Listopadová revoluce před třiceti lety a následná proměna tuzemského hospodářství měly výrazný dopad i na život tuzemských podniků – zavedené značky musely čelit konkurenci na otevřeném trhu, a i když řada z nich neobstála, zná česká ekonomika i úspěšné příběhy. Psala je ETA, Kofola nebo obuvnický Botas.
Třicet let ikonických značek. Jedny revoluci přežily, jiné se zrodily a své místo si drží dál
Ikonické značky, které přežily revoluci. A jiné, které se po ní zrodily (zdroj: ČT24)
Mezi nejznámější značky, které se po listopadu 1989 podařilo obnovit, patří nápojářská Kofola. Původně vznikla ne v potravinářském, ale ve farmaceutickém podniku Galena Opava, když zaměstnanci tehdy dostali za úkol vyvinout kolový nápoj, který by na tuzemském trhu nahradil kapitalistickou Coca-colu a Pepsi. Podařilo se a dnes celá skupina vydělává přes sedm miliard korun ročně.
Značka Jar je dokonce natolik zažitá, že tak Češi pojmenovávají celou kategorii produktů. Název konkrétního mycího prostředku přitom vznikl spojením dvou příjmení – Janeček a Ranný, tedy ředitele podniku a vynálezce přípravku. V roce 1991 značku koupila nadnárodní společnost Procter & Gamble, výroba ale v Rakovníku zůstala.
Další známou legendou je ETA. Jen vysavače ETA 401 Standard se prodalo přes milion kusů. V roce 2011 značku koupila firma HP Tronic Zlín a vytáhla ji ze ztráty.
Přetrvávající legendou je potom Tatra, jejíž historie spadá až do konce 19. století. Legendárním vozem, který společnost provezl několika dekádami, je Tatra 148 a plastová zmenšenina tohoto modelu je u dětí oblíbená dodnes.
Z pivovaru, který byl „po smrti“, vyrostla známá značka
Pivovar Bernard je pak zase ukázkou povedené privatizace, kdy z krachující společnosti vznikla známá značka. „Pivovar jsme vydražili a dražba byla víc než nevýhodná, protože ze zůstatkové hodnoty devíti a půl milionu to vyběhlo až na 52 000 000 korun,“ přibližuje majitel rodinného pivovaru Bernard Stanislav Bernard.
Jak to dokázal? Hlavní motivací byla vůle využít možnosti nové doby. „Měli jsme chuť něco dělat, přišla svoboda. Do té doby jsme nemohli nic, tak jsme zkusili něco dát dohromady,“ vysvětluje. A hned následovalo období, kdy se to podařilo vydražit. „Ale pak byl problém sehnat úvěr, to byl měsíc neuvěřitelných nervů,“ vypráví Bernard.
Šestadvacátého října 1991 tak Bernard s Josefem Vávrou a Rudolfem Šmejkalem vydražili zkrachovalý humpolecký pivovar v malé privatizaci s cílem vybudovat podnik, který bude nejenom vařit poctivé české pivo, ale „bude mít i svůj názor“.
Prvních deset let po privatizaci, kdy pivovar byl vydražen za pětinásobek účetní hodnoty a technologicky byl po smrti, bojoval doslova o přežití. Sám Bernard dnes mluví o jízdě nahoru a dolů.
„Pořád jsem měl pocit, že stojím na úpatí Mount Everestu a že to jsou ty problémy. Pak jsem ale zjistil, že to, co mě naplňovalo, byla svoboda. A naplňovalo nás vymýšlení těch řešení, která se tvořila za pochodu a denně xkrát, ale pořád jsem měl pocit, že i když jsme kousek povylezli, tak je hora obrovsky vysoká,“ vypráví Bernard.
Od roku 2000 pivovar působí jako akciová společnost a v červenci 2001 do ní jako strategický partner vstoupil pivovar Duvel Moortgat z Belgického království, který získal padesátiprocentní podíl. Českými majiteli jsou s pětadvacetiprocentními podíly Josef Vávra… a dál Stanislav Bernard.
Legendární botasky se musely o své místo poprat s konkurencí
Na rozdíl od nově brandovaného Bernardu byl Botas známou a relativně silnou značkou už za socialismu, a to nejen v Československu, ale i v zemích východního bloku. Firma začala fungovat v roce 1949 ještě pod názvem Botana a vznikla sloučením menších znárodněných podniků z vysočinského Skutče a okolí.
Obuv pod značkou Botas (zkratka slov Bota a Skuteč) firma vyrábí od roku 1963. Po revoluci však musela čelit silnému nástupu konkurence se sportovním zbožím.
„Botas vyvážel hodně obuvi i na Západ, ale pod jinými značkami. Málokdo ví, že Botas byla jediná firma v Evropě, která vyráběla sportovní obuv a dodávala Adidasu i Salomonu. Jenže všechno se vyrábělo pod jejich značkami a Botas, který byl známý v Čechách, na Slovensku a ve východní Evropě, samozřejmě tak významný celosvětově nebyl,“ vysvětluje startovní pozici firmy její statutární ředitel František Nestával.
Právě kvůli nástupu konkurence řada tuzemských značek v devadesátých letech zanikla, ale Botas se takovému osudu dokázal vyhnout – a podle Nestávala hraje roli i to, že obuvnický průmysl v Československu byl velmi silný.
„Velké společnosti zanikly, protože neměly svoji značku, zato my, byť jsme vyráběli pro cizí značky, jsme svoji značku měli. A to nás zachránilo, protože nemůžete žít jenom z toho, že vyrábíte pro cizí značky a nemáte nic vlastního,“ vysvětluje. „Jak vidíte, jsme tady už sedmdesát let.“
Firmu sice v poslední době provází spory s designéry, které se točí kolem kolekce legendárních městských bot Botas 66. Jak ale Nestával před pár dny uvedl, obuvnická firma ze Skutče na Chrudimsku je přejmenuje a nová kolekce od roku 2021 už označení Botas 66 neponese.
„Výrobu neskončíme. S ohledem na opatrnost nebudeme riskovat, že nás někdo bude popotahovat, tak i když je Botas 66 naše značka, tak ji od 2021 zařízneme a přijdeme s vlastní kolekcí, na které nebudou dvě šestky,“ vysvětlil Nestával. Botas 66 tvoří desetinu až pětinu výroby, většina produkce připadá na sportovní obuv, zaměřuje se na lední hokej, krasobruslení, lyžování, letní a halové sporty.
Aktuálně nejbohatší Češi odstartovali svůj byznys právě zhruba před 30 lety
Vedle obchodníků, kteří navazovali na předrevoluční hospodářskou tradici, ale řada Čechů před třiceti lety startovala svůj byznys na zelené louce – a dnes se počítají mezi nejbohatší Čechy, jako miliardáři Petr Kellner nebo Karel Komárek.
První z nich si finanční a investiční skupinu PPF založil s dalšíma dvěma společníky v roce 1991, v současnosti už je téměř stoprocentním vlastníkem. A teď se chystá na další velký obchod – ovládnout chce mediální společnost CME, která v Česku vlastní třeba televizi Nova.
Loterie je pak opěrným bodem pro podnikatele Karla Komárka. Kromě loterijního byznysu vlastní ale i Moravské naftové doly, americkou továrnu na metanol nebo podniká v IT a realitách. Je také milovníkem kultury, spolupořádá hudební festival Dvořákova Praha a podporuje i Kennedyho centrum ve Washingotonu, kterému navíc předsedá.
Pro Daniela Křetínského, který je jedním z nejmladších českých miliardářů, zůstává stěžejní energetický průmysl, tedy jeho firma EPH. Zajímá se ale také o média. Spoluvlastní deník Blesk a od loňského roku má podíl ve francouzském deníku Le Monde. Investoval ale i do sportu, před patnácti lety koupil Spartu. S tou si zažil těžké chvíle třeba při obhajobě chování bývalého fotbalisty Tomáše Řepky a Pavla Horvátha.
Lékárny doktora Maxe, síť maloobchodů – Žabka, Aero Vodochody nebo vydavatelství Vltava Labe Media – tyto značky patří investiční skupině Penta Investments. Tu spoluzakládal Marek Dospiva. Do realitních projektů skupiny spadá třeba Florentinum a v příštím roce by měla Penta dokončit i komplex kancelářských budov Churchill Square.
Anebo třeba Ivo Lukačovič, který v roce 1996 založil Seznam.cz a vloni zvýšil tržby na čtyři a půl miliardy korun. Dnes se věnuje ale především svému start-upu Windy, který monitoruje předpověď počasí. Je také nadšenec do letectví; patří mu letiště Točná a třeba historický letoun Lockheed Electra.