Před padesáti lety se američtí astronauti mise Apolla 11 dostali na oběžnou dráhu Měsíce. Neil Armstrong a Buzz Aldrin pak v modulu Eagle doletěli na povrch. Jejich prvním krokům ale předcházela spousta práce.
V neděli 20. července panovalo jak na Měsíci, tak na Zemi ve vesmírném středisku v Houstonu obrovské napětí. Sestup se ukázal být náročnějším, než se čekalo. Pokud by trval o 17 sekund déle, vyčerpali by astronauti povolený limit pro palivo a dostali by pokyn přistání ukončit. Na Zemi sledovali poslední fázi se zatajeným dechem.
Dokonce i kliďas Neil Armstrong měl zvýšený tep na nejvyšší hodnotu v průběhu celé mise Apollo 11 – vyšplhal se na hodnotu 156, což je asi tolik, jako když si jde normální člověk zaběhat. Nakonec modul úspěšně přistál. Na oslavy ale nebyl čas, Armstronga s Aldrinem na Měsíci i Collinse, který zůstal na oběžné dráze, čekala spousta práce.
Oba muži na Měsíci začali okamžitě kontrolovat, zda všechny systémy pracují, jak mají, a hledali, kde vlastně přistáli. Odchýlili se totiž kvůli komplikacím od naplánovaného kurzu asi o pět kilometrů. Také museli vyřešit, proč jim během přistání zlobil počítač.
Česká hudba na Měsíci
Právě v této době si Neil Armstrong získal srdce Čechů. Pustil totiž z malého magnetofunu Novosvětskou od Antonína Dvořáka – stala se tedy první hudbou, která zazněla na Měsíci. Astronaut si ji oblíbil ještě v době, kdy hrál v koncertním souboru na univerzitě.
Navzdory komplikacím při přistání se zdálo být všechno v pořádku, proto požádali astroauti Houston, aby se mohli začít chystat na výstup. Původně se plánovalo, že si nejdřív odpočinou a na pár minut zdřímnou, ale oni věřili, že by stejně neusnuli.
Aldrin si zřejmě v té době uvědomil, jak obrovská věc se podařila. Na Zemi totiž odvysílal: „Chtěl bych využít tuhle příležitost, abych všechny, kdo teď poslouchají, poprosil, aby se na chvilku zastavili a zamysleli se nad událostmi posledních několika hodin a po svém za ně nějak poděkovali. Končím.“
Největší lidský krok
Poté, co povolení z Houstonu dostali, otevřeli poklop a vysunuli žebřík o devíti příčkách. Vylézt z lodi trvalo Armstrongovi čtyři minuty, potom ještě musel otevřít schránku MESA na boku modulu, kde byly uloženy televizní kamera, vlajka, lopatky a kontejnery na vzorky půdy.
Díky tomu máme záběry z prvního kroku – nebo spíš skoku na Měsíc. Žebřík totiž nedosáhl až na povrch, takže poslední kus museli seskočit. A pak už zazněla slova, která dnes zná každé malé dítě: „Je to malý krok pro člověka, ale obrovský skok pro lidstvo.“
Další komunikace se Zemí se už ale nesla spíše v praktickém duchu. Armstong popisoval, jaký je povrch, jak vypadají jeho stopy, a také hned zkoumal měsíční písek. A začal natáčet.
Zhruba 18 minut byl Armstrong jediným člověkem na povrchu Měsíce, pak se k němu připojil Buzz Aldrin. Předem nikdo nevěděl, jak se budou moci astronauti na povrchu pohybovat, ale šlo jim to nakonec docela dobře.
Plány počítaly s tím, že se mohou objevit problémy, proto měli oba muži za úkol rychle „něco“ nasbírat, aby alespoň pár vzorků přivezli. Celkem nakonec na Zemi dopravili 22 kilogramů vzorků a obrovské množství fotografií. Paradoxní je, že samotný Armstrong je pouze na jediné z nich: protože obrazový záznam pořizoval on, objevil se jen v odrazu na helmě Buzze Aldrina.
Měsíční dřina
Dalším krokem bylo vyložení přístrojů, které měly lidstvu prozradit o Měsíci víc. Těmi nejdůležitějšími byl pasivní seismograf a laserový odražeč. Ty na Měsíci zůstaly, stejně jako spodní část Eaglu. Astronauti se vrátili jen v horní části. Zároveň ale na povrchu nechali symbolické věci, například plaketu s nápisem: „Tady udělali lidé z planety Země svůj první krok na Měsíc. Přišli jsme v míru ve jménu všeho lidstva.“
A také na Měsíci zanechali ten nejdůležitější symbol – americkou vlajku. Umístili ji však příliš blízko modulu, a tak ji shodil tah výfukových plynů deset sekund po startu modulu, ve kterém se vrátili na oběžnou dráhu Měsíce.
