Zpravodaj polské veřejnoprávní televize a spolupracovník České televize v Moskvě Tomasz Dawid Jędruchów musí na začátku září opustit Rusko. Tamní ministerstvo zahraničí mu neprodloužilo novinářskou akreditaci, bez které v Rusku jako novinář nemůže pracovat. Podle Jędruchówa jsou za tím dva důvody – nedávné vyhoštění ruského novináře z Polska a česko-ruský diplomatický spor po vypuknutí kauzy Vrbětice. Za jakých podmínek jeho kariéra v Rusku končí a co jeho odjezd bude znamenat pro obě země, říká Jędruchów v rozhovoru pro pořad Newsroom ČT24.
Poláci přijdou v Rusku o zpravodaje, bez pomoci zůstane v zemi i ČT, říká novinář Jędruchów
Co stálo za koncem vaší novinářské akreditace v Rusku?
V březnu polské zpravodajské složky zjistily, že jeden z ruských novinářů, zaměstnanec ruské vládní televize, který pobýval v Polsku, nebyl novinář. V Polsku byl dvakrát třikrát a prováděl tam nějakou zpravodajskou nebo jinou aktivitu. Země ho označila za nežádaného, což znamená, že obdržel pětiletý zákaz vstupu na území Polska a tříletý do schengenského prostoru. I když už rok a půl nebyl v Polsku, bylo to medializované a okamžitě nastoupila reakce ministerstva zahraničí Ruské federace, podle kterého to byl výraz antiruského chování.
Hned jsme věděli, že to někoho z nás postihne. V pondělí ráno mi telefonoval kurátor, protože tady má každý novinář na ministerstvu zahraničí svého kurátora, že jsem na úterý pozván na rozhovor s vedením. To už bylo v podstatě jasné, jak to dopadne. Spíš byla otázka, kolik budu mít času.
Řekli mi, že Poláci se nekorektně chovají vůči ruskému novináři a že na to musí reagovat. Padla ještě poznámka, že Rusové nejsou tak špatní jako Poláci, takže nebudu vyhoštěn okamžitě. Dali mi „velkoryse“ možnost zůstat v Rusku do konce akreditace, což je do 1. září. Nemám ani podávat žádost o prodloužení, protože mi samozřejmě bude zamítnuta. Rusové se to snaží udělat v bílých rukavicích, protože oficiálně nejsem vyhoštěn, oficiálně mi nikdo nevzal akreditaci. Bude to vypadat tak, že dopracuji a pojedu domů.
Nahradí vás někdo?
Aktuálně jsou v Rusku hranice uzavřené, takže sem polská televize nemůže nikoho poslat tak dlouho, jak budou zavřené. A to bude minimálně do října. Takže Polsko zůstane stejně jako Česká televize bez zpravodaje. A i když to nezaznělo, tak si myslím, že bohužel mohla ruská strana využít mou spolupráci s Českou televizí. Ne jako trest, ale spíš jako udělat naschvál i Čechům.
Formálně se naše spolupráce zakládá na tom, že ve vysílání České televize vystupuji vždycky jako zpravodaj polského veřejnoprávního média. Bylo jasné, že v jeden okamžik to možná poškodí zároveň Polsko i Česko, což se akorát velmi hodilo. Jedno polské přísloví říká „upéct dvě pečeně na jednom ohni“. Rusové rozzlobili Poláky, kteří přijdou o zpravodaje, i Čechy, protože aktuálně zůstává Česká televize v Rusku bez pomoci. Kromě jedné české novinářky a novináře, kteří zůstali v Moskvě.
„Kvůli zákonu o zahraničních agentech se s námi nikdo nechce bavit“
Myslíte si, že tím to pro Čechy končí? Že se ruská strana nebude kvůli vrbětické kauze „mstít“ na českých novinářích?
Pokud by Češi vyhostili nějakého ruského zpravodaje nebo dali zákaz nějakému novináři, tak budou reagovat. Samozřejmě, pokud by chtěli poškodit Českou republiku a zpravodajku Českého rozhlasu Ivanu Milenkovičovou, vygenerují si nějakou kauzu, můžou ji klidně obvinit ze špionáže. To už je ale přes čáru, to se dělá jen v doopravdy velmi vážných případech. Takže nebudu pesimistický. Tak dlouho, jako nebude žádná závažnější situace kolem ruských novinářů v Česku, tady bude paní Milenkovičová, v uvozovkách, v bezpečí.
Jaká je teď vůbec situace pro novináře v Rusku? Co vám práci ztěžuje především?
V poslední době je to zpřísněný zákon o takzvaných zahraničních agentech. Podle něj může ministerstvo zahraničí a spravedlnosti tento status v podstatě libovolně udělovat. Občané Ruské federace navíc musí jakýkoli kontakt s těmito „agenty“ hlásit u prokuratury. Dám příklad – Rádio Svobodná Evropa sídlí v Praze a působí v Rusku, kde je oficiálně uznané cizím agentem. Ve svém vysílání, na Twitteru, všude, musí hlásit, že je cizí agent. A každý, kdo s rádiem přijde do kontaktu, takže všichni hosté, komentátoři, to musí okamžitě nahlásit na prokuraturu.
To působí tak, že dnes je v Rusku pro nás, pro novináře z ciziny, velmi těžké získat jakýkoli komentář, protože obrovská většina lidí tomu zákonu vůbec nerozumí. Raději nebudou s cizinci mluvit, protože si nejsou jistí, zda je to poškodí. Není to otázka pouze obyčejných občanů, vidíme to i na úřadech, institucích. A já tomu naprosto rozumím, protože každodenně slýcháme desítky nebo stovky vymyšlený případů, kvůli kterým jsou lidé ve vazbě.
Bude mít podle vás vliv na ochotu komunikovat s českým novinářem také to, že Českou republiku zařadilo Rusko na seznam nepřátelských zemí?
Ano. Samozřejmě, že umístění Česka na tento seznam situaci vůbec neusnadní. Pro všechny, pro úředníky i obyčejné občany to bude signál „kdo je svázán s Českem, raději se s ním nebav, protože pak budou kontrolovat, co s tím máš společného, a to asi nechceš“.
„Jsme v bezpečí, protože jsme důležití pro zpravodajské složky“
Proč je důležité, aby země jako Česká republika nebo Polsko měly v Rusku vlastní novináře?
Kdybychom tu nebyli, omezí se přístup ke zdrojům. I když je to obtížné, pořád se tady můžeme s lidmi scházet. Je to neoficiální, ale aspoň máme nějaký obraz o situaci. Nemít v Rusku zpravodaje, znamená omezení přístupu k informacím, ne těm oficiálním, které si každý zjistí na Twitteru, ale od lidí z ulice, z nějakého úřadu. Tady máme možnost vyjít na ulici, bavit se s lidmi, které známe. O tento úhel pohledu by diváci přišli.
Cítíte se teď v Rusku bezpečně?
Zní to zvláštně, ale u nás se vždycky říká, že v Rusku se můžeme cítit bezpečněji než doma. Spousta mých známých novinářů i diplomatů zažilo, že se ocitli v nějaké nebezpečné situaci, která se najednou vyřešila. Musíme si pamatovat, že jsme tady docela důležití pro zpravodajské složky. Nejen jako případné zdroje informací nebo možnost využít nás pro další diplomatické kroky, ale taky si Rusko ani žádná jiná země nemůže dovolit, aby se nám něco závažného stalo. Protože to by způsobilo obrovskou diplomatickou krizi. Nemáme žádnou ochranu, ale víme, že všichni vědí, co se kolem nás děje.
Samozřejmě, že jsou nepohodlné situace. Třeba vás zastaví policista kvůli neočekávané kontrole, jdete na hranicích k výslechu zrovna, když vezete něco z konzulátu. Dělají to proto, abyste věděl, že tady nejste sám. A abyste měl trochu strach. Já do Ruska jezdívám od roku 2009, žiji tady od roku 2016 a nepamatuji si jediný případ, že bych se cítil nepohodlně.
Newsroom ČT24: Svoboda médií ve světě a jak média v Rusku vykreslují Česko? (zdroj: ČT24)