Jako průmysl, který dobyl svět, představuje Národní technické muzeum firmy, výrobky, osobnosti a další fenomény průmyslového a technického vývoje v Československu. A to od vzniku až do zániku samostatné republiky, tedy v letech 1918 až 1992. Výstava Made in Czechoslovakia návštěvníkům připomíná věci z každodenního života i rozměrné exponáty, jako je třeba letadlo nebo dálniční most.
„Neexistuje prakticky žádné průmyslové odvětví, v němž by Československo v průběhu své historie nemělo výrazného zástupce. To je samo o sobě vzhledem k velikosti země a četným zvratům, jimiž ve své nedlouhé historii prošla, nanejvýš pozoruhodné,“ domnívá se hlavní scenárista výstavy Jiří Hulák.
Navzdory dvěma meziválečným hospodářským krizím, okupaci, znárodňování a následným direktivním řízením a izolaci od vyspělejších, západních zemí se československý průmysl může chlubit úspěšným exportem potravinářských a textilních technologií a produktů či prvenstvím ve výrobě motocyklů i tramvají. Připsal si také řadu zásadních patentů, například na měkké kontaktní čočky nebo tlakový licí stroj.
Výstava chce ukázat výrobky československého průmyslu zajímavé nejen technickým provedením v kontextu doby výroby, ale i designovým pojetím. „Design prodává,“ nepochybuje ředitel Národního technického muzea Karel Ksandr. „Zvláště výrobky pro domácnost. Příkladem je firma ETA, která měla své designérské studio,“ doplnil příklad.
Letadlo na střeše, dálniční most v muzeu
Made in Czechoslovakia ale bylo mnohem více věcí než žehličky či pračky. Při vstupu do muzea lidé projdou kolem Kaplanovy turbíny, kterou Československo prezentovalo i na světové výstavě Expo v roce 1958 v Bruselu. Dobový týdeník ji označoval za „ocelovou vizitku naší vyspělé techniky“.
V muzeu si pak zájemci mohou prohlédnout model dálničního mostu z 30. let i modely významných staveb, komponenty prvních československých počítačů, modely vlaků a lokomotiv, filmovou techniku i zbraně nebo mikroskopy.
K nepřehlédnutelným exponátům patří letadlo Aero L-29R Delfín umístěné na budově muzea. Vyrobeno bylo pro vojenské průzkumné účely. Z dopravních prostředků zaujme i třeba zrestaurovaná Jawa 250.
„Jedná se o jeden z nejvýznamnějších motocyklů československé výroby, tato motorka nejenom že se proháněla po československých silnicích, ale byla i důležitým exportním artiklem,“ upozorňuje komisař výstavy Hynek Stříteský. Tzv. kývačku, jak se motocyklu lidově přezdívalo, mohou lidé srovnat s Jawou z počátku 90. let. Model Athéna se ale po silnicích nikdy neproháněl, zůstalo jen u prototypu.
Úspěch i neúspěch
Výstava chce vedle úspěchů připomenout, že vývoj československého průmyslu a techniky byl také leckdy složitý. Vedle úspěšných produktů tak ukazuje i výrobky, které třeba technicky zaostávaly, přesto se vyráběly a používaly.
Na 130 exponátů Made in Czechoslovakia si mohou lidé prohlížet až do září příštího roku. Vedle konkrétních výrobků či modelů přibližují vývoj průmyslu a techniky také dobové dokumenty nebo propagační materiály. Pro veřejnost navíc kurátoři připravili sérii víkendových komentovaných prohlídek.
Prostor v „průmyslu, který dobyl svět“ dostaly i současné české firmy. Historickou expozici tak doplňuje výstava Pražské vzorkové veletrhy. Značky, které provází historii republiky, například výrobci vinylových desek, skla nebo nákladních automobilů, tu své produkty prezentují ve formě vzorkového veletrhu. Takový způsob představování firem pro velkoobchodní jednání měl tradici v letech 1920 až 1951. Tato část výstavy je přístupná do konce června příštího roku.
Rozhovor s ředitelem NTM Karlem Ksandrem o výstavě
Součástí výstavy je i zařízení, které stálo u zrodu televizního vysílání. S tzv. televizním řetězcem se veřejnost poprvé seznámila v roce 1948 na Mezinárodní výstavě rozhlasu. Reakce tehdy byly nadšené. K čemu přesně sloužil?
Byl to televizní vysílač zvuku. Je dokladem toho, že československý průmysl byl po druhé světové válce ve srovnání s celým světem velmi úspěšně nastartován. A také doklad toho, co se stalo v následujících desetiletích po komunistickém převratu, kdy byl československý průmysl závislý na RVHP, tzn. že jednotlivé státy v sovětském bloku byly na sebe následně hospodářsky navázány. A na elektrotechnice, jako je třeba vysílač Mevro, je to krásně vidět. To byl takový poslední velký výkřik československé elektrotechniky do světa.
Vedle televizní techniky je k vidění spousta dalších věcí Made in Czechoslowakia. Například také z oblasti dopravy. Co se návštěvníci dozvědí v této části?
Uvidí tu opět další úspěšné československé výrobky. Nemůžeme tu mít pochopitelně originály, to by byly několikatunové exponáty, tedy je přibližujeme modely. Především bych chtěl upozornit na tramvaj T3. Je dokonce zapsaná v Guinessově knize rekordů s největším počtem vyrobených kusů, vyrobilo se jich zhruba necelých patnáct tisíc.
Dodnes tyto tramvaje jezdí ve střední a východní Evropě. Úžasný design T3 vytvořil na začátku 60. let František Kardaus. Pražanům se určitě stýská po těch krásných sklolaminátových a hygienických lavicích. Je tu také velmi úspěšná lokomotiva „Pomeranč“ z ČKD. Po rozhodnutí RVHP byla ale její výroba zastavena a výroba lokomotiv se přesunula do Sovětského svazu.
Vedle průmyslových výrobků představujete i věci z běžného života. Co například?
Technika nejsou jen těžké stroje pro důlní provoz nebo dopravní prostředky, ale i technika v domácnosti. Máme tu například velmi úspěšnou pračku Romo, kterou bezesporu v mnohých domácnostech ještě dobře pamatují.
Fungovala by, kdybychom ji zapojili?
Jsem přesvědčen, že ano, protože se snažíme, aby naše exponáty byly maximálně kompletní. Samozřejmě může mít problémy s gumovými hadicemi a těsněním.
Jak je příprava takové výstavy vlastně náročná pro restaurátory?
Příprava trvala necelé dva roky. Práce restaurátorů je při tom zcela nezbytná. Kolegové z oddělení restaurování to nemají vůbec jednoduché, protože si u strojů musí nastudovat dobovou dokumentaci a mnohé stroje mají elektrotechnické vybavení, které už někdy nelze oživit.
