, který se se svou nejnovější deskou Bloom sápe po pomyslném titulu nejzajímavější mainstreamové nahrávky letošního roku.