Afghánci, kteří pracovali pro alianční vojska, se bojí pomsty Talibanu. Případy z minulosti jejich obavy potvrzují

Horizont ČT24: Stahování aliančních vojsk z Afghánistánu (zdroj: ČT24)

Zářijový termín úplného stažení desetitisícové mise NATO z Afghánistánu se blíží a v zemi narůstají obavy z Talibanu. Největší strach mají místní, kteří v minulých letech spolupracovali se zahraničními silami. Tlumočníci, kuchaři či zásobovači se obávají pomsty islamistů. Lidskoprávní organizace zvyšují tlak na západní vlády, aby se o své spolupracovníky postaraly.

Nejdelší válečné nasazení NATO se po dvaceti letech uzavírá. V Afghánistánu se podařilo vypátrat a zničit základny al-Káidy. Jen částečně se podařilo obnovit infrastrukturu země a vůbec se nepodařilo porazit Taliban. Rozsudek smrti se vznáší nad více než dvaceti tisíci afghánských spolupracovníků.

„Hrozba nad nimi se zvyšuje. Narůstá počet útoků Talibanu proti Afgháncům,“ potvrzuje britský ministr obrany Ben Wallace. Velká Británie zatím přijala tři tisíce Afghánců s rodinami. Spojené státy dokonce devatenáct tisíc a navíc 45 tisíc jejich příbuzných. Stejné číslo ale na urychlené vystěhování ještě čeká.

Tragický předobraz ze Saigonu

Čas se krátí a z historie vyplouvají vzpomínky na chaotický pád jiné asijské země po překotném ukončení dlouholeté západní podpory. Posledního dubna 1975 odvysílalo americké armádní rádio v Jižním Vietnamu slavnou skladbu Irvinga Berlina Bílé Vánoce, jež byl signálem pro evakuaci Saigonu. Před komunistickými silami prchaly i desetitisíce místních. Navzdory úsilí vojáků se uprostřed chaosu nenašlo místo pro všechny.

„Bylo to strašně chaotické. Jako by vypuklo peklo,“ vzpomínal v červnu 1994 bývalý vietnamský tlumočník Ca Van Tran. „Věděli jsme, že skončí v rukou komunistů. A ti je budou mučit, zabíjet, věznit,“ dodal americký veterán války ve Vietnamu Phil Herbert.

Za pomoc zahraničním armádám zaplatila tisícovka Iráčanů životem

V roce 2011 se po osmi letech lidsky i materiálně nákladné války stáhly americké síly z Iráku. Ani tam se neobešly bez klíčové pomoci místních pracovníků. „Většina nás raději pracuje na druhé straně Iráku. I tak si při práci nasazujeme masky, aby nás nikdo nepoznal,“ popisoval před deseti lety irácký tlumočník Jessie. „Hodně z ostatních tlumočníků dostalo výhrůžky, vyhrožují i jejich rodinám,“ dodával jeho kolega Larry.

Al-Káida a další extremistické skupiny povraždily přes tisíc iráckých spolupracovníků západních armád. Vedle slušného platu byla pro irácké tlumočníky pohnutkou také vidina vystěhování se do Spojených států.

Na speciální vízum se nakonec do USA odstěhovalo několik tisíc iráckých tlumočníků s rodinami. Na rozdíl od Vietnamu ale v Iráku nehrozil pád režimu. Ten se teď naopak s velkými obavami skloňuje v afghánském Kábulu. „Američany jsme porazili. Vláda je jen jejich otrockou správou. Až Američané odejdou, nepřežije ani pět dní,“ varuje velitel Talibanu v provincii Ghazní mulla Misbah.

Petr Pavel: Je morální povinnost postarat se o místní spolupracovníky

Podle bývalého předsedy Vojenského výboru NATO a bývalého náčelníka Generálního štábu Armády ČR Petra Pavla se spojenecké síly v tak komplikovaném prostředí, jako je Afghánistán, bez místních sil neobejdou. Nejde přitom jen o tlumočníky, ale i o lidi, kteří zprostředkovávají znalost prostředí. „Rozhodně není povinnost se o tyto spolupracovníky postarat. Na druhou stranu to vidím jako morální závazek,“ uvedl v Horizontu ČT24 Pavel.

V případě České republiky podle něj jde o jednotky až desítky lidí a neměl by být problém se o ně postarat, tedy převézt je do Česka a umožnit jim zde žít. „Protože výrazně usnadnili fungování našich vojáků v misích,“ vysvětluje Pavel.

Přesun afghánských spolupracovníků podporoval už v době, kdy byl ve vedení české armády: „Myslím, že je to správné. Ty lidi jsme najali, když jsme je potřebovali, a není možné jim pouze zaplatit a pak je nechat vlastnímu osudu. Myslím, že bychom se o ně měli postarat.“ 

Američtí vojáci, páteř desetitisícové mise NATO, se z Afghánistánu stáhnou symbolicky k 11. září. Kolik místních spolupracovníků dostane do té doby možnost se vystěhovat, je zatím nejasné. Stejně jako osud celé afghánské vlády.