Praha - Mirek Topolánek, který včera ustoupil tlaku svých spolustraníků z výkonné rady a vzdal se pozice lídra jihomoravské kandidátky, se do čela největší pravicové strany postavil před sedmi lety a z toho byl dva a čtvrt roku premiérem. ODS pod jeho vedením vyhrávala jedny volby za druhými. Nicméně byly i chvíle, kdy Topolánek opakovaně přežil svou politickou smrt. Do čela strany, kam mu mimo jiné pomohl i šéf Senátu Přemysl Sobotka, byl zvolen jako outsider v roce 2002. Málo známý senátor převzal stranu po drtivé volební porážce a navíc s nelichotivou nálepkou od svého předchůdce. Václav Klaus jej totiž ve známé SMS zprávě označil jako „falešného a prázdného Topola“.
Novopečený předseda strany však začátek vrcholné politické kariéry ustál dobře a splnil vše, co si předsevzal v prvních vyjádřeních, kde si kladl za cíl sjednocení strany, předložení nového programu, sestavení stínové vlády a vítězství ve volbách. A tak přestože jeho zvolení nebylo ve straně přijato jednomyslně a měl řadu kritiků, neměl rovnocenného oponenta. Na kongresech v letech 2004 a 2006 tak obhájil svoje předsednické křeslo, aniž by mě protikandidáta.
ODS s Topolánkem vyhrávala jedny volby za druhými
Právě volby Topolánkovi skutečně jdou. Bodrý muž z Valašska umí v projevech halasně a jednoduše říct, co chce. Topolánek stranu rozkročil zprava směrem do středu pod heslem: „Tvrdé jádro, měkký obal“. ODS nabídla voličům dosud méně zdůrazňovaná témata, například ochranu ve stáří, a ztratila též svůj euroskeptický punc. Strategie přinesla kýžené výsledky, protože strana pod Topolánkovým vedením vyhrává volby evropské, krajské i senátní. Před těmi sněmovními v roce 2006 uzavírá s voliči smlouvu, která měla podle lídra strany „deklarovat, co bude ODS v případě volebního úspěchu mimo jiné prosazovat, garantovat a čemu bude chtít zabránit.“
ODS v zatím posledních sněmovních volbách vyhrála s rekordním ziskem hlasů. Přesto českou politiku ochromil pat, jehož řešení trvalo sedm měsíců, a to pro Mirka Topolánka znamenalo první velké oslabení - jeho první menšinová vláda nedostala důvěru a ta druhá, trojkoaliční, vznikla jen díky přeběhlíkům z ČSSD.
Říjen 2008 - prohrané volby
Kritické hlasy začaly narůstat v lednu 2007, mluvčím nespokojenců se stal poslanec a ministr financí v první Topolánkově vládě Vlastimil Tlustý. Nespokojenost s Topolánkem vyvrcholila po prohraných volbách v říjnu 2008.
Na podzim 2008 navíc ODS utrpěla těžkou porážku v krajských volbách, protože neobhájila jediný hejtmanský post. Topolánek tehdy ustál odchod prezidenta Klause ze strany a na kongresu nakonec přesvědčil, že má stranu vést dál.
Volební kongres v prosinci 2008 se postavil za Topolánka vzdor loučení s Klausem:
Volební kongres přišel v nejméně vhodnou dobu - ODS prohrála krajské i senátní volby, přišla o koaliční většinu ve sněmovně, vřelo to v jejím poslaneckém klubu a stále častěji se s kritikou ozýval i prezident a čestný předseda strany Václav Klaus. Právě on se pak postaral o největší kongresový rozruch, protože v sobotu dopoledne předstoupil před delegáty a oznámil svůj rozchod s ODS. „Dovolte mi, abych z tohoto místa naposledy řekl: Děkuji vám za pozornost a děkuji za těch společně prožitých téměř osmnáct let.“
ODS se pak v kritické chvíli rozhodla svého předsedu neměnit – Topolánkovi dala hlas víc než polovina delegátů a on jim za to slíbil, že stranu sjednotí.
Vrchol jeho politické kariéry přišel v lednu 2009, kdy šéfoval nejen Česku, ale celé Evropě.
Jenže po třech měsících evropského předsednictví přišel další těžký úder. Po pádu vlády dořídilo už Česko Evropu v provizoriu a s ostudou. V následných evropských volbách sice strana opět vyhrává, avšak pověstný předsedův tah na bránu mizí. Letošní volby do sněmovny pro něj měly být poslední šancí udržet se ve vysoké politice, neboť na posledním kongresu ODS, kde se i přes snahy některých členů ODS nakonec nevolilo vedení strany, prohlásil, že pokud strana nevyhraje příští parlamentní volby, sám odejde z funkce předsedy.
Poslední výroky nebyly jediným Topolánkovým přehmatem
Vlna stranické nespokojenosti, která vyústila v Topolánkův konec, se na jeho hlavu snesla poté, co se v médiích objevili kontroverzní výroky o církvi, homosexuálech a Židech. Nicméně Topolánek je terčem kritiky poměrně často. Příkladem je tzv. kauza Toskánsko, která vznikla v létě 2009 po zveřejnění tajně pořízených fotografií z jeho dovolené v Itálii, kde byl zachycen ve společnosti lobbistů a podnikatelů. Středem pozornosti se stala i řada urážlivých výroků, používání výrazů spojených s německým nacismem (noc dlouhých nožů, Es kommt der Tag, osvětimská lež) či útoky na novináře.
