Velkou roli v úspěšném dobytí Měsíce Američany sehrála politika. Nebýt závodu o vesmír mezi Spojenými státy a Sovětským svazem, který v polovině šedesátých let vedla díky vesmírné misi Jurije Gagarina Moskva, člověk by se zřejmě na Měsíc podíval mnohem později – pokud vůbec.
Američané před misí Apollo boj o vesmír se Sověty prohrávali, a to zcela jednoznačně. Tou největší porážkou pro ně byl hned Sputnik, první člověkem vyrobený satelit, který se dostal na oběžnou dráhu Země. A dopravili ho tam Sověti 5. října 1957. Po tři týdny posílala tato koule o průměru 58 centimetrů signál na Zem, než jí došly baterie. O dva měsíce později sice shořela v atmosféře, ale to už bylo pro USA pozdě – největší západní velmoc okusila první velkou technologickou porážku.
Ale to byl pouze začátek. Ještě horší situace pro americkou kosmonautiku nastala 12. dubna 1961, když z kosmodromu Bajkonur odstartovala kosmická loď Vostok 1. Na ní se do vesmíru dostal první člověk v dějinách, sovětský kosmonaut Jurij Gagarin. Obletěl Zemi a po 108 minutách bezpečně přistál – a stal se hrdinou pro celý svět, nejen pro tehdejší východní komunistický blok.
Tento obrovský úspěch pro Sovětský svaz byl velkou ránou pro USA, kterou tamní politici vůbec nečekali. NASA totiž teoreticky měla mít náskok; už v dubnu 1959 představila první sedmičku kandidátů pro kosmické lety, zatímco Sovětský svaz v téže době žádný takový plán neměl.
Až později zadal první tajemník ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu Nikita Chruščov konstruktérovi Sergeji Koroljovovi, který byl hlavním raketovým inženýrem SSSR, aby připravil let s člověkem – a aby k němu došlo dřív, než to stihnou ve Spojených státech.
Apollo
- 22:00
Historická rekonstrukce letu Apollo 11 u příležitosti padesátého výročí tímto končí.
- 21:55
Velitelský modul se dostává na palubu Hornetu. Od 16. července má za sebou 1 765 000 kilometrů.
- 21:00
Prezident Nixon přes okno karantény na palubě Hornetu vítá astronauty. Hovoří spolu díky interkomu. Při té příležitosti Nixon pozve astronauty na večeři, která se má konat 13. srpna.
Poplach v Bílém domě
Hned den poté, co Gagarin odstartoval do vesmíru, byla do Oválné pracovny Bílého domu svolána schůzka s jasným tématem: Co udělat, abychom Sověty předstihli? A právě v prezidentově pokoji padlo, že jediným způsobem, jak úspěch SSSR překonat, by mohla být cesta na Měsíc – ačkoliv o ní Američané uvažovali už dřív.
Američtí politici i experti v NASA se navíc obávali, že Sověti se na povrch Měsíce zkusí dostat na podzim 1967, tedy přesně na padesáté výročí Velké říjnové revoluce. Později svůj odhad upravili na rok 1969, přesto bylo Američanům jasné, že musí spěchat.
První krůčky
V pátek 5. května 1961 odstartoval v rámci programu Mercury první americký astronaut Alan Shepard; ten se ale nedostal na orbitu Země a zažil jen 5 minut stavu beztíže. Byl to sice jen malý krůček, ale stačil k tomu, aby se Spojené státy odrazily k velkému skoku.
Díky němu mohl už 25. května 1961 při projevu v Kongresu John Fitzgerald Kennedy vyhlásit svůj cíl slovy: „Tento národ by se měl zavázat, že do konce desetiletí dostane člověka na Měsíc a zase bezpečně zpátky.“ Bylo to pouhých 43 dní poté, co odstartoval Gagarin.
Ještě slavnější je ale Kennedyho projev z texaského Houstunu z 12. září 1962. Řekl v něm: „Rozhodli jsme se dosáhnout Měsíce… V tomto desetiletí jsme se rozhodli dosáhnout Měsíce a uskutečnit i další věci – ne proto, že jsou snadné, ale proto, že jsou obtížné. Protože takový cíl poslouží k tomu, aby uspořádal a posoudil naše nejlepší schopnosti a dovednosti, protože takovou výzvu jsme ochotni přijmout, a nejsme ochotni ji odkládat, a hodláme ji zvládnout…“
Lídr nesmí být pozadu
Dodal, že žádný národ, který očekává, že bude leaderem pro ostatní, nemůže zůstat ve vesmírném závodě pozadu. Zároveň ale sliboval, že v tomto závodu půjde hlavně o vědu a posun lidstva vpřed. A k tomu dodal: „Dosáhnout toho můžeme, jen pokud budeme první, a proto budeme první!“
Kennedy hrál na pocit americké jedinečnosti, sliboval tak, že Američané celému světu ukážou svou výjimečnost. Věřil a slíbil, že americké mozky a americké ruce dokážou postavit raketu vysokou 100 metrů, a to i z materiálů, které ještě neexistují, že zvládnou výzvy, které nikdo před nimi.
A také slíbil, že vesmírný výzkum bude mít prospěch i pro obyčejné Američany, že bude znamenat nové firmy a nová pracovní místa. Přitom nezamlčoval, že tento cíl bude hodně stát. Každý muž, žena i dítě ve Spojených státech měli dávat NASA 50 centů týdně – dokud první Američan nevstoupí na povrch Měsíce.
Kennedymu se cesta na Měsíc hodila
Myšlenka cesty na Měsíc se Kennedymu líbila nejen z důvodů odvety Rusku, ale hodila se mu také politicky, jako jakési nouzové řešení celé řady vnějších i vnitřních problémů, s nimiž se musela jeho administrativa vypořádávat.
Kennedy tehdy nesl zodpovědnost za zahraničně politické fiasko v Zátoce sviní a především za nepříliš zvládnuté rozmístění strategických jaderných nosičů v Turecku, na které Rusko reagovalo pokusem o rozmístění podobných zbraní na Kubě. Napětí tehdy téměř vedlo ke vzniku třetí světové války. Prezident tedy potřeboval nějaký velký a dobře viditelný úspěch, kterým by ukázal, že je dobrým vládcem nejsilnější země světa.
Úspěchu mise Apollo 11 se sice nedožil (zemřel po atentátu v Dallasu o šest let dříve), ale dodnes je s tímto mimořádným činem zaslouženě spojený.
