Téma 50 let od přistání člověka na Měsíci

Spojené státy si připomínají 50. výročí přistání prvního člověka na Měsíci. Oslav se účastní i astronauti Buzz Aldrin a Michael Collins, kteří byli na palubě legendárního letu Apolla 11. Jejich kolega Neil Armstrong, který jako první vstoupil na měsíční povrch, zemřel v roce 2012. Aldrina a Collinse v pátek, v předvečer půlstoletí od přistání na Měsíci, přijal v Bílém domě prezident Donald Trump.

Svět si v těchto dnech připomíná 50 let od přistání člověka na Měsíci. Podle Vladimíra Železného, který tehdy pracoval v Československé televizi jako zahraniční redaktor a později byl scénáristou populárního pořadu Okna vesmíru dokořán, šlo hlavně o ideologický souboj. „Uvědomte si, že jsme byli rok po invazi sovětských vojsk do Československa, po vítězství hokeje v březnu, a po dubnu, kdy odstartovalo nadzvukové letadlo Concord. To vše vytvářelo atmosféru, ve které jsme všichni měli pocit, že jsme v roce 1968 byli na správné straně a že druhá strana prohrává,“ uvedl v pořadu Události, komentáře.

Americký astronaut Neil Armstrong před půlstoletím jako první člověk stanul na povrchu Měsíce. Někdejší zkušební pilot byl velitelem mise Apollo 11, která 20. července 1969 po čtyřdenním letu úspěšně přistála na povrchu přirozené družice Země. Armstrong pak udělal pověstný „velký skok pro lidstvo“, při němž mu asistoval kolega Buzz Aldrin.

Misí Apolla 11 žil v červenci 1969 téměř celý svět, ve Spojených státech byla samozřejmě „apollománie“ nejsilnější. Jedním z témat, o kterém se horlivě diskutovalo ještě před startem, bylo, jaká slova pronesou lidé na Měsíci jako první. Odpověď na tuto otázku se pokusil najít i tehdy velmi populární časopis Esquire, pro který psali uznávaní novináři i spisovatelé ověnčení literárními cenami.

Když před padesáti lety přistávalo Apollo 11 na Měsíci, událost přenášela i Československá televize. Svými odbornými poznatky, načerpanými výhradně díky celoživotnímu zaujetí a vášni pro kosmonautiku, jej provázel Jan Kolář. Záznam přenosu se v archivu Československé televize nedochoval, historickou událost Jan Kolář popisuje v následujícím příspěvku.

V dobývání vesmíru, v němž před více než půlstoletím soupeřily Spojené státy se Sovětským svazem, měla zprvu navrch Moskva. V říjnu 1957 dostala do kosmu první družici a o čtyři roky později i prvního člověka. USA zabodovaly koncem šesté dekády minulého století, kdy „malým krokem“ udělal „velký skok pro lidstvo“ Neil Armstrong, jehož Apollo 11 přistálo na Měsíci 20. července 1969. Americký program skončil o tři a půl roku později misí Apollo 17.

Skafandry, které měli na sobě američtí astronauti při misi Apollo 11, vznikly díky společnosti vyrábějící podprsenky, opasky a jiné dámské spodní prádlo.

Prezident Nixon byl připravený i na situaci, kdyby první přistání na Měsíci neuspělo a posádka by před ním, během něj nebo po něm zahynula. Měl pro tento scénář dokonce napsaný speciální projev, který naštěstí nemusel nikdy pronést.

Půl století po přistání Apolla 11 na Měsíci se v běžném životě využívá řada materiálů a technologií, které původně vznikly právě pro cesty do kosmu. Další vynálezy jako teflon nebo suchý zip našly díky kosmonautice širší využití.

Jednou z hlavních osob amerického projektu Apollo byl Wernher von Braun, německý konstruktér, který byl za války členem SS a NSDAP. Později se tento architekt střel V-2, které pustošily Londýn, stal jedním z otců amerického programu cesty lidské posádky na Měsíc.

Řada autorů, kteří píší o dobývání vesmíru, se shoduje, že muži, kteří nakonec na Měsíc v rámci Apolla 11 letěli, nebyli těmi nejvhodnějšími. Původně se totiž počítalo s úplně odlišnou posádkou. Ta však tragicky zahynula.

Zatímco pro běžného uživatele je pád operačního systému nepříjemností, která se dá snadno napravit, pro misi Apollo 11 by případná porucha počítače nebo programu znamenala katastrofu a zřejmě i smrt posádky. Proto museli počítačoví inženýři pro tento vesmírný let vymyslet něco úplně nového a superspolehlivého. Z pohledu současníka přitom tehdejší zázemí astronautů jistil systém velice triviální.

Řada lidí i dnes nevěří, že se Američané skutečně dostali na povrch Měsíce. Jejich argumenty jsou ale podle expertů postavené na zcela vratkých nohách a z pohledu vědy nedávají větší smysl než teorie o tom, že je Země plochá.

Zatímco celý svět (s výjimkou Číny a Ruska) před padesáti lety netrpělivě čekal na to, až Apollo 11 poletí k Měsíci, NASA vyzvala řadu vládců, panovníků a slavných osobností, aby poslali vzkaz k Měsíci. Buckinghamský palác z toho však zpočátku nebyl příliš nadšený, považoval to podle archivů za trik. Zato britské vládě se tato myšlenka zalíbila.