Havana - Za jeden z největších debaklů americké zpravodajské služby CIA bývá označován pokus o svržení Fidela Castra v roce 1961 známý jako invaze v Zátoce sviní. Skupina kubánských emigrantů, řízených CIA, se 17. dubna 1961 vylodila na jihovýchodě Kuby s cílem zažehnout v zemi povstání proti vládě. Bez původně slibované letecké podpory USA však akce skončila po třech dnech třemi stovkami mrtvých a přes tisícovkou zajatých. Castrův režim navíc ještě posílila a vyhrotila vztahy USA a Kuby, jež následující rok přivedly svět na pokraj jaderné války. Politologové se domnívají, že chybný krok prezidenta Kennedyho se mu stal později osudným. Prezident byl zavražděn v Dallasu v listopadu 1963.
Za neúspěšnou „proticastrovskou“ invazi v Zátoce sviní mohla CIA
Invaze „imperialistických“ Spojených států do země, v níž revoluce v lednu 1959 svrhla proamerického diktátora Batistu, vyvolala odpor obyvatel i v dalších zemích Latinské Ameriky, ve kterých ještě přiživila obraz Castrovy Kuby jako ikony boje proti kapitalismu. Castro situaci obratně využil: „Imperialisté nám nemohou odpustit, že vedeme socialistickou revoluci Spojeným státům přímo pod nosem!“ Poprvé tak promluvil o socialistické revoluci, která do té doby byla podle něj „zelenější než palmy“.
Nicméně již krátce po nástupu k moci zahájila Castrova vláda radikální reformy, mimo jiné vyvlastnila zemědělskou půdu a znárodnila průmyslové podniky, včetně zahraničních. Nato reagovaly USA v říjnu 1960 zákazem vývozu amerického zboží na Kubu, vyjma léků a některých potravin, a v lednu 1961 přerušily s Havanou diplomatické styky. Zároveň se začal rodit tajný plán CIA, která podobná svržení režimů už v několika zemích zorganizovala.
8 minut
Rozhovor s iberoamerikanistou Josefem Opatrným
Operace Pluto byla připravena v posledních měsících vlády prezidenta Dwighta Eisenhowera a její provedení pak narychlo, a podle některých neuváženě, schválil prezident John Fitzgerald Kennedy, který byl v úřadě teprve tři měsíce. Před samotným výsadkem do Bahía de Cochinos (Zátoka sviní) podnikli 15. dubna 1961 kubánští emigranti neúspěšný nálet na kubánská vojenská letiště. Následující den stačil Castro uvést do pohotovosti své jednotky a pozatýkat některé disidenty.
Až 17. dubna ráno se na Playa Girón a Playa Larga v Zátoce sviní vylodila brigáda 2506. Z pár letadel výsadkářů byla většina sestřelena a hned první den jim Castrovy jednotky potopily i dvě zásobovací lodě s municí. Asi 1 500 útočníků se tak ocitlo odříznuto v bažinách zátoky a letecká podpora nepřicházela. Prezident Kennedy na poslední chvíli nasazení amerického letectva neschválil a dále oficiálně tvrdil, že USA s akcí nemají nic společného.
Kubánci pro výstrahu popravili velitele výsadkářů
Osmnáctého dubna přešly Castrovy jednotky do ofenzivy a proti jeden a půl tisíci výsadkářů tak stálo na 20 000 vládních jednotek. Podle dokumentů zveřejněných v 90. letech Castro o chystané invazi věděl, i když bez přesného data. O život přišlo při operaci Pluto asi 115 mužů z výsadku a 176 Castrových vojáků. Jen hrstce výsadkářů se podařilo uprchnout a na 1 200 jich bylo zajato. Několik velitelů z výsadku bylo pro výstrahu popraveno, ale většinu zajatců USA během dvou let vykoupily za traktory, léky a potraviny. Mezi oběťmi operace byli i čtyři američtí piloti, jejichž účast ale americká vláda dlouhá léta zapírala.
Jedním z nich byl i Thomas „Pete“ Ray, jenž byl během invaze sestřelen a záhy popraven. Jeho mrtvola pak byla nějaký čas vystavena v kubánské márnici ve vitríně, aby mu mohli Kubánci „plivat do tváře“. Jeho ostatky se do USA vrátily až v roce 1979, kdy prezident Jimmy Carter účast Američanů v operaci přiznal.
Podle zprávy inspektora CIA Lymana Kirkpatricka z roku 1961, odtajněné v polovině 90. let, byla za fiasko akce zodpovědná CIA, která ji špatně připravila a nedobře koordinovala. Členové brigády 2506 vinili z neúspěchu prezidenta Kennedyho, který jim neposkytl leteckou podporu. Tato skutečnost se dva roky poté stala základem pro jednu z teorií příčin atentátu na prezidenta Kennedyho, podle níž za jeho vraždou stáli kubánští emigranti.
