V době před 30 tisíci lety, kdy pravěcí Evropané ještě lovili mamuty, převládal na kontinentu jeden genofond, který dostal jméno podle známého jihomoravského pravěkého sídliště – věstonická DNA. Mezinárodní výzkumný tým, jehož součástí jsou i vědci z brněnské Masarykovy univerzity, zjistil, že lidé se stejnými geny žili i na území dnešního Rakouska, Belgie a Itálie.
Věstonickou DNA měli lovci mamutů po celé Evropě
Lovci mamutů měli věstonickou DNA (zdroj: ČT24)
O době, kdy do Evropy přicházejí první moderní lidé, tedy homo sapiens, toho odborníci zatím příliš nevědí. Jistí jsou si ale tím, že se naši předci v té době museli ještě setkat s neandrtálci. Zřejmě to ale byly rozptýlené skupiny, které nevytvořily z hlediska genetiky nějakou ucelenou skupinu.
„Teprve o deset tisíc let později, to znamená někde kolem těch 30 tisíc let, se vytváří stabilní klastr, který tedy dostal název klastr Věstonice na základě té archaické DNA, a ten už můžeme definovat a je také poměrně stabilní,“ vysvětluje člen mezinárodního vědeckého týmu Jiří Svoboda, který na Masarykově univerzitě vede Ústav antropologie.
Nám se tady rozkrývají pradávné dějiny, které jsou nesmírně zajímavé a jsou dost odlišné od toho školního dějepisu.
Při výzkumu pravěku mají čeští vědci velmi výhodnou pozici, protože na Moravě byla objevena řada kompletních hrobů s kosterními pozůstatky. „Nejsou to nějaké fragmenty, zlomky. Pocházejí z velkých prozkoumaných sídlišť a my víme hodně i o jejich způsobu lovu, o tom, jak to sídliště vypadalo, známe i jejich umění jako figurky nebo rytiny,“ dodává Svoboda. Odborníci z Česka tak mohou nabídnout velmi komplexní materiál.
Kus pravěkého DNA v sobě máme dodnes
Pravěká DNA pojmenovaná po Dolních Věstonicích je součástí evropské genetické informace dodnes. Protože ale byly dějiny Evropy složité a na kontinent v průběhu staletí přicházely stále nové populace, tvoří tyto paleotické geny jenom asi 10, maximálně 15 procent našeho DNA.
Nejvíc jich v sobě mají lidé žijící na severu Evropy. „Protože ty staré populace zřejmě pod tlakem nově příchozích migrovaly na sever,“ uvádí český vědec.
Archeolog Jiří Svoboda s Landeckou Venuší v roce 2009
Článek o věstonické DNA zveřejnil prestižní britský časopis Nature, jak ale upozorňuje Svoboda, hlavní roli v něm hraje genetika a brněnští vědci do výzkumu vstupovali jako paleoantropologové a archeologové paleolitu. Je to podle něj ale ukázka toho, že právě takto nakombinované týmy z celého světa mohou naše poznatky o nejstarších dějinách posunout dál.