Tchaj-wan se znepokojením sleduje vývoj po dvacátém komunistickém sjezdu v Číně, který v čele potvrdil prezidenta Si Ťin-pchinga na dalších pět let. Pronesl tam, že strana zahrnuje do své charty zmínku o odporu Pekingu vůči nezávislosti ostrovního státu. Nevyloučil přitom ani vojenský zásah. Tchaj-wan v reakci uvedl, že se nevzdá své suverenity a nebude ani dělat kompromisy ohledně svobody a demokracie. Kateřina Procházková z projektu Sinopsis jej v tomto přirovnala k Ukrajině - a uvedla, že má naději, že by Západ Tchaj-wan také podpořil.
Tchaj-wan má strach z čínské invaze. Mohla by z něj ale být druhá Ukrajina, míní Procházková
„Řešení otázky Tchaj-wanu je věcí čínského lidu a je na něm, aby o ní rozhodl. Budeme i nadále usilovat o mírové znovusjednocení, ale nikdy neslíbíme, že se vzdáme síly. Vyhrazujeme si právo použít k tomu všechny prostředky,“ prohlásil ve svém projevu na sjezdu prezident Si.
Procházková se domnívá, že by z projevu čínského vůdce opravdu mohlo vyplývat, že se Čína pokusí o invazi na Tchaj-wan. „Za tuto pasáž o Tchaj-wanu sklidil Si Ťin-pching největší ovace, soudruzi opravdu tleskali. K tomu ve svém projevu měl několik rétorických frází, kdy hovořil o tom, že se valí kola, která přivezou Čínu ke sjednocení s Tchaj-wanem. Mluvil o kolech dějin, která se nezastaví, nebo také že krev není voda, což znamená, že Tchaj-wanci žíjící na ostrově by si měli uvědomit, že jsou Číňané a sami dobrovolně by měli chtít a bojovat za sjednocení,“ zmínila ve vysílání Událostí, komentářů.
9 minut
UK: Strach na Tchaj-wanu
Podle ní to mohou být i přípravná slovna před nějakou vojenskou akcí, protože Si Ťin-pching je známý v tom, že je v této rétorice velice otevřený už od svého nástupu.
„Tchaj-wan je pro něj velice důležité téma a nějakou akcí ohledně něj by mohl upevnit svůj budovaný kult osobnosti, bylo by to něco, co by po něm zkrátka zůstalo. Nejsem vojenský analytik, ale myslím si, že se na to Čína dlouho připravuje, víme jak zbrojí a kolik investuje do své armády.“
„Otázka je, jestli by Tchaj-wan nebyl v pozici, stejně jako dnes Ukrajina, tedy kdy přední političtí představitelé vyhlašují, že by byli stoprocentně připraveni se bránit a že tomu obětují vše. Byla by tam tedy velice silná rezistence, a pevně doufám, že i ze strany západních zemí bychom se dočkali stejné reakce, jako v případě podpory Ukrajiny,“ věří Procházková.
„Podpora Ukrajiny byla důležitým signálem i do Pekingu“
Joe Biden je prvním americkým prezidentem, který řekl, že USA by vojensky pomohly Tchaj-wanu. Američtí představitelé jsou ale podle Procházkové obezřetní a spíše hovoří o potřebě „deterrence“ (anglicky zastrašování / odstrašování - pozn. red.), tedy nějakým způsobem udělat maximum proti válce.
„Díky těmto konfliktům také můžeme vidět, jak se svět dělí na demokratickou a nedemokratickou část. Podpora Ukrajiny byla důležitým signálem nejen do Moskvy, ale také do Pekingu. Po olympijských hrách v Pekingu se hovořilo o tom, že jeho plány byly, že v té době to nebude jen Rusko, které začne s invazí. Také Čína měla podobné ambice zkusit se nějak angažovat na Tchaj-wanu. Ale právě západní sjednocenost a rychlá reakce byla takovým varovným signálem a Peking teď velice obezřetně sleduje, co se děje na Ukrajině, protože se učí a reaguje na to, jaké dělá Západ chyby,“ podotkla Procházková.
Podle ní se Tchajwanci snaží vystupovat tak, že spoléhají především na sebe a nikoli na podporu ze strany USA nebo dalších. „Hovoří o své připravenosti, teď poprvé velice otevřené promluvil tchajwanský ministr obrany Čchiou Kchuo-čcheng, který řekl, že mají několikakrokový plán. Připravují se vojenskými cvičeními, takže v první řadě se snaží motivovat národ k tomu, že oni sami musí být připravení a odhodlaní, podobně jako na Ukrajině. Diplomatické vztahy, které mají a budují s Američany, by však měly pomoci k tomu, že v případě invaze nebo anexe by se postavili za Tchajwance,“ myslí si.
Jednota západu by však dokázala Peking odradit, míní sinoložka. „A celkově podpora Evropy, protože Evropa je pro Čínu stále velmi důležitá. Vidíme to na případě Ukrajiny, kde teď lavíruje, i když ze začátku se otevřeně stavěla na stranu Ruska. Když však viděla reakci ze strany Západu, začala být obezřetnější,“ dodala Procházková.
