Praha - Osobnost, která ovlivnila nejen období normalizace, to je poslední komunistický prezident Gustáv Husák, od jehož narození letos v lednu uplynulo 100 let. Historici si při té příležitosti dali za cíl pokusit se kriticky podívat na jeho život a uspořádali k tomu mezinárodní vědeckou konferenci. Husák byl především komunistickým politikem a osobností ne vždy podřízenou straně a Moskvě jako mezinárodnímu centru komunistického hnutí. Jak svého času napsal slovenský historik Ľubomír Lipták, jeho problémem bylo, že z těch několika možností, které před sebou měl, si nevybral cestu advokáta a demokratického politika, ale vydal se cestou prosazování komunismu a totalitní ideologie.
Konference o Gustávu Husákovi navazuje na podobnou akci, která se konala před dvěma lety mimo jiné i v souvislosti s 90. výročím komunistického hnutí v Čechách a na Slovensku, vysvětluje historik Jan Kalous z Ústavu pro studium totalitních režimů, který spolu s Historickým ústavem a Národním muzeem konferenci připravil. Výsledkem konference by měl být sborník.
Někteří si Husáka pamatují pouze z jeho projevů, jiní z osobního setkání. „Byl to jeden z přesvědčených komunistů, který vydatně pomáhal tomu, aby se komunisté ujali moci,“ řekl v rozhovoru pro ČT24 slovenský historik Stanislav Sikora. Podle Sikory je nesporné, že byl člověkem s neuvěřitelně širokým záběrem a vlivem na moderní slovenské i československé dějiny, a to od 30. let 20. století až do roku 1989.
- Historik Jan Rychlík: „Byl vždy na prvním místě disciplinovaným a uvědomělým komunistou, který zřejmě dokonce věřil v možnost realizace utopické komunistické společnosti.“
Sikora připomněl, že Husák byl nejprve představitelem studentského hnutí na Slovensku, během druhé světové války zástupcem protifašistického odporu, brzy po válce se významně podílel na mocenském převratu v roce 1948. V 50. letech byl pronásledovaný jako „slovenský buržoazní nacionalista“, v 60. letech propuštěn z vězení a rehabilitován, aby se připravoval na návrat do politických struktur a později se stal normalizačním politikem a stanul v čele státu. „Šest let z těch deseti, které si odseděl, byl v izolaci. Vrátil se z vězení ještě více silný, než předtím. Přesně podle hesla, co tě nezabije, to tě posílí a byl ještě přesvědčenější,“ popsal Sikora Husákovu osobnost.
V 50. léta „buržoazní nacionalista“, 70. a 80. léta nejmocnější muž
Obličej, který kryjí brýle se silnými skly, a řečník používající směsici češtiny a slovenštiny. Typický novoroční obrázek ze sedmdesátých a osmdesátých let – prezident Gustáv Husák z televizní obrazovky promlouvá k národu a hodnotí starý rok a zamýšlí se nad tím novým. Vrchol jeho kariéry kamery sledovaly, mimo ně dokázal i vtipkovat: „Jak v politice, trošku doprava, trošku doleva,“ komentoval posouvání židle při přípravě televizního novoročního projevu. U jeho pádů ale média chyběla…
Jeho politická hvězda začala stoupat za druhé světové války, kdy se stal členem vedení slovenských komunistů a předsednictva ilegální Slovenské národní rady. Podílel se také na přípravě Slovenského národního povstání - po válce měl pod kontrolou policii i Státní bezpečnost. Na jaře 1950 byl však spolu s dalšími obviněn ze „slovenského buržoazního nacionalismu“, zbaven funkcí i členství ve straně a v roce 1954 odsouzen na doživotí. Důvod? Prý se snažil rozbít společný stát.
Po návratu z vězení vystoupal na nejvyšší místa totalitní mocenské hierarchie. Své místo na Pražském hradě, kde úřadoval 14 let, opustil na nátlak veřejnosti 10. prosince 1989. Jeho posledním počinem v prezidentském úřadu bylo jmenování vlády „národního porozumění“. Komunisté jej vyloučili ze svých řad, stáhl se do ústraní a žil v rodinné vilce v Bratislavě, kde i zemřel.
Husák za srpnové okupace: Prvně Dubček a pak Brežněv
V době Pražského jara roku 1968 vystupoval Husák nejprve jako stoupenec reformního proudu v komunistické straně a podporoval tehdejšího lídra Alexandra Dubčeka. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 ale obrátil, a když se v dubnu následujícího roku dostal s podporou Moskvy do čela KSČ, zmizely poslední zbytky nadějí, že se v okupovaném Československu podaří udržet alespoň některé myšlenky Pražského jara. Již v prvním projevu po zvolení mimo jiné řekl: „Jde o to, přátelé, abychom nepodléhali zahraniční propagandě… různým našeptávačům nebo silám, které nemají zájem na konsolidaci…“
Historik Sikora: „V tej noci kedy prišli vojska, tak pred ÚV KSS povedal svojmu priatelovi Lacovi Novomestskému – Pozri Laco, Boha jeho, čo nám to ten debil Brežněv urobil! Ale já z toho národ vyvedu, aj keby ma mali popluvať.“
Gustáv Husák nyní na dva dny obsadil jednací sál bývalého Federálního shromáždění, což je symbolické, neboť právě on byl jedním z otců federativního uspořádání československé republiky. „V 50. letech mu to bylo přičteno jako kriminální čin, v 60. letech to byla jedna z věcí, o které dlouhodobě usiloval,“ podotýká Jan Kalous.
Experti se zabývali nejen československými tématy nebo vztahy se Sovětským svazem a ostatními zeměmi, ale i Husákovým osobním životem či fenoménem zrození „Husákových dětí“ v 70. letech.
