V léčebnách dlouhodobě nemocných je málo personálu, mnoho lidí na jednom pokoji, pokoje jsou neosobní a strohé, chybí dostatek rehabilitace, ale i signalizační zařízení pro přivolání pomoci, pokoje ani toalety nejsou bezbariérové. Vyplývá to z šetření ombudsmanky Anny Šabatové, která navštívila osm léčeben.
V léčebnách dlouhodobě nemocných není výjimkou, že je na pokojích pět i více pacientů, vybavení pokojů je strohé a často zastaralé. Pokoje a toalety na chodbách nemají bezbariérové přístupy. „Jsou to nedostatky, které mohou vést k zásahům do důstojnosti a soukromí pacientů,“ řekla ombudsmanka Anna Šabatová.
Personál se chová hezky, ale nemá čas
Ombudsmanka také upozornila na nedostatek personálu. Nikde nezjistila hrubé chování, naopak se zaměstnanci podle ní chovali hezky. „Kvůli nedostatku času ale dělají pouze nezbytné úkony a nemohou se lidem věnovat individuálně,“ vysvětlila ombudsmanka. Většinu pacientů léčeben dlouhodobě nemocných tvoří podle ní křehcí senioři ve věku 75 a více let, kteří potřebují své soukromí a individuální přístup.
Právnička kanceláře Tereza Gajdůšková doplnila, že kvůli nedostatku času provádějí zaměstnanci hygienu u více pacientů v jednom pokoji najednou, nepoužívají závěsy a lidé na sebe vzájemně vidí. Také míchají jídlo do jednoho, takže se člověku dostane směs rozmixovaných brambor, masa a omáčky, ale také se používají kojenecké láhve, což seniorovi nemusí být příjemné. „Je potřeba chránit důstojnost a soukromí pacientů,“ upozornila Tereza Gajdůšková.
Léčebny by měly změnit přístup a organizaci práce
Součástí týmu ombudsmanky, který navštívil osm léčeben, byli i lékaři a všeobecné sestry. Z návštěv vyplynuly i další nedostatky. Chybí rehabilitace, ale i signalizační zařízení pro přivolání pomoci a schází systematická prevence podvýživy a dehydratace. Personál také nemá čas na to vést pacienty k soběstačnosti. S tím souvisí to, že v léčebnách používají i omezovací prostředky v podobě medikamentů, které mají člověka utlumit. Přitom se takové prostředky mají používat jen v bezprostředním ohrožení života pacienta.
„Vážím si práce ošetřujícího personálu, který je ale přetížený a finančně podhodnocený. I když dělá, co je v jeho silách, ve stávajícím počtu nemůže pacientům zajistit péči na odpovídající úrovni,“ dodala Anna Šabatová. Léčeben je v Česku přes sedmdesát, podle ombudsmanky se nešvary netýkají vždy všech, ale společným jevem je nedostatek personálu.
Anna Šabatová proto dává víc než stovku doporučení léčebnám a sedm dalších ministerstvu, jak by šlo situaci zlepšit. Podle ní by se ministerstvo mělo zasadit o početnější personál, u léčeben doporučuje změnit přístup a organizaci práce.
