Jessie Wareová učarovala publiku už v roce 2012, kdy vydala uhrančivou skladbu Wildest Moments. Podpořila ji až téměř triviálním videoklipem, aby posléze zjistila, že se se svou jednoduchostí trefila přímo do černého. Její sametový hlas a melancholický projev patřil k tomu nejlepšímu, co Velká Británie nabídla. Platí to i o novém albu What's Your Pleasure?
Britští hudební kritici by jednoznačně odpověděli, že ano. Stačí se podívat do hitparád a je evidentní, že ve své domovině se deska těší velkému úspěchu. V čem ale jedni vidí přitažlivost, v tom druzí spatřují „problém“.
Novinka What's Your Pleasure? je jiná. Pětatřicetiletá rodačka z Londýna upustila od obvyklé zádumčivosti a vrhla se na taneční parket. Ze dna skříně vyhrabala staré disco kazety, nasála groove a pocta retro stylu byla na světě. Je to určitě dobrá zpráva pro všechny fanoušky, kteří chtějí tančit. Škoda, že je na tom bitá zpěvaččina osobitost.
Není špatně, když si umělec čas od času provětrá studio a vpustí do něj i styly, kterými se obvykle neprezentuje. Jenže Jessie Wareovou vždy obestíralo tajemství. Díky tomu byla zpěvačkou, od níž chtělo publikum slyšet víc a víc. Na čtvrté desce hraje největší prim již zmíněné disco, které je ale bohužel zaměnitelné s tvorbou jakéhokoliv dalšího interpreta.
Songwriterka nevyužívá naplno svůj hlasový potenciál. Soul Control, Mirage (Don't Stop) i Ooh La La mohl natočit kdokoliv. Skladbám chybí její rukopis, podobné tuctovky obvykle nemá v povaze. Skloubit taneční styl s vibrující atmosférou předchozích alb přitom dovede – důkazem je skvělý singl Spotlight. Nechybí mu houpavý sexy groove, Jessie v něm nešetří svým charisma, a ačkoliv stopáž písničky přesahuje pět minut, tempo ani na chvíli neupadá.
Pokud se tedy někdejší adeptka na Mercury Prize ptá: „What's Your Pleasure?“, její nová deska to bohužel není.
