Jak vážně brát varování mluvčího BIS? Potvrzují vaše dlouhodobá fakta, která sledujete?
V každém případě souhlasím se zprávou BIS, ta situace je skutečně vážná. Především Ruská federace následovaná Čínou se snaží naši společnost rozdělit a používá k tomu dezinformační nástroje, které stojí tak málo, a přitom mají tak obrovský účinek.
Pokud se budeme bavit o tvrdých datech – celosvětově sledujete přes půl milionu webů. Kolik z nich sledujete v Česku a kolik je jich manipulativních a lživých?
Celkově v Česku sledujeme přes pět tisíc webů. Když říkám v České republice, tak myslím ty, které publikují v češtině. Z nich je hodně aktivních asi dvacet serverů.
Tyto weby tedy dezinformují a lžou – v čem? Jaký je jejich obsah a jak vůbec takové weby poznat?
Jsou dva způsoby, jak poznat ty, které mají za cíl šířit propagandu a poškodit demokracii a ústavnost v Česku. První způsob je prostřednictvím ověřování faktů, protože právě fakta jsou často zkreslována. To je způsob, který má ale spoustu háčků – ten hlavní je ten, že možností ověření je málo a těch zpráv a obsahu příliš mnoho. Další nedostatek tkví v tom, že trvá delší dobu, než člověk všechno přečte, zkontroluje, a mezitím ta informace už žije. Dokonce to někdo seriózně kvantifikoval, že dezinformace se šíří šestkrát rychleji než pravdivá informace, takže je důležité odhalit ji co nejrychleji. Jinými slovy – ti, kteří odhalují dezinformace, budou vždy minimálně o krok pozadu. Poslední nevýhoda je, že výsledky práce ověřovatelů se nedostanou k té cílové skupině, na kterou dezinformátoři nejvíce míří.
A jaký je tedy ten druhý způsob?
Ta druhá možnost, jak odhalit dezinformační servery, je přes jejich témata. Víme totiž, že jejich tvůrci využívají různých narativů, takových dlouhodobých příběhů. V Česku je nejčastěji používán narativ proti Evropské unii – že je to fašistická organizace, jakási čtvrtá říše. Říkají, že co se nepovedlo Hitlerovi, to se teď daří Merkelové a tak dále. Dalším silným tématem ruské propagandy v Česku je protiukrajinský narativ. Dezinformační weby například píší, že jsou na Ukrajině Rusové utlačovaní, že se tam křižují děti a podobně.
A jaká jsou další témata?
Tak třeba škodlivost liberalismu – že poškozuje společnost. Dalším narativem dezinformátorů je taky relativizace pravdy. To je hlavní cíl, na který Rusové míří. Slibují si od toho, že když přestaneme věřit v existenci obecné pravdy, tak přestaneme věřit v demokratické instituce, a jakmile v ně přestaneme věřit, tak se nám demokracie zboří jako domeček z karet. O to oni usilují. Samozřejmě že dalším tématem jsou například Spojené státy, minority, NATO a s blížící se výstavbou jaderných bloků taky roste počet dezinformačních textů o výhodné spolupráci s Ruskem v oblasti energetiky.
Jak lze vlastně určit, co je manipulativní? Jak to vaše zařízení můžou tak natvrdo přesně spočítat?
My pracujeme s těmi tématy, narativy, o kterých jsme už mluvili. Ty jsou docela stabilní, některé jsou víc aktuální, některé míň. A ten náš stroj jde po těchto příbězích. Důležité je říct, že není článek, který by obsahoval jen jednu dimenzi, kterou zkoumáme. Jedna z těch dalších je, zda autoři textů používají expresivní jazyk, ať už v pozitivním, nebo negativním směru. A vždycky je to navíc nějaký mix těch zmíněných témat a narativů a to nám umožňuje zvýšit účinnost detekce dezinformací. Nakonec jsme schopni minimálně jeden z deseti dezinformačních propagandistických článků zachytit. Nepoužíváme na to technologii klíčových slov, ta by s sebou nesla příliš mnoho chyb. Používáme technologii sémantické analýzy a v tom jsme jedni z nejlepších na světě.
Jak se tyto lživé texty tedy nejčastěji šíří?
Popíšu převažující model. Většinou to začne na jednom z těch nejaktivnějších serverů a odtud články přebírají ostatní dezinformátoři. Velkou roli hrají sociální sítě, především Facebook – jeho uživatelé totiž kopírují do svých postů odkazy, čímž se dezinformační obsah zvětšuje, protože k tomu sdílející často ještě něco dopíšou. Problém je v tom, že autoři textů používají často dlouhé, agresivní názvy, čímž cílí na konkrétní skupinu lidí, kteří tyto články vnímají jen prostřednictvím titulků.
Můžete uvést i nějaký konkrétní příklad?
Třeba když probíhala 16. listopadu demonstrace spolku Milion chvilek pro demokracii, jeden z titulků zněl: „Je chvilkař Minář stejný fašista jako Mussolini? Bude taky viset hlavou dolů na lampě?“ Té cílové skupině už tohle stačí. Některé z webů mají dokonce víc než milion návštěvníků za měsíc.
Co tedy s tím?
Snažíme se apelovat na firmy, aby na takovýchto webech neinzerovaly. Například UNESCO má reklamu na stránkách, které usilují o vyhnání všech lidí nebílé rasy – to je jeden z těch extrémních příkladů.
Ví vůbec UNESCO, kde inzeruje? Dostane se k němu taková informace?
Neví to. O to se právě snažíme my – informovat, aby se k nim tahle informace dostala. Myslím si, že do budoucna není jiná možnost než tvrdá regulace. Především sociálních sítí a Facebooku.
