Drážďany - Píše se 13. únor 1945, do konce války zbývají pouhé tři měsíce a Drážďany lehly popelem. Jen těžko však někdo odpoví na otázku, zda se jednalo z vojenského hlediska o „naprostý úspěch“, nebo o nic neřešící a zbytečný masakr, který nepřežily desítky tisíc lidí. Nálety na Drážďany přišly ve chvíli, kdy se porážka Německa jevila jako nezvratná. Nebyly nejhorší ani počtem obětí, ani množstvím zničených objektů. Nicméně nikdy předtím německé civilní obyvatelstvo nečelilo tak masivnímu a koncentrovanému útoku.
Bombardování Drážďan – jen těžko lze útok hodnotit bez emocí
V noci na 14. února britské bombardéry Lancaster svrhly na saskou metropoli ve dvou vlnách 2600 tun zápalných a trhavých pum a nazítří dílo zkázy dokonalo 311 amerických bombardérů B-17. Na ploše 15 čtverečních kilometrů zbyly ze „saské Florencie“ jen zříceniny, v nichž zahynulo 25 až 35 tisíc lidí. Už nikdy se nedozvíme přesný počet obětí, protože situace ve městě byla tehdy zcela nepřehledná - kromě půl milionu stálých obyvatel tam byly statisíce anonymních uprchlíků z východních území, především ze Slezska, a lidí nasazených na nucené práce.
Město hořelo tři dny a tři noci. Obě první vlny trvaly necelou hodinu a bylo při nich zničeno přes 10 tisíc objektů, včetně takových architektonických skvostů, jako byl Zwinger, Opera, královský zámek a chrám Panny Marie. Zasažena byla i zoologická zahrada, z níž se zvířata v panice rozprchla na všechny strany.
- Kostel Panny Marie po bombardování Drážďan zdroj: Wikipedia.org
- Obnovený kostel Panny Marie v Drážďanech zdroj: Wikipedia.org
„Fantastická záře byla viditelná ze vzdálenosti 320 kilometrů. I z výšky 6700 metrů jsme ve světle plamenů rozeznávali podrobnosti města. Poprvé po mnoha náletech, jichž jsem se zúčastnil, jsem pocítil účast s lidmi tam dole.“
S výjimkou několika menších náletů zůstaly Drážďany až do památného únorového dne ušetřeny. V operačních plánech západních spojenců se toto šesté největší průmyslové město „třetí říše“ objevilo jako potenciální cíl až v poslední fázi války. Sověti totiž naléhali na Američany a Brity, aby bombardovali východoněmecká města, zničili důležité železnice a silnice a usnadnili tak postup Rudé armády. Historikové se dnes shodují v tom, že z vojenského hlediska bylo zničení města nesmyslné. V centru nebylo snad domu, který by nebyl zbořen nebo aspoň poškozen, avšak kasárna a průmyslové objekty zůstaly v podstatě nedotčeny. Železniční trať byla uvedena do provozu už za několik málo dní.
O osudu Drážďan rozhodl Churchill, operaci řídil „řezník“ Harris
Začátkem února 1945 na konferenci „velké trojky“ - amerického prezidenta Franklina D. Roosevelta, britského premiéra Winstona Churchilla a sovětského vůdce Josefa Stalina - požadoval šéf sovětského generálního štábu Alexej Antonov, aby spojenci zničili dopravní uzly Berlín a Lipsko. Churchill se však zřejmě obával, že by Hitler se svým štábem mohl v tomto případě uprchnout na jih, například do Drážďan. Tím byl osud saské metropole zpečetěn.
Operaci řídil vrchní velitel britského bombardovacího letectva Sir Arthur Harris, který prosazoval názor, že je nutné rozšířit celoplošné nálety i proti civilnímu obyvatelstvu. Na podzim 1944 se tento „řezník“, jak se mu často říkalo, pochlubil, že ze 60 důležitých německých měst jich bylo 45 zničeno. „Útok na Drážďany považovali v té době za nezbytný daleko důležitější lidé než já,“ bránil se Harris po válce, když byl kritizován.
„Harris neudělal nic víc, než že přispěl k bezpodmínečné kapitulaci Německa. Koncepce zkázy měst byla ostatně německou koncepcí, která byla velmi účinně uplatněna na Coventry,“ hájí britského velitele Paul Oestreicher, bývalý představený katedrály v Coventry. Je historickou skutečností, že devastaci Drážďan předcházelo německé letecké zpustošení Guerniky již roku 1937, Varšavy, Rotterdamu, Coventry, Bělehradu nebo Stalingradu.
9 minut
Rozhovor s Jaroslavem Šonkou a Jiřím Peškem
Zkáza Drážďan - nesmyslný čin, Harrisovi se však nakonec dostalo uznání
Přestože už v roce 1943 padla náletům spojenců za oběť velká část Hamburku, vyvolal útok na saskou metropoli zděšení Evropanů. V Hamburku zahynulo sice nejméně o 15.000 lidí víc než v Drážďanech a co do počtu zničených objektů bylo saské město až za Kolínem nad Rýnem, Dortmundem a Pforzheimem, avšak nikdy předtím nebylo německé civilní obyvatelstvo vystaveno během několika málo hodin tak masivnímu a koncentrovanému útoku. Nicméně už britský premiér Winston Churchill, sám zastánce této strategie, kdysi pravil: „Nikdy si nesmíme dovolit omlouvat se za to, co jsme provedli Německu.“
Harris upadl po válce u Churchilla v nemilost a teprve na začátku 90. let se mu dostalo opožděného uznání, když mu byl v Londýně přes protesty z Drážďan odhalen pomník. Obyvatelé saského města to britskému královskému dvoru nezapomněli. Když v říjnu 1992 přijela do Drážďan královna Alžběta II., házeli po ní demonstranti vejce. Mnozí obyvatelé Drážďan britského maršála dodnes nenávidí. „Němci byli po válce právem označeni za válečné zločince. Jedním z nich byl však i Harris,“ říká Hans-Joachim Freiershausen, kterému bylo v době náletu 14 let a patřil k organizaci Hitlerjugend.
Nálety nepřinesly ani zhroucení morálky, jak doufali jeho propagátoři, ani nerozhodly o porážce Německa a boje nezkrátily, což by bylo bezpochyby jejich nejlepším zdůvodněním. Na druhou stranu ovšem paměti židovských obyvatel Drážďan, kteří přežili až do této fáze války, ukázaly, že právě jim nálet životy zachránil.
- Bombardér Lancaster autor: wikipedia, zdroj: wikipedia http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/82/8137.jpg
- Drážďany po bombardování v únoru 1945 autor: Deutsches Bundesarchiv , zdroj: Wikipedia http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/15/1423/142203.jpg
- Sir Arthur Harris - britský velitel při útoku na Drážďany v únoru 1945 zdroj: Wikipedia http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/15/1423/142208.jpg
