Rok s covidem změnil zpravodajství. Dělá se na dálku, novináři si osvojili nové termíny a do popředí se dostali vědci

Je to rok, co česká média začala skloňovat koronavirus. Rok, kdy se tehdy ještě nepojmenovaná nemoc z čínského Wu-chanu dostala do Evropy a následně do tuzemska. Českou mediální scénu změnil stejně výrazně, jako změnil chod republiky. Některá média kvůli poklesu inzerce zanikla, ta veřejnoprávní naopak posílila. Novináři chodí do redakcí minimálně, tiskových konferencí se účastní on-line a vedle politiků nejčastěji zpovídají vědce a lékaře. Dopady roku covidu zjišťoval pořad Newsroom ČT24.

Orouškovaní novináři na tiskové konferenci vlády
Zdroj: ČT24 Autor: Michal Kamaryt

To, co se loni na jaře zdálo jako přechodné řešení, funguje doteď. Redaktoři tehdy opustili zaběhnutý pořádek – přestali fyzicky chodit na redakční porady a na většinu tiskových konferencí, s respondenty si častěji volají, než se potkávají, jejich témata pohltil koronavirus a s ním i nové termíny jako smrtnost, vakcinace nebo exponenciální růst. Covid změnil podobu zpravodajství, jeho obsah i ty, kdo ho vytvářejí.

„Covid naučil redakce mnohem rychleji reagovat na změny a technické nutnosti, taky změnil způsob výdajů, nákladů a také příjmů, protože média se musela smířit s poklesem inzertního přijmu. Některá musela přestat s produkcí nebo výrobou pořadu, a jiná dokonce úplně skončila,“ zobecňuje uplynulý rok mediální analytik Filip Rožánek.

Konkrétně zanikly například časopisy Instinkt nebo Katka, z Týdne se stal měsíčník. Pandemie naopak nahrává veřejnoprávním médiím, České televizi i Českému rozhlasu v uplynulém roce rostla sledovanost i poslechovost. 

„Když jde do tuhého a když je tu evidentní poptávka po co nejserióznějších informacích, jsou to média veřejné služby. To je skvělá informace pro ta samotná média, je to do jisté míry i pozitivní informace o populaci, že v okamžicích, kdy jde do tuhého, umí rozlišit, kde by měla hledat kvalitní informační zdroje,“ komentuje to sociolog médií Jaromír Volek.

Změnu, kdy se namlouvání rozhlasových reportáží přesunulo ze studia do domovů reportérů, někteří posluchači nemuseli ani zaznamenat. Naopak kulisy televizního vysílání se viditelně změnily prakticky ze dne na den. Přibyly roušky, venkovní natáčení i moderace a rozhovory přes Skype.

„Televize asi nejvíc ze všech médií potřebuje být při tom. Potřebuje to ukázat, potřebuje mít obrázky, potřebuje být v kontaktu. A covid v tom znamenal totální přelom. Takže uplynulý rok byl ve znamení hledání cesty, co dál. Jakým způsobem dál přinášet televizní zpravodajství, aby odpovídalo standardům a zároveň, aby vyhověl tomu, co se děje okolo nás,“ vysvětluje zástupce šéfredaktora zpravodajství České televize Michal Kubal.

Od solidarity ke kritice

I když novináři stále pracují ve ztížených podmínkách a zpracovávají jedno téma neustále dokola, situace se od loňského roku přece jen změnila. Přibylo kritiky, ubylo nepřesností, změnily se také příběhy, které ve společnosti dominují.

„Nejdřív jsme byli v šoku, čekali jsme, co na to vláda, psali jsme každé slovo o tom, co se bude dít, a snažili jsme se to nějak interpretovat. Postupně se to měnilo v to, co žurnalistika má být, to znamená informovat, ale s kritickým pohledem na věc. A pro Hospodářské noviny to byl pohled na ekonomiku, kde byly obrovské dopady,“ popisuje proměnu zpravodajství v uplynulém roce vedoucí domácího oddělení Hospodářských novin Jana Klímová.

Už to také není pouze covid, o kterém média informují. I když stále dominuje. „Už je to spíš takové vytrvale přítomné téma, které vnímáme, že ovlivňuje spoustu věcí a občas se tam chtě nechtě objevuje, ale už to není něco nového. Třeba kapacity zdravotního systému nebo stoupající počet mrtvých, to jsou ukazatele, které se teď diskutují víc než na jaře. Na jaře to bylo hodně hnané motivy solidarity, výpomoci různých profesních skupin. Dokonce i komerční televize se snažily šířit osvětu, jak si mýt ruce. Na jaře 2020 jsme se všichni vzdělávali a teď se naopak učíme, co to bude znamenat do budoucna,“ vysvětluje analytik Rožánek.

Není vědec jako vědec

Vzdělat se museli i novináři, a to především v medicínských, vědeckých a epidemiologických termínech. Zcela nová situace dostala do popředí také vědce, kteří do té doby ve zpravodajství promlouvali jen zřídka.

„Za ty desítky let, které působím v novinách, jsem nikdy nezažila, že by se dělalo tolik celostránkových rozhovorů s vědci. Teď se z nich staly hvězdy, hltali jsme, co říkají. To byla velká změna,“ říká Klímová z Hospodářských novin.

Sociolog médií Volek ale právě v tom vidí největší slabinu. „Média byla obtížně schopná rozlišit, kdo je a není expert, a ještě kdo je expert na co. Když je někdo biolog, to ještě neznamená, že například rozumí problematice vakcinace,“ doplňuje.

Reportáž o tom, kam nejen česká, ale i evropská média posunul covid, přinese nedělní Newsroom ČT24.