Imagine Dragons se nenudí. Sotva opadlo všeobecné nadšení z loňské desky Evolve, na pulty přistál její nástupce Origins. Víc než cokoliv jiného působí novinka uspěchaně. Partě kolem frontmana Dana Reynoldse zřejmě přetékal šuplík s nápady a nutně potřebovali provést předvánoční úklid. Někdy je však lepší tvůrčí přetlak nepouštět a dopřát si radši oddechový čas.
„Hele, kluci, z posledního nahrávání nám zbylo ještě hodně materiálu. Co myslíte, kdy už nebude hloupé to vydat?“ „Musíme počkat aspoň rok, pak to půjde.“ Možná tak nějak loni vypadala debata u Imagine Dragons ve zkušebně. Vysvětlovalo by se tím, proč Origins jede ve stopách předchůdce, s nímž si kapela vychutnávala vyprodané stadiony, a nepokouší se o vlastní rukopis.
Na Reynoldsově typickém frázování i naléhavém projevu stojí a padá celá formace. Nový přírůstek do diskografie americké čtveřice tak vypadal díky singlu Natural velmi nadějně. Úderná pecka otvírá celé album a je na něm vůbec to nejlepší, co lze slyšet. V závěsu za ní vyčnívá už jen trojice skladeb (Boomerang, Machine a Cool Out), ale s Bad Liar začínají tihle „draci“ akorát naprázdno plácat křídly.
Písně splývají jedna v druhou, chybí jim výraznější nápad a především autenticita, kterou si doteď kapela dokázala udržet. Je zřejmé, že s Evolve našla recept na úspěch a nechce se jí ho opouštět do té doby, dokud z něj nevytěží poslední notičku. Bezpečí mělčiny opouštějí Dragons na novince jen s Digital. Kombinace elektra s akustickou kytarou nezní vůbec špatně a klidně by se do podobných experimentů mohli pouštět časteji.
S fanouškovskou základnou Imagine Dragons přirozeně roste i počet haterů, kteří se jejich současnou tvorbu nebojí přirovnávat k patosu, jaký momentálně produkují i kanadští Nickelback. Tak zle snad nikdy nebude. Faktem ale zůstává, že pánové raději měli nechat svoji tvorbu uležet a trochu si po náročném roce „odfrknout“. Možná by pak sami sebe nemuseli dojit.
