Sevastopol – Západ i Moskva si přejí, aby územní celistvost Ukrajiny byla zachována; rozpolcenost země je ale evidentní. Na východě a především na Krymu se protestuje v proruském duchu a minulý týden dokonce organizátorka sevastopolských demonstrací Taťána Jermakovová poslala Moskvě žádost, aby Rusko vojensky „zabránilo genocidě ruských obyvatel Krymu“. Moskva ještě neodpověděla, ale ruská diplomacie dnes upozornila, že při řešení situace na Ukrajině je třeba brát v úvahu názory poslanců na Krymu a na jihu a východě země.
Kam dál na Ukrajině? Krym má jasno: Do Ruska
Pro Krym, kde se více než 60 procent obyvatel hlásí k ruské národnosti, je nynější chaotická situace na Ukrajině jedinečnou příležitostí navrátit se zpět do své vlasti, Ruska. Alespoň v to doufají mnozí obyvatelé Sevastopolu, kteří demonstrují v opačném duchu než Kyjev. „Taková příležitost tu ještě nebyla,“ řekla časopisu Time Taťána Jermakovová, která protesty organizuje. V Sevastopolu se v sobotu protestů zúčastnilo na tři tisíce Rusů, kteří chtějí ochranu Moskvy.
Rusové na Krymu chtějí situace využít. Jermakovová odeslala minulou středu do Moskvy žádost, aby Rusko poslalo na Krym vojsko a zabránilo tak „genocidě ruských obyvatel Krymu“. Revoluce je podle jejích slov sponzorovaná Evropskou unií a Spojenými státy, jež mají za cíl „zničit ruský svět“. Ačkoliv Kreml na krymský požadavek dosud neodpověděl, podobná žádost Rusku posloužila jako záminka k invazi do Jižní Osetie v roce 2008.
Ruský premiér Dmitrij Medvěděv zatím jen obecně prohlásil, že na Ukrajině jsou ohroženy ruské zájmy a životy a zdraví ruských občanů. Ruská diplomacie potom upozornila, že při řešení situace na Ukrajině je třeba brát v úvahu názory poslanců na Krymu a na jihu a východě země. V některých regionech jsou údajně politici bránící se výnosům nového vedení vystaveni nepřípustnému tlaku s použitím „diktátorských a někdy i teroristických metod“.
GALERIE
Ukrajinští námořníci pochodují v Sevastopolu autor: Darko Vojinovic, zdroj: ČTK/AP
Poradkyně amerického prezidenta pro národní bezpečnost Susan Riceová se už o víkendu nechala slyšet, že případný ruský vojenský zásah na Ukrajině by byl „hrubou chybou“. Nejmenovaný představitel ruského ministerstva zahraničí však podle agentury Interfax vzkázal do Washingtonu, že varování by mělo jít spíš do USA. Západu podle posledního prohlášení ruské diplomacie nezáleží na osudu Ukrajiny, ale řídí se jen svými „jednostrannými geopolitickými kalkulacemi“.
Ruské diplomacii kromě jiného vadí zrušení jazykového zákona, který zaručoval právo užívat regionální jazyky v oblastech s nejméně desetiprocentní národnostní menšinou. Zákon byl z iniciativy poslanců nacionalistické strany Vlast zrušen o víkendu. „S odvoláním na revoluční situaci se v Kyjevě razítkují rozhodnutí a zákony, které poškozují práva národnostních menšin včetně ruské,“ uvádí se v prohlášení.
Revoluční Kyjev přitom o Krym přijít nechce. Šéf sněmovny a prozatímní hlava Ukrajiny Oleksandr Turčynov na východ a jih země z metropole vzkázal, že s nimi země počítá a že dělení Ukrajiny není žádoucí. Rozdílnost politických názorů by podle něj neměla Ukrajince odradit od toho, aby udrželi celistvost země.
V Sevastopolu panuje dvojvládí
Nervozitu zvyšují pověsti o osudu sesazeného prezidenta Viktora Janukovyče. Podle nepotvrzených zpráv ukrajinské agentury Unian se prý Janukovyč uchýlil na základnu ruské námořní pěchoty v sevastopolském Kozáckém zálivu.
O víkendu se v Sevastopolu sešlo na demonstraci 30 tisíc lidí, kteří vyslovili nedůvěru vedení radnice a novým starostou zvolili ruského podnikatele Alexeje Čalého. Dosavadní sevastopolský starosta Vladimir Jacuba funkci složil a vystoupil ze Strany regionů. Demonstranti na náměstí ho vypískali. Zmocněnec demonstrantů Čalyj nabídku vést město přijal. Zastupitelstvo ale jeho mandát neuznává a akce proruských radikálů označilo za nezákonné. Ve městě tak panuje dvojvládí.
V Sevastopolu je velká ruská vojenská základna, kterou si Moskva od ukrajinské vlády dlouhodobě pronajala. Podle představ promoskevských radikálů by se právě ruská posádka měla o „bezpečí obyvatel před pogromy“ postarat.
Jablko sváru u Černého moře. Většinově ruský Krym chce zpátky do Ruska
„Když se podíváme na Krym nebo do některých východních regionů Ukrajiny, tam se nahlas volá 'Rusko, Rusko' a jsou tam neseny ruské vlajky. V tom je vidět, jak je země rozpolcená a jaká může být alespoň potenciální role Ruska,“ nastínil atmosféru Krymu politický geograf Michael Romancov. Tato situace vyvolává emoce jak na straně Rusů, tak na straně Ukrajinců. Původní obyvatelstvo Krymu ale nejsou Rusové, nýbrž krymští Tataři, kteří ale nejsou početnější než ruská většina. „Máme tady krymskou autonomii, krymský parlament a krymskou vládu, kteří dávají jednoznačně najevo, že budou komunikovat i s Moskvou,“ dodal Romancov.O Krymu se ale nejspíš nebude rozhodovat ani v Kyjevě, ani v Sevastopolu, ale v Moskvě.
Na to, že Krym je dlouhodobě jablkem sváru, přikyvují i odborníci. „I uvnitř Ruska existují poměrně ostré diskuse dokonce i na půdě parlamentu, zda Krym je, nebo není ruský a zda Rusové jako takoví neporušili vlastní ústavu, když souhlasili s tím, že bude Krym při rozdělení SSSR i nadále v rukou Ukrajiny,“ uvedl bývalý náčelník Generálního štábu Armády ČR Jiří Šedivý.
Krym
Právě rozhodnutí o darování Krymu Ukrajině z padesátých let může být právně zpochybnitelné. Moskevské vedení předalo před 60 lety Krym Ukrajině jako projev „bratrského přátelství“ sovětských národů; Chruščov své rozhodnutí tehdy vysvětloval „blízkými ekonomickými a kulturními vztahy Krymské oblasti s Ukrajinskou SSR“. Protože ale podle krymských poslanců může Ukrajina nyní jako stát přestat existovat, akt z roku 1954 pozbude platnosti.
Kromě Moskvy odsoudil odvolání Janukoviče právě Krym, který svou náklonnost k východnímu sousedovi projevuje pravidelně. A důvod k tomu má vlastně oprávněný. Krym sloužil od konce 18. století jako strategický přístav carské námořní flotily a také jako oblíbené letovisko. Po krátké epizodě samostatnosti ve 20. letech 20. století byla oblast definitivně připojena k Ukrajině jako dar sovětského vůdce Nikity Chruščova k výročí v roce 1954.
GALERIE
videogallery_421889
Krymská specifika
Krym byl součástí Ruska od konce 18. století, kdy ho po válce s Turky ovládla Kateřina Veliká. Coby oblast bolševického Ruska existoval od roku 1921 jako autonomní Krymská sovětská republika. Za 2. světové války ovšem poloostrov okupovalo nacistické Německo a po konci bojů Stalin vinil Krymské Tatary (původní obyvatele poloostrova) z kolaborace a dal je deportovat do oblastí střední Asie. Krym už autonomii zpátky nezískal.
Do přímého područí Ukrajiny (tehdejší svazové republiky SSSR) se oblast dostala v roce 1954; vůdce Sovětského svazu Nikita Chruščov věnoval poloostrov v Černém moři ukrajinské svazové republice v rámci oslav 300. výročí Perejaslavské rady – kozáckého shromáždění, které rozhodlo o připojení Ukrajiny k Rusku.
Pro Sovětský svaz představoval Krym mimořádně strategický bod, zejména s ohledem na námořní flotilu (tu v Sevastopolu dodnes drží i Ruská federace). V současném vztahu Krymu, Kyjeva a Moskvy jsou ovšem i imperiální resentimenty – v černomořské oblasti Ukrajiny žije vůbec nejvíce rusky hovořících obyvatel Ukrajiny, ke Krymu se výrazně váže i mocenská minulost Moskvy. Stalin zde zažíval historický triumf při jaltské konferenci, která dělila poválečnou Evropu do východního a západního bloku. V neposlední řadě byl Krym oblíbeným letoviskem ruských vládců, ať už se jednalo o cary, nebo vůdce Sovětského svazu.