Americký prezident John Fitzgerald Kennedy byl sice autorem myšlenky na lidskou misi na Měsíc, ale několik týdnů před svou smrtí – před atentátem v listopadu 1963 v Dallasu – postoj změnil.
V květnu 1961 Kennedy přišel s myšlenkou cesty na Měsíc, před veřejností ji rozvedl na slavném projevu na Rice University: „Rozhodli jsme se dosáhnout Měsíce… V tomto desetiletí jsme se rozhodli dosáhnout Měsíce a uskutečnit i další věci. Ne proto, že jsou snadné, ale proto, že jsou obtížné. Protože takový cíl poslouží k tomu, aby uspořádal a posoudil naše nejlepší schopnosti a dovednosti, protože takovou výzvu jsme ochotni přijmout, a nejsme ochotni ji odkládat, a hodláme ji zvládnout…“
Byla to reakce na sovětské úspěchy ve vesmíru, které se Kennedy pokusil porazit. Myšlenka cesty na Měsíc se ale Kennedymu líbila nejen z důvodů odvety Rusku, ale hodila se mu také politicky, jako jakési nouzové řešení celé řady vnějších i vnitřních problémů, s nimiž se musela jeho administrativa vypořádávat.
Kennedy tehdy nesl zodpovědnost za zahraničně politické fiasko v Zátoce sviní a především za nepříliš zvládnuté rozmístění strategických jaderných nosičů v Turecku, na které Rusko později reagovalo pokusem o rozmístění podobných zbraní na Kubě. Napětí tehdy téměř vedlo k vypuknutí třetí světové války. Prezident tedy potřeboval nějaký velký a dobře viditelný úspěch, kterým by ukázal, že je dobrým vládcem nejsilnější země světa.
Na Měsíc ano, ale ne podle NASA
Díky tomu, že Kennedyho pracovny v Bílém domě byly vybavené nahrávacím systémem, znají historici dobře jeho odpor vůči misi na Měsíc tak, jak ji plánovala NASA.
Například na schůzce s devíti vrcholnými představiteli NASA, která se konala na konci listopadu 1962, tlačil kosmickou agenturu k tomu, aby na Měsíci přistála už během roku 1967. Bál se, že Sověti stačí Američany předstihnout.
Navíc se pokusil NASA přimět, aby v rámci této mise omezila výzkum vesmíru a energii místo toho zaměřila spíše na rychlost; hlavním cílem pro něj bylo pokořit Sověty. Kennedy tehdy podle záznamů řekl: „Přistání na Měsíci je hlavní prioritou této agentury a po obraně také hlavní prioritou této vlády Spojených států.“
A pokračoval: „Jinak bychom neměli utrácet takové množství peněz, protože mě vesmír zase tolik nezajímá. Myslím, že je fajn. Myslím, že bychom se o něj měli zajímat. Už teď za to utrácíme dost peněz. Ale tady se bavíme o těch fantastických nákladech, které ničí náš rozpočet.“
O rok později měl Kennedy ještě výraznější námitky. Na podzim roku 1963 se totiž situace ve světě i v USA úplně změnila. Kennedy se musel vypořádat s kubánskou raketovou krizí, která mohla zničit svět. Jak Kennedy, tak i jeho sovětský protějšek Nikita Chruščov si uvědomili, jak snadno by podobný spor mohl zničit celý svět, a v létě roku 1963 podepsali první smlouvu omezující jaderné zbraně. Vztahy mezi Sověty a Američany se poprvé po mnoha letech mírně oteplily – a porazit je ve vesmíru najednou nebylo tak zásadní.
Kennedy versus Webb
V polovině září roku 1963 se Kennedy osobně setkal na schůzce mezi čtyřma očima s Jamesem Webbem, tehdejším šéfem NASA. Hlavním tématem byla podpora cesty na Měsíc před prezidentskými volbami, které měly nastat roku 1964.
Webb ale toho dne přinesl Kennedymu zprávu, kterou prezident nečekal: Spojené státy nestihnou přistát na Měsíci včas. Američan nevstoupí na povrch Měsíce ani v druhém funkčním období J. F. Kennedyho, pokud by ve volbách uspěl – stane se to až roku 1969, kdy už bude v úřadu prezidenta nástupce JFK.
I tento okamžik je v záznamech dochován:
Kennedy: „Když budu znovuzvolený, tak v tom období na Měsíci stejně nepřistaneme, je to tak?“
Webb: „Ne, nepřistanete. Nepřistaneme… Bude to trvat déle. Je to těžká práce. Opravdu těžká práce.“
O několik okamžiků později Kennedy reagoval: „Myslíte si, že pilotovaný let na Měsíc je dobrý nápad?“
Zbytek rozhovoru už jen Webb prezidenta ujišťoval, že ano, že měsíční mise je po všech stránkách zásadní. Schůzku ukončil slovy: „Předvídám, že toho nebudete nikdy litovat, nikdy.“
Změna kurzu
Zdá se ale, že Webb Kennedyho nepřesvědčil. Jen o dva dny později totiž JFK vystoupil na půdě OSN, kde veřejně navrhl, že místo vesmírného závodu se Sověty by měly Spojené státy a Sovětský svaz podniknou přistání na Měsíci společně. Před Valným shromážděním položil otázku, která pro něj viditelně nebyla jen řečnickou: „Proč by měl být první krok člověka na Měsíci otázkou mezinárodních závodů?“
Prezident změnu kurzu s nikým nekonzultoval, zaskočil tím nejen NASA, ale i veřejnost. Hlavní článek v New York Times druhý den informoval o tom, že „Washington je překvapený prezidentovým návrhem.“ Velmi jednoznačně reagoval texaský kongresman Olin Teague: „Raději bych spolupracoval s nějakým chřestýšem v Texasu.“
Dne 22. listopadu 1963 byl Kennedy zavražděn v Dallasu. Jel zrovna pronést projev, v němž chtěl říci: „Už není pochyb o síle a schopnostech americké vědy, amerického průmyslu, amerického vzdělávání a amerického svobodného podnikání. … Vesmír je zdrojem naší národní síly.“
Podle vědeckého novináře Charlese Fishmana to zní jako slova prezidenta, který začíná manévrovat a je mu jedno, že se let na Měsíc o rok nebo o dva zpomalí, když to stejně nebude za jeho funkčního období. „Je těžké představit si, že kdyby byl Kennedy roku 1964 znovuzvolen prezidentem, slavili bychom tento týden padesáté výročí přistání na Měsíci,“ píše Fishman.
