Píší o ivermektinu, o očkování, o opatřeních, o vědě. Články vydávají denně, jenže zásadní údaj v nich chybí. Jméno novináře, který text vytvořil. Místo toho, který by se k takovému textu hlásil, jen slova vlastní zpráva nebo třeba dost obecná zkratka red. Proč texty podepisovat? Kdy se může jméno autora v médiích vynechat a co důvěra čtenářů, když je autor neznámý? Debatu nad tím, kdy článek podepsat celým jménem, kdy zkratkou a kdy je možné podpis vynechat, otevírá pořad Newsroom ČT24.
Zpravodajský text bez podpisu není důvěryhodný. Zvlášť o ivermektinu, kritizují někteří novináři
Deník Právo v týdnu na titulní straně otisknul článek s titulkem „EMA nedoporučuje ivermektin. Argumentuje vyvráceným bludem“. Více než znění titulku překvapilo některé novináře to, že text není podepsaný žádným redaktorem Práva. Spojení „vlastní zpráva“ místo podpisu navíc deník v případě ivermektinu použil už opakovaně.
„Podpis pod článkem, když je uveden, zvyšuje jeho důvěryhodnost, protože víme, že citované názory sehnal konkrétní novinář a že s citovanými mluvil. To je, myslím, docela důležité,“ říká předseda Syndikátu novinářů Adam Černý. „Podpis je vlastně copyright dotyčného. On vám tím dává najevo, že si za tím stojí,“ doplňuje ho vedoucí katedry žurnalistiky na Fakultě sociálních věd Karlovy univerzity Barbora Osvaldová.
Proč k tomu Právo přistoupilo, odmítl jeho šéfredaktor vysvětlit. „Nevidím nejmenší důvod vyslovovat se ke všem možným výrokům k tomu, co píšeme v Právu,“ napsal Zdeněk Porybný Newsroomu ČT24.
Nikdo se nechtěl podepsat?
Deník byl v posledních týdnech několikrát kritizován, že o léku ivermektin píše v rozporu s tím, co o něm věda ví. „Je otázka, kdo z redakce Práva je ochotný se na té ivermektinové kampani podílet a nakolik z ní někteří zkušenější redaktoři couvají,“ říká například komentátor Seznam zpráv Martin Čaban.
„Pan Porybný v několika rozhovorech říkal, že je přesvědčen o tom, že dělá dobrou věc, že chce ivermektin propagovat jako nadějný lék proti covidu. Takže já to beru tak, že za ten článek přebírá odpovědnost on a je si toho plně vědom,“ vysvětluje dále Čaban.
Sám výrobce ivermektinu uvádí, že pro léčbu covidu není určený. Žádná dvojitě zaslepená studie neprokázala jeho léčebný účinek proti covidu při podání v bezpečném množství.
Celou redakci není třeba vypisovat
Na skutečnost, že v některých případech opravdu není potřeba článek podepisovat, upozorňují i mediální odborníci. Zejména když jde o převzetí z tiskové agentury, a nebo když se na něm podílí více členů redakce.
„To se dělá ve chvíli, kdy autora nechceme definovat a kdy chceme dát jasně najevo, že si redakce za tímto článkem jednoznačně stojí. Takže by se dalo čekat, že se nebude vyskytovat tolik u zpravodajských článků, ale spíš u nějakého názoru nebo stanoviska,“ připomíná předseda Syndikátu novinářů Adam Černý.
Rozhovor bez autora
Debatu nad tématem autorství předchozí týden otevřel také rozhovor s epidemiologem Romanem Prymulou, jenž na webu iDNES.cz vyšel pouze se zkratkou redakce. Šlo navíc o přepis rozhovoru, který s Prymulou vedla televize CNN Prima News. Televizi redakce zmínila pouze v úvodu.
„Pokud je to skutečně doslova přepsané, tak je vůbec otázka, jestli to náhodou není proti etice, jestli nejde o plagiát. Mělo by tam být jednoznačně napsáno, že rozhovor je přejatý a mělo by tam být napsáno, kdo rozhovor s dotyčným dělal. A ne že tam není vůbec nic,“ říká teoretička Barbora Osvaldová.
