Aneta Rybová

Ruská armáda na začátku října vypálila na ukrajinská města rakety za desítky miliard korun. Chlubila se přesností zásahu a její střely dopadaly do ulic obytných čtvrtí, na školky i na dětská hřiště. Novináři z Bellingcatu, Insideru a Spiegelu nyní odhalili jména i tváře těch, kteří za útoky na ukrajinské civilisty stojí. Jak jejich investigace probíhala, popsal České televizi šéf investigativní skupiny Bellingcat Christo Grozev. Tématu se věnoval nedělní Newsroom ČT24.

„V té tmě vůbec netušíte, co se děje. A říkáte si: Jsem mrtvý, nebo žiju? Když se ukázalo světlo, tak jsem si říkal, že jsem naživu, ale nevím, co mi je,“ popsal své první pocity po dopadu kazetové pumy kameraman Pavel Němeček. Ten se minulý týden se štábem České televize skrýval ve městě Barvinkove v Charkovské oblasti na Ukrajině a natáčel zde reportáž v budově využívané ukrajinskými silami. Puma prorazila strop a dopadla kousek od něj. O nejhorší zážitek z války prý ale nešlo.

Sněžím a jsem down, to je nejspíš nejznámější zápisek z deníku někdejšího ředitele Nemocnice Na Homolce Vladimíra Dbalého. Víc než zápisky o jeho závislosti na kokainu byly důležité ty o milionových úplatcích. Deník i s Dbalého počítačem zabavili policisté, později se k němu dostali novináři. Příběh dříve uznávaného neurochirurga a ředitele pražské nemocnice, ze kterého se stal alkoholik a drogově závislý, který skončil za mřížemi, rozplétal na stránkách Lidových novin i v knize reportér Radek Kedroň. Případ s ním v pravidelné rubrice Kauzy připomene pořad Newsroom ČT24.

Slavné odposlechy plné šifer někdejšího pražského primátora Pavla Béma a lobbisty Romana Janouška před jedenácti lety rozkryl na stránkách MF Dnes investigativní novinář Jaroslav Kmenta. Dostal se k nim spíš omylem než záměrně, navíc při rozkrývání zcela jiné kauzy. Bémovy odposlechy, ale i Janouškovu nehodu připomněl v pravidelné rubrice Kauzy pořad Newsroom ČT24.

Ani týden po zničení kancelářské budovy v Gaza City v Pásmu Gazy není zřejmé, z jakého důvodu na ni izraelská raketa cílila. V budově se údajně nacházely kanceláře teroristů z palestinského hnutí Hamás, sídlily tam ale i redakce agentury Associated Press (AP) a televize al-Džazíra. Novináři prý o přítomnosti Hamásu nevěděli, podle jiných s ním ale mohli spolupracovat a krýt ho. Navíc se objevily spekulace, že útokem chtěl Izrael cenzurovat informace, které se do světa z místa dostávají. Kde je pravda? A jak moc tato událost může poškodit zmíněná média? Odpovědi se snažil nalézt pořad Newsroom ČT24.

Úterní text investigativních reportérů serveru Seznam Zprávy posunul kauzu Vrbětice do další úrovně. Článek obvinil předsedu ČSSD Jana Hamáčka, že chtěl informace o ruských tajných agentech v Moskvě „zahladit“ výměnou za milion dávek vakcíny Sputnik. Text pro některé čtenáře vzbuzuje otázky – především proto, že odkazuje na utajené zdroje. Politik chce podat na autory článku trestní oznámení, ke kritice se přidali i někteří čeští komentátoři. Pořadu Newsroom ČT24 potvrdili, že v takové podobě by text nevydali. Na všechna úskalí nejzmiňovanější novinářské práce uplynulého týdne upozorní Newsroom ČT24 v neděli večer.

Zpravodaj polské veřejnoprávní televize a spolupracovník České televize v Moskvě Tomasz Dawid Jędruchów musí na začátku září opustit Rusko. Tamní ministerstvo zahraničí mu neprodloužilo novinářskou akreditaci, bez které v Rusku jako novinář nemůže pracovat. Podle Jędruchówa jsou za tím dva důvody – nedávné vyhoštění ruského novináře z Polska a česko-ruský diplomatický spor po vypuknutí kauzy Vrbětice. Za jakých podmínek jeho kariéra v Rusku končí a co jeho odjezd bude znamenat pro obě země, říká Jędruchów v rozhovoru pro pořad Newsroom ČT24.

Nejdříve se objevily informace o zapojení ruských tajných agentů do výbuchu ve Vrběticích, následně přišla diplomatická roztržka a snižování počtu zaměstnanců na ambasádách v Rusku i Česku, a nakonec zařazení Česka na ruský seznam nepřátelských zemí. O všem zahraniční zpravodajové z Ruska informují, události ale mají dopad i na ně samotné. Mají problém získat respondenty a bojí se o akreditaci, bez které nemůžou v zemi novinářsky působit. Kdo z novinářů, kteří se objevují v českých médích, si post udržel, kdo o něj přišel a jak ovlivní současná situace práci českých reportérů v Rusku, zjišťoval pořad Newsroom ČT24.

Jména, sumy, informace o dotacích a vlastnících firem. Útržky z diáře šéfa poslaneckého klubu ANO Jaroslava Faltýnka od úterý zveřejňuje a analyzuje na serveru Seznam zpráv tým investigativního reportéra Janka Kroupy. Obsah zápisků už řešila Poslanecká sněmovna a zajímá se o něj i policie, kdo je od Faltýnka získal a předal novinářům, je ale tajné. Redakce Seznam zpráv se zdroj rozhodla utajit. Proč? A proč by ho naopak veřejnost znát měla? To zjišťoval pořad Newsroom ČT24.

Je to tradice, která se postupně začíná rozvolňovat. Místo jména a příjmení se pod zpravodajským textem objevují zkratky nebo jen označení redakce. Deník Právo teď dokonce publikuje články s označením „vlastní zpráva“, týkají se léku ivermektin. Je chyba neuvést autora? A zajímá vůbec čtenáře, kdo je autorem daného textu? Na to se pořad Newsroom ČT24 ptal předsedy Syndikátu novinářů Adama Černého.

Píší o ivermektinu, o očkování, o opatřeních, o vědě. Články vydávají denně, jenže zásadní údaj v nich chybí. Jméno novináře, který text vytvořil. Místo toho, který by se k takovému textu hlásil, jen slova vlastní zpráva nebo třeba dost obecná zkratka red. Proč texty podepisovat? Kdy se může jméno autora v médiích vynechat a co důvěra čtenářů, když je autor neznámý? Debatu nad tím, kdy článek podepsat celým jménem, kdy zkratkou a kdy je možné podpis vynechat, otevírá pořad Newsroom ČT24.

Seriál Kukačky, který právě vysílá Česká televize, připomíná atmosféru, ve které Česko žilo na podzim roku 2007. Zpravodajská, bulvární i lifestylová média tehdy několik týdnů plnily zprávy o dvou rodinách, kterým v třebíčské porodnici vyměnili děti. Se dvěma páry rodičů, které skoro rok vychovávaly cizí dítě jako vlastní, a pak přistoupily k výměně, natáčela vysočinská redaktorka České televize Blanka Poulová. Právě s ní pořad Newsroom ČT24 v pravidelné rubrice Kauzy tentokrát připomenul záměnu dětí.

Už víc než týden světová média probírají slova, která zazněla z úst britského prince Harryho a jeho manželky Meghan Markleové v rozhovoru s moderátorkou Oprah Winfreyovou. Přesně to byl podle bývalého zpravodaje Českého rozhlasu ve Velké Británii a nynějšího komentátora Seznam Zpráv Jiřího Hoška záměr slavného páru. V rozhovoru pro Newsroom ČT24 ale upozornil, že novináře by měla zajímat jen fakta a těch stále moc není. „Pokud sdělovací prostředek nestojí a nepadá na referování o britské královské rodině a jejích členech, jeho role v podstatě skončila,“ uvedl.

Velký televizní rozhovor britského prince Harryho a jeho manželky Meghan Markleové s americkou moderátorkou Oprah Winfreyovou rozdělil světová média. Vévodkyně ze Sussexu mluvila o rasismu v Buckinghamském paláci nebo o atmosféře, kvůli které přemýšlela o sebevraždě. Obvinění ale novináři nemají jak ověřit, dopodrobna se nevyptávala ani moderátorka. Někteří ji proto kritizují, že se na rozhovor dostatečně nepřipravila. Média se doposud neshodla ani na tom, na čí stranu se spíš postavit. Americká věří mladému páru, ta britská stojí na straně monarchie. Co vyvolal nejsledovanější rozhovor týdne, zjišťoval pořad Newsroom ČT24.

Danko Handrick je zahraničním zpravodajem německé veřejnoprávní televize ARD pro státy někdejšího Československa a Němci podle něj nyní mají obrovský zájem o informace o vývoji pandemie v Česku. Při natáčení, které je teď pro něj náročnější například tím, že se nemůže setkávat s českými politiky, si všímá i některých zvláštností. Třeba toho, že i v době pandemie mu čeští respondenti nabízejí ruku. Práci zahraničního zpravodaje v Česku v době koronavirové popsal pořadu Newsroom ČT24.

Kolabující nemocnice, vysoké počty nemocných, naopak nízké počty naočkovaných a nařízení, která se často mění stejně rychle, jako je vláda vyhlašuje. To vše v Česku sledují korespondenti zahraničních médií. V jejich rodných zemích je po těchto zprávách velká poptávka. Sousední země se obávají přenosu, vyhlíží ale také otevření hranic. Jaká je teď práce zahraničních zpravodajů z Česka a o čem především informují, zjišťoval pořad Newsroom ČT24.

Je to rok, co česká média začala skloňovat koronavirus. Rok, kdy se tehdy ještě nepojmenovaná nemoc z čínského Wu-chanu dostala do Evropy a následně do tuzemska. Českou mediální scénu změnil stejně výrazně, jako změnil chod republiky. Některá média kvůli poklesu inzerce zanikla, ta veřejnoprávní naopak posílila. Novináři chodí do redakcí minimálně, tiskových konferencí se účastní on-line a vedle politiků nejčastěji zpovídají vědce a lékaře. Dopady roku covidu zjišťoval pořad Newsroom ČT24.

Ve své době šlo o vrchol investigativní žurnalistiky. Novinář Janek Kroupa založil firmu, předstíral podnikatele a vydal se do Vídně na schůzku se zástupci zbrojovky Steyr. Chtěl zjistit, proč od nich česká vláda koupila obrněné vozy pandur čtyřikrát dráž než Portugalsko. Na stránkách Mladé fronty DNES pak začal rozkrývat obří kauzu, která skončila vězením pro lobbistu Marka Dalíka, ale také omluvou ministerstva spravedlnosti za nezákonné odposlouchávání novináře. Pořad Newsroom ČT24 připomíná desetileté výročí od začátku kauzy Pandur.

Čeští důchodci často trávili volný čas tak, že jezdili na výlety, které slibovaly oběd a předvedení nějakého zboží. Odjížděli s předraženými hrnci, dekami, masážními křesly nebo biolampami. A také vzpomínkou na hrubé chování a manipulaci. Přesto obvykle příště jeli zas. Skrytou kamerou několik takových předváděcích akcí natočila novinářka Silvie Dymáková. Šmejdi jsou další kauzou, kterou připomíná pořad Newsroom ČT24.

Je to kauza, která vešla do dějin české žurnalistiky. Říká se jí Olovo, podle iniciál političky Petry Buzkové. Právě k její diskreditaci měl v týmu poradců tehdejšího premiéra Miloše Zemana vzniknout rozsáhlý dokument. Na veřejnost se plán dostal díky dvěma reportérům – Sabině Slonkové a Jiřímu Kubíkovi. A především díky jejich anonymnímu zdroji. Policie tehdy po novinářích chtěla zdroj odtajnit, reportéři ale trvali na jeho ochraně. Proto odmítli milost od Václava Havla a nechali policii vyšetřovat. Aféra Olovo je dalším důležitým milníkem v české žurnalistice, který připomíná pořad Newsroom ČT24.

Na konci září před deseti lety začala Mladá fronta DNES publikovat články o tehdejším ministru dopravy Vítu Bártovi a jeho straně Věci veřejné. Investigativní texty Jaroslava Kmenty tehdy spustily zemětřesení jak ve vládě, tak v samotné straně. Co stálo na počátku této aféry? A jak na ni dnes, deset let poté, vzpomíná „její autor“ Jaroslav Kmenta? Pořad Newsroom ČT24 připomíná velké investigativní kauzy, Vít Bárta, Věci veřejné a bezpečnostní agentura ABL jsou jednou z nich.

Sebevražedná hra Modrá velryba, protesty pořádané vnučkou Jiřího Drahoše, úmrtí studenta Martina Šmída v listopadu 1989 nebo jehly v sedačkách městské hromadné dopravy. To jsou příklady nepravdivých zpráv, které Češi měli správně označit za fámy. Jenže ne všichni tak udělali. V testu společnosti T-Mobile, který koloval na Facebooku tři týdny v únoru, neuspěli hlavně nejmladší a nejstarší generace.

Mezi novináři se jedním z nejdiskutovanějších témat týdne stal rozhovor s Petrem Pellegrinim ve slovenském časopise Plus 7 dní. Jedna část v něm totiž chybí – ta, ve které se redaktor zeptal na jeho sexuální orientaci. Otisknout otázku odmítl vydavatel týdeníku, který patří do skupiny Penta. Podle něj to nařídil sám Pellegrini. Šéfredaktorka Katarína Šestiaková okamžitě zareagovala výpovědí.

Tři dny, od rána až do večera. Neuvěřitelných 33 hodin. Tak dlouho trval maraton slyšení kandidátů do rad Českého rozhlasu a České televize. Novináři byli u toho, jen jeden ale zůstal po celou dobu – mediální analytik Filip Rožánek. „Zákon říká, že kandidovat do rozhlasové a televizní rady může úplně kdokoliv. Možná jsou poslanci alergičtí na odborníky, kteří akademicky sledují média,“ komentuje analytik.