Jurij Gagarin se jako první člověk podíval do vesmíru a stal se legendou. Zvládl totiž extrémní podmínky letu a dokázal tak, že lidé mohou v kosmu přežít. Jeho život paradoxně ukončil rutinní let v letadle MiG-15UTI nedaleko Moskvy. Při něm se nejspíš vyhnul meteorologické sondě a prudký manévr ve špatném počasí nezvádl. Spolu s ním zahynul na palubě letadla i instuktor Vladimir Serjogin. K havárii nejspíš přispěla chyba meteorologů při předpovědi a také nedbalost řízení letového provozu. Tragická smrt se stala živnou půdou pro rozličné konspirační teorie, podle kterých Gagarina odstranilo vedení Sovětského svazu či americké tajné služby.
Už ráno dne 27. března 1968 začalo pro Jurije Gagarina, prvního člověka ve vesmíru, nešťastně. Světoznámý kosmonaut měl ten den usednout do kokpitu letadla MiG-15UTI a vydat se do vzduchu ke cvičnému letu. Potřeboval totiž nasbírat letové hodiny, aby se mohl přeškolit na novější stroj MiG-17. Cestou na letiště z Hvězdného městečka, postaveného pro výcvik kosmonautů, se mu ale porouchalo auto a musel tak dobíhat autobus. Z něj musel záhy vystoupit a vrátit se, zapomněl si totiž propustku na základnu.
Na letišti Čkalovskoje se usadil do kokpitu 12 let starého stroje vyrobeného v Aero Vodochody v Československu. Letoun měl za sebou už dvě generální opravy a motor dokonce čtyři, to ale podle Ondřeje Šamárka z webu Kosmonautix nemělo mít na události toho dne žádný vliv. Společnost mu v letounu dělal zkušený instruktor Vladimir Serjogin.
Stroj se prohnal kolem hlubokých závějí sněhu a do vzduchu se zvedl v 10:19 moskevského času. Ke splnění úkolu potřeboval být pilot ve vzduchu dvacet minut, už po dvanácti minutách ale Gagarin volal základnu s žádostí o návrat. Viditelnost se totiž rapidně zhoršovala, žádosti tak bylo vyhověno. „To bylo naposledy, kdy byl slyšet Gagarinův hlas. Přibližně po sedmdesáti sekundách zmizela značka letounu z radarů,“ popsal Šamárek.
Několik desítek minut po ztrátě kontaktu byla přistávací dráha stále prázdná. V tu dobu už přitom bylo jasné, že stroji muselo dojít palivo. Po Gagarinovi a jeho instruktorovi se proto vydaly pátrat vrtulníky. Jeden z pilotů ohlásil sloup kouře asi 96 kilometrů od Moskvy. Trvalo mu hodinu, než se z místa přistání přes vysoký sníh přebrodil k lesíku, ze kterého dým stoupal.
„Za další hodinu pak konečně ohlásil rádiem na základnu, že v lese je velký kráter, kusy hlíny byly vyvrženy do dalekého okolí a všude se povalují kusy pokrouceného kovu. Bylo jasné, že se skutečně jedná o místo havárie,“ uvedl Šamárek. Poslední naději, že se posádka letadla snad mohla katapultovat před dopadem stroje, rozptýlil nález Gagarinovy mapové brašny a části Serjoginova oblečení. Bylo jasné, že oba muži při havárii zemřeli.
Okolnosti pádu MiGu však brzy začaly vzbuzovat otázky. Letoun do země narazil ve značné rychlosti. Podle všeho se oba muži do poslední chvíle snažili vybrat střemhlavý let, nebylo však jasné, jak se do tohoto nebezpečného manévru dostali. To vedlo ke zformování různých teorií o smrti posádky, v řadě případů velmi odvážných.
V dubnu 2011 byla k 50. výročí Gagarinova letu do vesmíru odtajněna zpráva státní komise k vyšetřování havárie. „Komise při analýze okolností nehody a poznatků z vyšetřování dospěla k závěru, že nejpravděpodobnější příčinou katastrofy byl prudký manévr při vyhýbání se balonové sondě. Anebo, což je méně pravděpodobné, při vyhýbání se horní vrstvě oblačnosti,“ uvedl při zveřejnění zprávy závěr tehdejšího vyšetřování Alexandr Stěpanov z prezidentova archivu.
Šlendrián v řízení letového provozu
Podle Stěpanova měl tento závěr navždy rozptýlit nejasnosti okolo Gagarinovy smrti, řada teorií však stále žije dál. Důvěryhodnost oficiálních závěrů navíc podkopává i to, že řízení letového provozu v moskevské oblasti v té době nefungovalo profesionálně, a některé hlasy mluví o záměrné ignoraci těchto nedostatků při vyšetřování. Šamárek poměry dokonce označil jako „značný chaos a šlendrián“. Nedůslednost letového personálu tak mohla zapříčinit kroky, které nakonec k tragédii vedly.
Podle některých za ní mohla být kolize s jiným letadlem. Někteří svědci události vypověděli, že se v oblasti skutečně pohyboval jiný letoun, který tam neměl co dělat. Teoreticky se tak Gagarinův MiG mohl dostat do jeho vzdušného víru. Možné také je, že řízení letového provozu si spletlo radarové značky obou strojů.
Další okolností, která mohla přispět k tragédii, byla chyba meteorologů, kteří před startem špatně určili výšku spodní základny oblačnosti – ve skutečnosti byla mnohem níže. Podle tohoto údaje pak posádka chybně nastavila výškoměr. Když se letoun řítil k zemi, mohli si Gagarin se Serjoginem myslet, že na narovnání dráhy letu je ještě dost času a prostoru.
Podle Šamárka jim k tomu chybělo asi 250 výškových metrů, tedy dvě vteřiny letu. MiG ale místo toho dopadl naplocho do zasněženého lesíku nedaleko vesnice Kiržač. Oba piloti přitom měli v okamžiku dopadu ruce a nohy na řízení stroje. Do poslední chvíle se srážce snažili zabránit.
Podle Gagarinova přítele a kosmonauta Alexeje Leonova měla pád letounu zapříčinit zkouška nového stíhače Suchoj Su-15. Kvůli špatnému počasí nadzvukový letoun údajně sestoupil do nepovolené výšky. Při tom měl, snad jen pár metrů od Gagarinova MiGu, překonat zvukovou bariéru a tragickou náhodou tak zapříčinit pád stroje. Leonov, který v době pádu nedaleko trénoval seskok padákem, následně vypověděl, že slyšel dva hlasité zvuky připomínající explozi, které takové překonání bariéry provázejí.
Vodka nebo údajná srážka s mimozemským korábem
Podle jiné teorie zase za havárií stál alkohol, Gagarin měl totiž s pitím dlouhodobé problémy. Do stavů opilosti utíkal před frustrací, kterou zažíval po návratu z vesmíru. Velmi toužil po druhém letu, ale pro režim se stal příliš cenným, než aby riskoval jeho život. Dva roky kvůli tomu navíc nemohl ani pilotovat letadlo. Jeho duševnímu rozpoložení nepřispívala ani složitá rodinná situace, kterou však jen zhoršoval svými zálety. Podle oficiálních závěrů vyšetřování však stopy alkoholu v krvi pilota přítomné nebyly.
Podle dalších spikleneckých teorií za smrtí Gagarina stál aparát Sovětského svazu. Během kosmonautova triumfu v jeho čele stál Nikita Chruščov, brzy jej však ve vedení státu vystřídal Leonid Brežněv, který byl Gagarinovi mnohem méně nakloněný.
Havárie rakety Sojuz-1, jejíž let byl kvůli řadě zjevných nedostatků odsouzen k neúspěchu a při které zahynul kosmonaut Vladimir Komarov, měla jejich spory vygradovat. Gagarin podle některých dokonce Brežněvovi při osobním setkání údajně chrstnul obsah sklenice do obličeje. Brežněv, který prý žárlil na Gagarinovu popularitu, tak měl – dle této spiklenecké teorie – stát za sabotáží osudného letu.
Podle dalších teorií zase byla havárie pouhým divadlem a Gagarin skončil v gulagu na Sibiři. Jiní věří tomu, že po prodělání plastické operace v obličeji byl odklizen do psychiatrické nemocnice. Podle další verze měl Gagarin sám svou smrt předstírat, aby mohl začít nový život v odlehlé vesnici nedaleko hranic Kazachstánu. Jiné teorie mluví o otravě CIA či o tom, že sám Gagarin měl být agentem americké tajné služby. A existuje i teorie, podle které byla příčinou pádu letadla srážka s mimozemským korábem.
Na poslední cestě vyprovodil Gagarina tisícihlavý dav truchlících
Necelé dva týdny po tragické události a sedm let od Gagarinova triumfu byla urna s jeho popelem vložená do kremelské zdi. Při vojenském pohřbu se všemi poctami vzdali Gagarinovi a Serjoginovi hold nevyšší představitelé Sovětského svazu, včetně Leonida Brežněva. Vdovu a dcery doprovodila první žena ve vesmíru Valentina Těreškovová. Na moskevské Rudé náměstí se s kosmonautem číslo jedna přišly rozloučit tisíce lidí. Po celé zemi se na jeho počest rozezněly zvony a tovární píšťaly a lidé drželi minutu ticha.
Gagarinovy zásluhy i přes zuřící studenou válku mezi Západem a Východem uznal celý svět. Závod o dobývání kosmu v tuto chvíli Sovětský svaz i přes ztrátu ikony stále vyhrával. To se ale mělo zanedlouho změnit.
