Gulag

Týrání, hlad a dřinu zažívali běžně v sovětských pracovních táborech muži i ženy. Národní knihovna, portál Gulag.cz a organizace Memorial teď v nové expozici ukazují každodenní život vězeňkyň, které peklo gulagů přežily. Několik takových příběhů je k nahlédnutí v pražském Klementinu na výstavě nazvané Nitky vzpomínek.

Snahy o přepisování historie v Rusku od začátku plnohodnotné války proti Ukrajině ještě zesílily. Od září se ve školách přednáší dějepis podle nové učebnice, která líčí události z pohledu Kremlu a nacionalistických kruhů. Třeba sovětského diktátora Stalina popisují hlavně jako vítěze druhé světové války, a ne jako masového vraha. Režim se ale snaží upravovat historii už dlouhá léta. Týká se to třeba popraviště v karelském Sandarmohu, kde Sověti zavraždili sedm a půl tisíce lidí včetně několika Čechů.

Zemřel Vasil Timkovič. Veteránovi bojů na východní frontě za druhé světové války bylo 99 let. O jeho odchodu informovala nezisková organizace Post Bellum, která vyhledává a zaznamenává vzpomínky pamětníků klíčových momentů 20. století. Timkovič byl rodák z Podkarpatské Rusi, byl vězněn v gulagu, potom vstoupil do formující se československé jednotky. Po roce 1989 se zapojil do obnovení tradice Československé obce legionářské.

Třiadvacet potomků vězňů gulagu žaluje dolní komoru ruského parlamentu kvůli tomu, že se pořád nemohou vrátit domů. Mají na to právo podle rehabilitačního zákona z roku 1991 a navíc to před dvěma lety potvrdil i ruský ústavní soud. Příslušný zákon o navracení majetku obětem stalinistických represí ale Státní duma dosud neschválila. Žalobou na dolní parlamentní komoru se nově odmítl zabývat nejvyšší soud, právníci potomků vězněných se ale chtějí odvolat.

Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) a Západočeská univerzita v Plzni zveřejnily vyšetřovací spisy sovětské tajné policie NKVD k tisícovce ze zhruba osmi tisíc krajanů vězněných v gulagu za druhé světové války.

Osudy lidí deportovaných do Sovětského svazu připomíná nové muzeum v polském Bělostoku. Vysvětluje historické události spojené se stalinskými represemi i návratem vysídlených. Stálá expozice vychází ze svědectví přeživších a sází na audiovizuální dojem. Stavba muzea trvala přes čtyři roky.

Uplynulo 90 let od takzvaného procesu s českými učiteli na sovětské Ukrajině. V tehdy největším vykonstruovaném procesu proti českým krajanům v Sovětském svazu bylo odsouzeno 21 lidí. Ústav pro studium totalitních režimů uveřejňuje rozsáhlou dokumentaci k celému případu.

V Rusku vyvolal rozruch návrh ředitele vězeňské služby Alexandra Kalašnikova, aby se nedostatek pracovních sil v zemi nahrazoval prací vězňů, nikoliv migrací. Kalašnikov zároveň slíbil, že příští pracovní tábory nebudou mít nic společného s nechvalně známým systémem gulagů. Kreml se k návrhu zatím nevyjádřil.

Několik let po jaderné havárii v Černobylu – konkrétně 25. dubna 1991 – přivítalo Československo krajany žijící na Ukrajině. Ti se obávali života v zamořeném regionu. Za návrat asi 1800 takzvaných černobylských Čechů se zasadil tehdejší prezident Václav Havel. „Bylo to trošku jako v pohádce,“ vzpomíná Boris Iljuk na situaci, kdy se ho jakožto představitele krajanské organizace Havel rozhodl přijmout.

Jurij Gagarin se jako první člověk podíval do vesmíru a stal se legendou. Zvládl totiž extrémní podmínky letu a dokázal tak, že lidé mohou v kosmu přežít. Jeho život paradoxně ukončil rutinní let v letadle MiG-15UTI nedaleko Moskvy. Při něm se nejspíš vyhnul meteorologické sondě a prudký manévr ve špatném počasí nezvádl. Spolu s ním zahynul na palubě letadla i instuktor Vladimir Serjogin. K havárii nejspíš přispěla chyba meteorologů při předpovědi a také nedbalost řízení letového provozu. Tragická smrt se stala živnou půdou pro rozličné konspirační teorie, podle kterých Gagarina odstranilo vedení Sovětského svazu či americké tajné služby.

Před 75 lety se do Československa začali vracet vojáci československé zahraniční armády. Byly mezi nimi tisíce bojovníků z Podkarpatské Rusi, kteří na začátku války uprchli do Sovětského svazu. Skončili nejprve v gulazích a až potom se dobrovolně hlásili na frontu. Dnes jsou jejich příběhy skoro zapomenuty. S jedním z posledních žijících veteránů natáčeli Šárka Kuchtová a Tomáš Vlach pro pořad Reportéři ČT.

Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) spustil nový web Čechoslováci v gulagu. Přináší výsledky bádání historiků o politických represích vůči československým občanům a krajanům v Sovětském svazu (SSSR). Na webu jsou odborné i popularizační články, knihy, výstavy a videozáznamy besed.

Příchod Rudé armády neznamenal jen osvobození Československa od nacismu, ale také svévolné zatýkání ze strany sovětských zpravodajců a začátek sovětizace společnosti. Po válce dorazili z Moskvy první sovětští poradci, jež pak po únoru 1948 následovaly stovky dalších. Řídili přestavbu armády a hospodářství i přípravu politických monstrprocesů. Oddíly sovětské vojenské kontrarozvědky Smerš odvekly po válce za přihlížení domácích úřadů tisíce československých občanů, kteří pak často končili v sovětských pracovních lágrech.

Když jí bylo šestnáct let, vstoupila do armády, přestože zuřila druhá světová válka. Jako ošetřovatelka šla Olga Pěničková s první brigádou generála Ludvíka Svobody a společně s ostatními zdravotníky se starala o raněné. Jí samotné poranily střepiny nohu. Jejího otce odvlekli Sověti do gulagu. Na dramatické události vzpomíná v seriálu Paměťová stopa.

Věra Sosnarová je 88letá důchodkyně z Odrovic na Brněnsku, která je známá jako jedna z posledních českých pamětnic sovětských koncentračních a pracovních táborů. Své zážitky popisuje na besedách, kde dojímá lidi k slzám. O svých zážitcích vydala i knihu. Už před lety se ale objevily pochybnosti, jestli v gulagu vůbec někdy byla. Historik Adam Hradilek teď našel dokumenty, které podle něj dokazují, že si svůj životní příběh vymyslela. Tématu se věnoval pořad Události, komentáře.

Věra Sosnarová tvrdí, že po druhé světové válce byla zavlečena do sovětského gulagu, kde strávila téměř dvacet let. O svém osudu poprvé promluvila až roce 2002, kdy bylo český stát možné žádat o odškodnění. Už tehdy se nepodařilo její pobyt v gulagu jinak než jejím vyprávěním dokázat. Historik Adam Hradilek nyní její tvrzení vyvrací a předkládá důkazy, že v gulagu nikdy nebyla.