Demjanjuk dostal pět let, do vězení ale nemusí

• rza

12. 5. 201112. 5. 2011, 22:18|Zdroj: ČT24

John Demjanjuk

Zdroj: ČTK/AP/Matthias Schrader

Mnichov – Jednadevadesátiletý John Demjanjuk, kterého dnes mnichovský soud odsoudil na pět let za podíl na holocaustu, nemusí kvůli vysokému věku a špatnému zdravotnímu stavu do vězení a byl propuštěn na svobodu. Soudce přihlédl také k tomu, že Američan ukrajinského původu strávil dva roky ve vazbě. Demjanjuk se za druhé světové války jako nacistický dozorce podílel na smrti 28 tisíc Židů v koncentračním táboře Sobibor a vodil je přímo do plynových komor. Veškerá obvinění nicméně odmítá a již před vynesením verdiktu avizoval, že se proti němu odvolá.

Soudce přihlédl také k tomu, že Demjanjuk byl už dříve osm let kvůli obvinění z válečných zločinů za mřížemi v Izraeli. Zločiny, kterých se týkal mnichovský proces, jsou navíc 68 let staré. Demjanjuk tak nakonec ze soudní budovy odjel jako svobodný člověk.

Demjanjuka museli k zemskému soudu v Mnichově přivézt na kolečkovém křesle. Během procesu si ani jednou nesundal černé sluneční brýle a s obličejem schovaným pod čepicí vyslechl verdikt bez jakékoli známky emocí. Obhájce se snažil tribunál přesvědčit, že jeho klient v Sobiboru nikdy nebyl a jako bývalý voják Rudé armády zajatý nacisty je jen obětí tehdejších událostí. Podle vyšetřovatelů se ale Demjanjuk po zajetí dobrovolně přihlásil do služeb nacistů. Po výcviku v polských Trawnikách působil jako strážce v koncentračních a vyhlazovacích táborech Sobibor, Majdanek nebo Flossenbürg.

Soud Demjanjukovi udělil o rok kratší trest, než navrhoval žalobce. Tábor v Sobiboru byl určen k plánovanému vraždění, a proto každý, kdo tam sloužil, na něm nese spoluvinu, zdůvodnil verdikt soudce. Demjanjukovi nebyl připisován žádný konkrétní čin, ale podíl na masové vraždě.

Obhájce trval na nevině svého mandanta a požadoval zproštění všech obvinění. Proti odsouzení se chce odvolat. Pokud tak učiní, bude odvolací instance posuzovat i Demjanjukovo propuštění. „Tenhle proces se nikdy neměl konat. Je protizákonný, neodpovídá německému právu. Ty poslední v řetězci rozkazů tu nikdy nikdo takhle nesoudil, teď je to najednou jinak. A navíc s cizincem,“ prohlásil Demjanjukův obhájce Ulrich Busch.

Proces trval rok a půl. „Obhajoba neustále vytahovala teorie třeba o falzifikátu průkazu dozorce,“ zdůvodňuje průtahy vedle zdravotního stavu obviněného žalobce Cornelius Nestler. Význam procesu je podle něj v tom, že ukazuje naposledy světu jasně, že existují zločiny, na nichž se nikdo nesmí spolupodílet, a že člověk se i na smrtelné posteli musí ze svých zločinů zodpovídat. V podobném duchu se vyjádřil i 88letý svědek obžaloby Jules Schelvis: „Mně je nakonec jedno, jestli ukázal nějakou lítost nebo ne. To nejdůležitější na tomhle procesu není konec, ale fakt, že se vůbec konal, že celý svět teď ví, že existovalo peklo vyhlazovacího tábora Sobibor. A mně pomohlo, že jsem mohl svůj příběh vyprávět u soudu právě tady, v Německu.“

Proces zdržoval i zdravotní stav obviněného. Dokonce se spekulovalo o tom, že Demjanjuk své okolí nevnímá. V poslední den procesu se vzdal práva na závěrečné slovo. Podle svých obhájců je ve velmi špatném zdravotním stavu. Většinou se soudního procesu účastnil na lůžku, v čepici a tmavých brýlích. Nejsou na něm tedy vidět jakékoli pohnutky. Ani dnešní verdikt neokomentoval.

Během jedenapůlletého procesu Demjanjuk nepromluvil. Jen jednou prý mimo soud prolomil mlčení slovy, že není „žádný Hitler“. Jenže právě v tom vidí svědci obžaloby pointu: malé ryby mají, nebo spíš měly, také skončit v síti.

Středisko Simona Wiesenthala odhaduje, že v Sobiboru za války zahynulo celkem asi 250 tisíc Židů. „Patří do vězení,“ prohlásil o Demjanjukovi vedoucí jeruzalémského Střediska Simona Wiesenthala Efraim Zuroff, který původně verdikt označil za „velmi důležité vítězství spravedlnosti“. „Na počátku jsem byl nadšený, ale teď jsem hrozně zklamaný. Je to strašlivé rozhodnutí. Jeho věk by vůbec neměl být zohledňován,“ ohradil se proti propuštění Demjanjuka na svobodu.

Kdo je John Demjanjuk?

Narodil se jako Ivan Mykolajovyč Demjanjuk 20. dubna 1920 na Ukrajině. V roce 1951 se odstěhoval do USA a v roce 1958 získal americké občanství a přejmenoval se na Johna Demjanjuka. V Clevelandu pracoval jako automechanik ve Fordových závodech.

V 70. letech byl bývalým vězněm koncentračního tábora v Treblince označen za sadistického dozorce přezdívaného „Ivan Hrozný“, který se údajně za války dopouštěl zvěrstev na židovských vězních tohoto tábora. V roce 1981 byl zbaven amerického občanství, o pět let později byl vydán do Izraele, kde byl v roce 1988 odsouzen k trestu smrti za své působení v Treblince.

Izraelský nejvyšší soud ale nakonec v roce 1993 rozsudek zrušil, neboť se nepodařilo prokázat, že „Ivan Hrozný“ byl skutečně Demjanjuk.

Demjanjuk se sice poté vrátil do USA a dostal zpátky americké občanství, v roce 2002 byl ale amerického občanství zbaven podruhé, když soud dal za pravdu tvrzení americké vlády, že byl za druhé světové války strážným v nacistických vyhlazovacích a koncentračních táborech a že to po válce zatajil v žádosti o americké občanství.

Americké ministerstvo spravedlnosti se opíralo o německé dokumenty archivované v bývalém Sovětském svazu, podle nichž Demjanjuk působil po výcviku v polských Trawnikách jako strážce v koncentračních a vyhlazovacích táborech Sobibor, Majdanek nebo Flossenbürg. Demjanjuk veškerá obvinění popřel s tím, že sám byl v roce 1942 jako voják Rudé armády Němci zajat. Právě v zajetí se ale podle vyšetřovatelů dobrovolně přihlásil do nacistických služeb, o čemž svědčí jeho údajná legitimace.

V květnu 2009 byl po průtazích způsobených zkoumáním jeho zdravotního stavu deportován do Německa. U německého soudu byla již v březnu 2009 na Demjanjuka podána obžaloba, podle které se od března do konce září 1943 ve vyhlazovacím táboře Sobibor na území dnešního Polska podílel na smrti nejméně 29 000 Židů, které podle obžaloby osobně vodil do plynových komor.