Poprvé v Česku, poprvé v Praze a hned vyprodáno. S takovým skóre se na pódium pražského Fora Karlín postavil irský zpěvák Hozier. Přijel v rámci turné k druhé desce Wasteland, Baby! a dokázal, že se svým hlasem umí trhat střechy. Po profesní stránce nešlo jeho výkonu nic vytknout, koncertu ale zároveň chyběl výraznější moment.
Recenze: Pražský koncert Hoziera neměl chybu. Až na to, že v něm nějaká chyba chyběla
Hozier: Pokud si někdo myslí, že hudba může změnit svět, měl by se nechat vyšetřit (zdroj: ČT24)
Druhotina Wasteland, Baby! není vůbec špatná deska. Hozier má svůj rukopis, který mu sedne, a toho se drží. Posluchač přesně ví, co čekat, a to taky dostane. Tato přednost je však zároveň zpěvákovou slabinou, což se prokázalo i při pražské premiéře.
Hozier: „Jestli hudba může změnit svět? Pokud si to někdo myslí, měl by si nechat vyšetřit hlavu. Doporučuju prozkoumat top 10 v hudebních žebříčcích a ověřit si, jestli nás ty písničky někdy spasily. Neřekl bych. V hudbě ale lze být upřímný a říkat pravdu o světě, v němž žijeme. Hudba může být nosičem pro spoustu věcí, pro důležité emoce a myšlenky. Nakonec je ale na lidech, aby je uvedli v život.“
Po hudební stránce byl koncert povedený. O zvukovou rozmanitost se postaralo sedm hudebnic a hudebníků, kterými se Andrew Hozier-Byrne obklopil. Nástroje střídali jako cvičky – housle, akustické i elektrické kytary, klávesy, cokoliv jen chcete. Mezi ženskými a mužskými umělci výborně fungovala chemie a dívat se na jejich „souboje“ byla vážně radost.
Světelná show se řídila pravidlem „méně je někdy více“ a nestrhávala na sebe zbytečnou pozornost, protože to nejdůležitější si měli příchozí vychutnat z pódia. Hozierův mohutný hlas vibroval celým sálem a proplouval i balkony do těch nejzastrčenějších skulin. Jeho mixem indie rocku, soulu nebo blues se proplétají gospelové prvky, až se člověk mnohdy cítí jako při kázání v kostele.
Skladby jako Movement, Take Me To Church, Almost (Sweet Music) nebo Nina Cried Power musely potěšit každého fanouška. Set měl stejně kvalitní úroveň, žádné experimenty, žádné zaškobrtnutí, tím pádem však publikum přišlo o výraznější momenty a celý dojem se tak trochu sléval. Hozier je výborný muzikant a kruh se opět uzavírá – kdo věděl, pro co si jde, to přesně dostal. A právě na takovou předvídatelnost koncert doplatil.